V minulém díle povídání o YEDOO jsme se dostali od prapočátků obchodů s Čínou až k tomu, jak se šéfkonstruktér firmy Kuba Bostl dostal od úpravy mačety k modelové řadě YEDOO ALLOY. A jak to tedy s YEDOO ALLOY je. O všech detailech hliníkového byznysu se dočtete v pokračování rozhovoru s Danem Pilátem a Kubou Bostlem.
Kubo, poté kdy jsi svařil svojí první „velkou koloběžku“ a začali jste přemýšlet o jejich výrobě, to bylo ale pořád ještě v „ocelové“ rovině?
Kuba: Taktak... Jenže krátce na to jsme začali přemýšlet o tom, že ty velké koloběžky musíme udělat z hliníku.
Tohle mi přijde hodně zajímavé. Jak se to stane, že si prostě řeknete, OK začneme stavět úplně nové stroje a ještě z jiného materiálu?
Kuba: Na začátku bylo velké nadšení a pak hlavně takový sen. Postavit lehkou hliníkovou koloběžku. A postupně se to celé přetavilo až v kompletně novou řadu koloběžek, tak jak je máme teď.
Dan: I já jsem cítil, že náš vývoj i celkový trend směřuje k větším a současně k lehčím koloběžkám. A když sám nevíš, musíš se poradit. A Kuba měl chuť a odvahu do toho jít, i když se mnohé učil za pochodu.
A to je právě ono. Pak za Vámi jeden den přijde tady Kuba a říká:“Hele musí se to překopat, nebudou tři trubky, ale jedna a ještě to bude z protlačovaných hliníkových profilů.“Co s tím člověk udělá?
Dan: No my, tedy přesněji Kuba a kluci, postupně vyvinuli X různých prototypů. Většina toho vždy skončila v koši. Pořád to bylo bud těžké nebo měkké. Ale tady někde se zjevuje Kubova hvězda, kdy nejdřív vyrobil dřevěnou koloběžku, pak plechového Cheese a nakonec přišel a řekl, pojďme to vše udělat jinak.
Kuba a plechový Cheese
Kuba: Je pravda, že asi normální člověk by se mnou takovou trpělivost neměl. Dan mi ale pořád říkal, že mi věří. Když to popadesáté potřebuji změnit, tak ať to změním. Hlavně ať to nakonec dopadne dobře.
Dan: Jednou jsme třeba takhle s Kubou jeli už poněkolikáté z letiště do továrny a Kuba mi cestou položil svou obligátní otázku, zda nezačít zase od začátku. Tedy proto, že už jsme se v našem vývoji a znalostech posunuli zase o kus dál. Tak jsem vzal tužku, papír a neúplná čísla a než jsme vystoupili, tak jsem s Kubou souhlasil. Jenže pak tam v továrně na nás čekalo snad deset Číňanů s námi zadanými původními prototypy v rukách s tím, že tady je to co jsme chtěli a zda tedy jdeme vyrábět? A já jim s trochou diplomacie musel vysvětlit, že vše dosavadní vyhodíme a začneme zase od začátku. V přípravě výroby jde vždy o hodně peněz a my tenkrát vše vyvíjeli, testovali a předělávali snad již tři roky. Trvalo to celé dopoledne i přes dlouhý oběd, než jsme se shodli, že nové řešení bude lepší. A začali tedy opět od začátku.
Jak je ta výroba v Číně složitá? Přeci jen, kdybyste to dělali tady u nás, tak zaklepeš vedle na dveře a řekneš třeba: „Hele navař to jinak.“ Ale ta Čína je přeci jen trochu dále…
Kuba: No to je právě ono. I když u těch ocelových modelů to pořád ještě šlo tak nějak, jak říkáš. Mohli jsme si to tu navařit sami a v Číně říci, takhle to dělejte a ohlídáme si to. Jenže ten hliník je složitější. Zaprvé se chová jinak. Zadruhé to tady nejde v podstatě udělat. Kdybych měl mluvit přímo o těch rámech, které teď používáme, tedy rámech z protlačovaných hliníkových profilů, tak to není reálné v podstatě vůbec.
