Takže Dalibore připomeň mi, kdy vyrážíš a odkud a kam vede tvoje cesta?
Odlétám 4.března do Magadanu, což je správní centrum Magadanské oblasti. Leží na pobřeží Ochotského moře a já se odtud loňského skoropodzimu vydal na první etapu své cesty "Od oceánu k oceánu" (o první části cesty jsme psali v článku Dalibor Beneš dokončil první část expedice napříč Sibiří).
Loni jsem cestu ukončil kousek před Usť-Něrou u řeky Burustach, kde z té kolymské "Cesty kostí" odbočuje k severu zimnik Arktika. Odjel jsem pak domů, protože dále to jde pouze v zimě a já si musel počkat na ty správné podmínky.
No a ty nyní nastaly. Musím zpět do Magadanu. Tam si u dobrých lidí vyzvednu svou malou chudinku koloběžku Kickbike, co jsem tam v létě zanechal. Strádala tam v nevytápěném sklepě a bylo jí smutno.
Bratříček chudinky Kickbike Cruise MAX schované v Rusku slouží pro testování v Čechách
Maršrutkou odjedu k řece Burustach a pak již po svých k severu. Cesta vede přes těch pár obydlených sídel, ale zaplaťpánbůh za ně. Jen by mohly být kapánek blíž od sebe.
Je to cesta přes krásné hory Čerského hřbetu do osady Zyrjanka. Je to i cesta po ledu bájné zlatonosné řeky Kolyma do osady Sredněkolymsk. A pak pořád dále již tundrou k severu přes Andrjuškino až do osady Čerskij na pobřeží Moře Laptěvů.
Jedna z tréninkových nocí Dalibora Beneše
Jak se s odstupem času díváš na první část expedice? Bylo vše OK, nebo bys třeba něco udělal jinak?
Neudělal bych nic jinak, protože, ač se člověk připraví sebepoctivěji, některé věci stejně neovlivní a ony se vyvrbí jinak, než si člověk doma namyslí.
Zažil jsem nádherné babí léto a neuvěřitelně barevnou lesotundru. Zažil jsem i povodeň, ztrženou cestu i mosty, sněhové vánice. I to však k věci patří. Koloběžka neměla jedinou závadu a i já vše přežil bez úrazu a jiných potíží. Takže vše OK.
Něco bych však přece jenom chtěl udělat jinak. Chtěl bych odjet s poněkud větší fyzičkou, což ovšem naráží na mou lenost. Přemýšlím, jestli by ta fyzička nešla vysedět:)
Co tě na Sibiři čeká? Můžeš přiblížit, jaké tam jsou v období, kdy pojedeš, podmínky?
Nejedu na zimní Sibiř poprvé. Něco již mám za sebou. Avšak co mě čeká na zimniku, to vlastně nevím. Nemám s tím zkušenost.
Pohyboval jsem se se saněmi tundrou i po zamrzlém moři, ale s koloběžkou po zimniku ne. Mám načteno mnoho povídání o této cestě, ale je jisté, že po této cestě se pěšky nechodí. Protože ono to nebude o jízdě na koloběžce, ale především o pochodu. Jen se modlím, aby to bylo alespoň 50 na 50.
A podmínky? Určitě tam bude chladno. Třeba nyní je v Zyrjance mínus 41 st.C. a i v dubnu se dají očekávat tyto teploty. Je to však lepší, než mokrá zima. Bude tam hodně foukat, to už je horší. Zcela zásadní pro mě však bude to, v jakém stavu bude povrch zimniku.
Simulace Zimniku v Čechách - medvěd zde simulovat ovšem nejde
Jak funguje celá ta logistika „zimniku.“ Může se stát, že tam cesta třeba nebude? Nebo že bude zapadaná?
Jak jsem již někde napsal. Zimnik je v současné době jediná pozemní spojnice se severní oblastí . S oblastí 2x větší než Indie. Otevírá se tak koncem listopadu – podle podmínek. Vyjedou buldozery a vyhrabou a umačkají cestu. Někde tu cestu i skrápějí vodou a vytváří tak ledovou linii krajinou. Celé to funguje do jarního tání. Když se jim tam koncem dubna, v květnu začnou topit auta, zimnik se zavře. A pak to lze pouze vzduchem, ale to nikdo nezaplatí. A nebo po řekách, když odejdou ledy. A ty odejdou i třeba až koncem května, v červnu.
