Salzkammergut na koloběžce - 119,5km / 3848m, 10:15h
text: Milan Jelínek
Den předem z dostatečným předstihem míříme z Láďou Bartůňkem do Rakouska na maratón horských kol,který patří k pěti největším závodům tohoto druhu v Evropě. Další náš koloběžkářský kolega Karel Krchňák jel už o den dříve. Bohužel porucha na našem autě způsobila, že noc před závodem jsme trávili převozem nepojízdného vozu zpět do republiky, kde jsme se dokonce 90minut vyspali.
Půjčeným autem od Honzy Vláška jsme pelášili zpět do Rakouska na start - vyzvednutí čísel, převlečení a sestavení koloběžek (vůbec to není hektické). Na start přijíždíme pár minut před výstřelem. Do toho začíná střídavě pršet, takže po blátě bude slušný odraz. Konečně! Již delší dobu jsem snil o tom, jak jedu extrémě těžký terénní závod za deště a dnes se mi asi konečně splní to, čemu se zatím úspěšně stačím vyhýbat.
Hned prvních 11km vede jen do kopce. Na profilu trati to vypadá, že pojedeme dva kopce velké a dva malé. Jenomže i ty „malé“ kopce mi připadají tak velké, že ani nevím, k čemu bych je u nás přirovnal. Každopádně déšť zpomaluje výrazně jízdu v terénu, takže se dnes nedá očekávat žádný extra výsledek. Nejhorší jsou pro nás úseky, kde je bláto, tráva, kořeny a kamení. Dokonce na pár kratších kouscích se nedá jet (ani na kole) z kopce. Tady Karel spravuje ještě z úsměvem píchlé kolo a zrovna se tu baví bajkeři o tom,že takováhle oranice tu ještě nebyla(?).
Z trati Slazkamergutu
Profil trati je nahoru dolu a to tak, že když už si člověk myslí, že je minimálně v nebi, tak jede dál a dál do nekonečného kopce. Následné velmi dlouhé šotolinové sjezdy místy „roletového“ tvrdého povrchu s jedinou ideální stopou jsou náročné jak na dlouhé brždění, tak hlavně na ruce. Tady jsem si uvědomil , že na dnešní závod jsem zvolil naprosto nevhodnou koloběžku( 29“/26“ lehčí terén,V brzdy). Chtělo vzít brndu do těžkého terénu z odpruženou vidlí a kotoučovými brzdami. To by byl panečku jiný komfort, ale hlavně taky bezpečnější. Proto je také ztráta ve sjezdech oproti bajkerům tentokrát značná.
Profil - prý dva velké a dva malé kopce
Občerstvovačky jsou rozmístěné v rozumných intervalech, se vším, co je třeba, takže by člověk ani nemusel mít nic s sebou, až na ten hnusně naředěný Redbull vodou. Těsně před polovinou má Karel na předním silničně-krosovém kole vytrhané dráty,takže pro něho závod končí.
Druhá polovina trati je sice profilově ještě náročnější než první, ale přesto se mi daří jí zajet rychleji. Na 70km jedu chvíli z Láďou a pak už pomalu mažu dále. Tady si, nevím proč, uvědomují, že kolemjedoucí ženy (na rozdíl od mužů) stále voní.Tratě jsou parádně natahané kolem jezer, vodopádů, skalních převislých stěn i z visícími horolezci, na protějších kopcích jsou i sněhové zbytky.
Bajkeři nás jako vždy uznale obdivují, řada z nich mne už zná i z jiných závodů. Nakonec kdo by si nezapamatoval vetchého staříka… Značení trati je dobré, na některých místech pořadatelé zastavují i dopravu, jen mi chybí občasné info, kolik ještě km zbývá do cíle.
V cíli
Konečně cíl ve velkém stylu a úleva, že to mám za sebou. Tentokrát sice jen necelou sedminu kolářů za zády, avšak jejich „úmrtnost“ dnes byla zřejmě vzhledem k obtížnosti poměrně vysoká (15%). Výsledky: Jelínek 10:15, Bartůněk 11:09, Krchňák DNF
Kanada X-ING
Již týden jsou na cestě borci, kteří si dali za úkol přejet Kanadu z východu na západ. Po očku je sledujeme a zatím to vypadá, že to není úplně med.
Přeložené lety z Evropy nakonec neznamenaly výrazný problém a celý minulou neděli vyrazil na cestu. V Kanadě toho času není asi úplně pěkně, protože všechny fotografie zastihly tým v nepříliš letním oblečení.
U jezera Okanagan / zdroj: Pepa Kvita
Předsevzetí ujet alespoň 120km denně se zatím mančaftu daří zhruba plnit. VB tento okamžik jsou však na cestě pouze tři borci. Petr Kulpa musel díky problémům se zády již čtvrtý den svoji expedici ukončit.
Ubytování z říše snů / zdroj: Pepa Kvita
První dny se celý tým pohyboval hodně po místních „dálnicích“ všeho druhu. To značí dva pruhy aut tam a dva zase zpět a k tomu odstavňák por koloběžkáře. Denní převýšení značilo něco okolo 2000mětrů denně, což také není úplně sranda. No a pokud vezmeme v úvahu sjezdy, pak vězte, že 21km za 20 minut nebyl pro kluky problém. Ale řítit se sedmdesátkou s předním nosičem naloženým vahou přes 25kg, to je docela peklo. Tedy alespoň si myslím…
Loučení s Petrem v Kanadě / zdroj: Petr Kulpa
Poslední zprávy hovoří o tom, že kluci jsou někde za jezerem Okanagan. Má 4 dny pršet... Doufám, že někdo najdete, kde to je, a dáte mi vědět … J
Na koloběžkách dolu, vlevo a zase nahoru
Péťa s Andulkou se taktéž týden potýkají s cestou z Prahy přes Vídeň do Skotska. Nejprve dostali za vyučenou v pekelných vedrech před dosažením hranice s Rakouskem, kterou překročily 10.7.. O dva dny později holky překročily Dunaj a už si to štrádují k Vídni.
Státní hranice / Zdroj: Ze mě je koloběžkatá
Dunaj dosažen / zdroj: Ze mě je koloběžkatá
Bohužel konec minulého se nesl ve znamení nonstop lijáků a průtrží mračen. Již v sobotu se ovšem holky hlásily z Pasova s tím, že sluníčko vysvitlo a jede se dále…
Zdá se, že Pétě nebylo teplo: / zdroj: Ze mě je koloběžkatá
Přestalo pršet a jede se dále / zdroj: Ze mě je koloběžkatá:
Vše můžete sledovat zejm. na FCB https://www.facebook.com/kolobezkata/