A co tedy obnáší postavit koloběžku v Číně. Konkrétně když budeme mluvit o YEDOO Alloy. Od A do Z?
Kuba: To nejtěžší na začátku je asi získat všechny dostupné informace. Tedy co vše jsme schopni reálně vyrábět. Museli jsme objet a většinou několikrát všechny fabriky všech dodavatelů, všech těch dílečků, abychom vůbec pochopili, co vše je možné. A za tím jsou opravdu nekonečné hodiny práce.
No a potom se vše fyzicky zkouší, zda to jde, nebo nejde. Takže dostaneš třeba informaci, můžete tu trubku ohýbat pod rádiusem R 80 a nebude to praskat a deformovat se. Pak se to zkusí „na koleni“ bez přípravků a když to praskne, což je ta ideální varianta, tak řekneme OK, tudy cesta nevede a jdeme hledat něco jiného. Jenže když to vydrží a nepraskne, tak to ještě neznamená, že problém nemůže nastat při masové výrobě s přípravky.
Dan: Takže my jsme s Kubou sjezdili celou Čínu a hledali jsme, co kde vlastně umí udělat. Ony ty hliníkové fabriky nedělají jen rámy na kola, ale třeba i prvky pro různé obory průmyslu. Nekonečným množstvím otázek jsme získávali informace, prolézali jsme jim sklady a zjišťovali, co vše dělají. Postupně jsme tak objevili technologii výroby protlačovaných profilů.
Detail rámu YEDOO ALLOY
Takže jste se k hliníkovým profilům pro YEDOO Alloy dostali jakoby náhodou?
Dan: Kuba věděl, co hledá. My jsme nejdříve vzali ocelovou trubku. Fajn, byla těžká. Pak jsme vzali klasickou hliníkovou trubku. Ta byla sice lehká, ale zase měkká. Tak jak to vyřešíš? Musíš tam dát nějakou výztuhu. Takže jsme začali hledat trubku, která bude mít vhodné vnitřní výztuhy. Pak najdeš sklad plný trubek s výztuhami a začneš řešit, jak se to dělá. A dobereš se k tomu, že není problém vyrobit jakýkoli námi navržený profil.
Kuba: Ale tím to samozřejmě nekončí, ale celé teprve začíná.
Můžeš mi, prosím, nějak laicky vysvětlit, co je to ten protlačovaný profil?
Kuba: No, jak bych to řekl. Je to něco podobného, jako když meleš maso. To maso jde finálně přes nějakou mřížku a dělá takové ty ruličky, že jo. Zhutňuje se do těch ruliček. No a ty si místo mřížky na maso uděláš svůj přípravek pro hliník a přes ten ho protlačuješ. Jde přibližně o půl metru dlouhé hliníkové válce rozehřáté na 500 stupňů celsia, které se přes tu mřížku protlačují. Takto se běžně dělají třeba dvojité hliníkové ráfky u kol, profily pro garážová vrata, nebo i namáhané hliníkové díly pro automobilový či letecký průmysl. Rozdíly jsou pak v použitém typu slitiny a způsobech vytvrzování. Na vše jsou ale potřeba speciální pece a pořádné mašiny na obrovský tlak. A těch i v Číně zase tolik není.
Základní stavební prvek YEDOO ALLOY - trubky z protlačovaných hliníkových profilů
A dál?
Když jsme tedy zjistili, že máme možnost vyrábět z protlačovaných hliníkových profilů a vlastně si tak zvolit prakticky jakýkoli tvar každé části rámu, čekala nás fůra další práce. Po prvotních návrzích jsme vše modelovali na počítači ve 3D programu a prováděli počítačové analýzy statické a dynamické pevnosti. To je velká výhoda počítače a konkrétního softwaru, který v tomto případě dokáže například simulovat skutečné odrazy jezdce na koloběžce. V počítači se tak nastaví třeba 5 milionů cyklů a za deset dnů zjistíme předpokládanou životnost zkoušeného dílu. No, a když výsledkem je poškození či trvalá deformace, musíme navrhnout nový profil a celé kolo výpočtů zopakovat. A to vše až do doby, než jsme s výsledky plně spokojeni. Po tom všem pak následuje teprve výroba opravdových prototypů. A ty procházejí znovu testy. Teď ale již skutečnými.
Statická analýza YEDOO Wolfer
To je zajímavé a kolik jste tedy v této fázi vyměnili profilů, než jste došli k těm finálním?
Kuba: Těch „finálních“ prototypů bylo jen během roku 2015 nakonec jedenáct, než to byl ten opravdu finální. Ono zvenku ty jednotlivé verze vypadají stejně, rozdíl je v těch „vnitřnostech“ :)
Stane se někdy, že třeba Dan řekne, hele tohle se mi nelíbí a podobně?
Kuba: Občas ano, ale spíš je to taková diskuse co a jak. Já nemám samozřejmě patent na rozum. A navíc to pak Dan musí zaplatitJ. Ve hře je tak další důležitý faktor, a to je postavit koloběžku tak, aby byla prodejná. Já jsem se tu nerozpovídal ještě o všech možných super technologiích, ale to by pak rám vyšel na 20 a více tisíc.
Dan: Když se zase ohlédnu já ... Začali jsme se šipkami a vydělali na nich slušné peníze. Pak jsme se pustili do skládacích koloběžek a za půl roku jsme jich prodali 50.000 kusů. Teprve s Kubou ale začal opravdový vývoj a my ty peníze začali utrácet. A bylo to hodně peněz. Takže Kubovi někdy říkám, že jsme se vlastně nejlíp měli, když jsme dělali jen ty šipky:). Ale to by nás dnes už nebavilo.
Jeden malý prvek rámuk - patka koloběžky
A jsou vlastně ty peníze investované do vývoje započtené v ceně té koloběžky?
Dan: Vývoj v ceně nové koloběžky započtený není. Ale při prodeji máme samozřejmě nějaký zisk. A ten pak znovu investujeme do dalšího vývoje.
Kuba: Prostě kdyby tam ten vývoj měl být celý započtený, tak by ty koloběžky musely stát mnohem více. Ale samozřejmě záleží potom hlavně na objemu produkce. Kolik se toho vyrobí.
Dan: Celé je to o tom, že se musíme snažit prodat co největší množství. Pak si můžeme dovolit zaplatit ty nejlepší lidi, mít ten nejlepší tým a finálně ten nejlepší výrobek J. Když vezmu průměrného technika a průměrného designéra, za rok mohu ušetřit docela hodně peněz, ale na výsledku to bude znát. Navíc se skvělými lidmi se skvěle žije :).
Takže ještě jednou, proč vlastně vyrábíte v Číně?
Dan: Těch důvodů se najde určitě více. Jedním z hlavních ale je, že Čínu, resp. možnosti výroby zde, za těch téměř 20 let už docela dobře známe. A drtivou většinu subdodavatelů máme dnes v okruhu do 100 km od naší fabriky. Celou výrobu tak řešíme takzvaně „z jednoho místa“. Nevýhoda samozřejmě je, že pro nás je to trochu z ruky. O tom by ale mohl dlouze vyprávět Kuba, kolik času ve výrobě tráví. Další velká výhoda jsou dostupné technologie. Jde nejen o již zmiňovanou výrobu protlačovaných hliníkových profilů, ale třeba i o špičkovou lakovnu, kterou nyní využíváme. A kapacita výroby je zde stále téměř neomezená.
Kuba: Ta největší nevýhoda je v tom, že se při řešení problému nemůžu sebrat a jet (jít) to prostě vyřešit. Takže je to celé trochu zdlouhavější.
Dan: Byly doby, kdy Kuba vymyslel nový rám nebo nový komponent a po doladění s designery vše v datech zaslali do výroby. A čekalo se na prototyp. Postupem doby se ale jako nejlepší řešení ukázalo vše kolem výroby již řešit přímo ve výrobě. Jen letenka stojí kolem patnácti tisíc korun a na každou cestu tam nebo zpět musíte počítat jeden den. A těch nalétaných mílí :).