Zimnik buď „uplave“ a nebo skutečně zmizí. Zmizí ve vánici, které místní říkají „purga“. To pak člověk musí vysedět záchranu. Má-li útulek a dost zásob, tak je dobře. Má-li auto a zásoby k tomu, tak je ještě lépe. Když jde tuhého, má co pálit. Začne vším spalitelným v interiéru a pak spálí pneumatiky.
Obutí na přejezd Sibiře - boty ještě překryje neopren
Ono to však, doufám, nebude tak hrozné. Udržet ten zimnik v provozu je pro ty obce po trase skutečně životně důležité a stát si to uvědomuje. Jsou zde obce, kam se třeba uhlí, benzín a další zásoby dostanou pouze v zimě. Po trase jsou poměrně dobře vybavená stanoviště „dorožniků“. Jsou to docela velcí borci, kteří udržují cestu průjezdnou.
Upravovals nějak speciálně koloběžku? Asi je to hlavně o obutí, že ano?
To je v této chvíli moje veliká starost. Upravit koloběžku na podmínky, co mě čekají. Čeká mě velký mráz a povrch, který bude mít asi hodně podob. Od navátého sněhu, přes ujetý sníh až po led. Převládat by měl ujetý sníh.
Zkouším koloběžku v současných místních podmínkách a již i při teplotách mínus 15C zadrhávají lanka v bowdenech. To chci řešit s absolutně suchými bowdeny. Hlavové složení se dá také odmastit. Ale co s ložisky v nábách, to nevím.
Další simulace zimního bivaku
Co se týká obutí. Pořídil jsem si přední plášť šířky 2,35“ s hřeby a na ledu perfektní. Na zadní menší kolo však mám plášť šířky jen 1,6“. Širší se nedělá. Na ledu stačí, ale na sněhu málo. Na sněhu jsou zase lepší široké pláště bez hřebů. Zkusím variantu přední plášť s hřeby a zadní široký plášť bez hřebů s vhodným vzorkem.
Jinak se dosti obávám toho, jak vydrží v těch mrazech všechny ty plastové díly, přezky, háčky atd. Ale s tím nic nenadělám. Beru hodně provázků a vázací drát – s tím se v Rusku dá opravit i elektronika :)
Co s sebou do těch mrazů všechno povezeš? A dá se po cestě někde třeba sehnat něco k jídlu, nebo jak řešíš tohle?
Povezu vše potřebné pro nezávislý pohyb krajinou. Celtu však nyní nechám doma a beru dvouplášťový stan. Zima je hloupá v tom, že si člověk nevystačí se dvěma tričky a těch věcí musí být více. A asi i dva vařiče, protože závada vařiče je fatální, doslova na chcípnutí.
A to pak váha naskakuje. Nyní mi to vychází na takových 35kg nákladu. Už teď mi z toho bolí celé tělo.
Jídla beru tak na 10 až 12 dnů. Sázím na to, že v osadách po cestě něco dokoupím. Nebudou to sice dehydrované a instantní superpotraviny, ale aspoň něco. Kromě toho se vždy, když bude místní příležitost, přežeru k prasknutí. Sázím též na ohromnou kolegialitu řidičů na trase. A ještě dodám, že snídám ovárek, obědvám kachnu a večeřím koleno. To by bylo, abych si ten tuk nenaplácal kolem pasu do zásoby :)
Tak toto, přátelé, je Dalibor Beneš ve své polární výbavě
V létě jsi mluvil o medvědech. Jsou v březnu ještě zalezlí, nebo jsou jich plné silnice?
Na začátku cesty se budu pohybovat ještě v pásmu lesů. Tam medvědi jsou. Sázím na to, že jsou normální a spí. Ti nenormální, kterým místní říkají „šatun“ nemusí spát. Jak jsou nenormální, tak běhají po lese a shání jídlo. Bývají to nemocní jedinci nebo jedinci, co se nestačili do zimy vykrmit.
V tundře medvědi nebývají. Bývají až na pobřeží oceánu. Ale to jsou lední medvědi. A na ty mám ohňomety. Navíc, až se mi podaří dorazit do cíle, budu mít jistě tak luzný zjev, že mi dají pokoj:)
Kde a jak můžeme tvoji cestu sledovat?
Budu posílat zprávy z míst, odkud to půjde. Nebude těch míst však příliš a satelitní telefon mít nebudu.
Mou cestu bude možno sledovat na:
