Cesta autobusem z Liberce do Malungu nekonečných 27hodin. Zde spaní v prima malých čtyřlůžkových chatkách (s kuchyní i sprchou), kolem kterých vedou běžecké trati osvětlené i v lesích. Asi hodinu jízdy autobusem jedeme do Salenu (místo startu) vyzvednout čísla a lehce potrénovat výběh 3km sjezdovky, na které bude při závodě o několik tisíc lidí více než dnes. Přemrzlá stopa docela slušně jede a na nedělní závod nejsou hlášeny žádné srážky. Proto na jetí lyží dávám jako finální glider fialový Ski-Go HF do -12st., na slabý odraz zažehlený tuhý zelený a navrch lehce modrozelený Swix -5 až -9 (spíš jen proto,aby klasici ve sjezdovce moc neprudili, když mi lyže ujíždí dozadu).
Před startem
V den startu budíček ve 2h a ve 4 odjezd na start do Salenu. S lyžemi si jdeme vystát asi hodinovou frontu, abychom si je mohli dát s předstihem do stopy. Při teplotě -9 stupňů drobně, ale vytrvale padá sníh, a tak rádi přečkáme zbývající čas do startu ve vytopeném autobuse. Chvíli před startem lehká nervozita, protože se mi moje lyže ve stopě mezi tisíci dalšími nedaří najit. V naší páté vlně se ještě stačím pozdravit se stájovými kolegy od SILVINI Volšákem a Vítkem Kociánem.
Tma
Startovní výstřel a Amazonka asi s patnácti tisíci závodníky se dává přerušovaně a disciplinovaně do pohybu. Po kilometru se široká cesta obrací do 3km sjezdovky, kde začíná boj o hole i lyže. Takhle kontaktní závod se nikde jinde nezažije, kdyby to aspoň byly voňavé ženy a ne smradlaví chlapi. Chvílemi se zastavujeme, nalepeni na sebe doslova jak teplouši.
Nad sjezdovkou už se ale jede v mnoha stopách celkem v pohodě. Na občerstvovačce vyhledávám borůvkovou polévku a peláším v chumelenici dál. Zezadu se v občasných intervalech přivalí pár závodníků s vyššími startovními čísly, kteří mezi nás moc nepatří, a proto mizí dál.
Nový sníh udělal své a je jasné, že dnes to bude bolet. Máza byla totiž udělaná spíš na starý sníh a né na to, co teď vytrvale padá do stopy a značně jí zpomaluje.
Vydatně se píchá i z mírných sjezdů, aby to aspoň trochu jelo, ale dnes to opravdu nejede skoro nikomu. Občerstvovaček je dostatek, takže jsem udělal dobře, že s sebou (ostatně jako skoro vždy), nic nemám. Neustále mírně zvlněný terén v kombinaci dnešních velmi špatných jízdních vlastností s přibývajícími kilometry postupně zvyšuje výrazně únavu.
Popravdě, vždycky jsem si myslel, že Vasák je větší rovina. Vybírají se pořád stopy, které jedou, ale zpravidla ty krajní to nejsou – tam je ale zase jediná možnost, jak předjet „vláčky“, do kterých mne nikdo nechce pustit.
Asi 7 km před cílem mne v mém usínacím tempu dojíždí silviňácký kolega Báťa (ze čtvrté vlny) a říká, že si někde za sebou veze na zádech Járu Sladkovského a další. Za to jsem velmi rád, protože to je alespoň důvod ke zrychlení a společně dojedeme do cíle.
S kým dnes mluvím, každý toho měl dost a většinou se kritizuje pomalost jízdy. Časy jsou nejpomalejší za posledních 10 let i u elity skoro o třičtvrtěhodinky, v naší kategorii byl prý rozdíl přes hodinu, takže na medaili jsem o pár minut nedosáhl.
Podmínky na trati dnes bolely většinu závodníků asi víc než kdy jindy. V cíli ještě stačím zaregistrovat nejen vítězství Nygarda a Korsgrenové, ale i fantastické 7. místo stájového kolegy Standy Řezáče i třetí Kačky Smutné. Mně to dalo na celkové 3453, co naplat mladší hoši byli zase o něco rychlejší.
Peláším se převlíct, najíst a poslechnout si kolegy, jak jim to všem dnes nejelo. Nepřehlédnutelný kolega Kohoutek (Potapěč) po závodě dokonce prohlásil, že to letos bylo regulérně, jako když se jede jeden a půl Vasáku...