Třeba Kostka to má v tomto směru samozřejmě jednodušší, ale zase musí řešit jiné problémy. Mít fabriku plnou lidí, to já bych nechtěl. Před tím skutečně klobouk dolů.
Co se týká výroby v Číně, mám ještě jeden příběh. Chlapík vyráběl takové jednoduché dřevěné poličky a nějaký nábytek. A nějak mu to úplně nešlo, takže dostal nápad začít vyrábět dřevěné hračky. A měl nabídku koupit nějaké starší stroje vhodné na jejich výrobu. Tak vyrazil do Evropy na veletrh, v německém krámě nakoupil hračky konkurence a ukázal co je schopen na těch svých strojích vyrábět. Během měsíce pak u sebe doma v Číně z lešenářských trubek a vlnitého plechu postavil halu a výrobu hraček opravdu rozjel. A když my tam přijeli znovu za rok, možná za dva, již měl úplně novou moderní dvoupatrovou fabriku plnou všech těch odsavačů pilin a dalších vychytávek, aby to splňovalo všechny možné normy. A tímhle tempem šlo všechno. Tady v Čechách bys do té doby ani nekopl do země, natož abys začal vyrábět.
Svářeč v plné práci
Jak to v Číně vlastně funguje, pokud jde o lidi. Jede se tam na směny?
Kuba: Pracuje se na směny a to i v sobotu. Pokud je potřeba tak občas pracují i v neděli třeba v nějaké omezené míře. Třeba o směnu navíc.
Dan: Velká část dělníků z továren bydlí na ubytovně. Nejsou většinou z toho konkrétního města. I když v našem případě, téměř desetimiliónového Kantonu, je to trochu jinak. Nějaká ta směna navíc jim ale v zásadě i vyhovuje. To co je zajímavé a oproti Evropě výrazně odlišné, je jejich sociální systém. Buď práce je, nebo není. Nikdo nezaměstnává lidi zbytečně. Když není výroba, prostě se jede domů.
Kdybyste měli říci, co vy jste vlastně jako firma?
Dan: Já to vidím tak, že jsme hlavně technici, designéři a parta nadšenců, kteří vyvíjejí něco, co lidé chtějí. Nejsme výrobní firma. Vymýšlíme, navrhujeme, realizujeme. A samozřejmě prodáváme. To zase souvisí s tím, že máme rádi lidi J. Mě třeba víc baví design a prodej, Kuba z pohledu technika řeší, aby vše skvěle fungovalo a samozřejmě jak to vše vyrobit.
Kuba: Je to tak. Já nějak hlídám tu výrobu a řeším vývoj :)
A na konci řetězce Yedoo je třeba ocenění Red Dot Award 2016 Winner za model Wolfer
Je složité se přizpůsobit poptávce?
Dan: To je ale přeci základ každého byznysu. Přizpůsobit se poptávce. Optimální je pak spojit to co vás těší, s tím co lidé chtějí. To generuje ten nejlepší výsledek. Pokud ale zůstanu jen u toho, co mě těší, a nebudu vnímat poptávku, mohu skončit třeba s plným skladem závodních osmadvacítek, i když to bude super koloběžka! My dnes nabízíme nějakých 30 modelů. A vše v několika barevných variantách, celkem tedy tak 150 položek.
Takže možná závěrem. Jak se vám vlastně daří?
Dan: Říkáš si, 150 položek v nabídce, v tomto oboru, to není vůbec špatné. Pak ale přijde nějaká opravdu velká firma a nemusí to být zrovna Amazon. A řekne vám. Vy máte jen 150 položek? Občas je tedy potřeba se na vše dívat i z druhé strany. Jde pořád jen o koloběžky.
Kuba: A tady právě nastupuje ta jedna věc, a to tak bývá. To je ta láska a to srdce k tomu produktu :)
