Představovat Kokořínsko většině lidí nemá smysl. Každý o této turistické oblasti už minimálně slyšel. Já ukážu pohled na část, která je trochu opomíjena a díky tomu je také méně frekventovaná. Území chráněné krajinné oblasti na sever od silnice č. 9 a Dubé nabízí stejná údolí i lesy jako centrální území mezi Kokořínem a Dubou, tj. prazvláštní pískovcové útvary, skalní stěny, zádumčivé doly, ale také bonus navíc - dominantní vrchy sopečného původu.
Výchozím místem pro můj výlet se staly Holany, taková naše malá vesnička středisková. V okolí Holan se dá absolvovat nenáročný výlet v soustavě rybníků, ale to ode mne nečekejte. Moje tipy a výlety jsou trochu náročnější a divočejší. Už jsem i kdesi psal, koloběžka je pro mne nástroj pro zrychlenou turistiku. To co zvládne pěší, zvládne většinou i koloběžka. Kdyby to šlo, asi bych zkusil i nějaký výstup ve skalách s koloběžkou přivázanou na záda. No to je jen nadsázka. Je pravda, že pouze jednou jsem musel při svých adventure tripech dát zpátečku, a to v Saském Švýcarsku na Schrammstein. To už fakt nešlo. Pro sestup po hodně dlouhém žebříku by už druhá ruka chyběla. Jinak se moje výlety dají zredukovat i na přilehlé cyklotrasy, ty ale moc adrenalinové zábavy neposkytnou. Na tento výlet je vhodná krosová koloběžka nebo Fat Max.
Ve čtvrtek 9.11. jsem zaparkoval na návsi v Holanech. Odtud jsem vyrazil po modré turistické značce k prvnímu cíli, a to vrchu Vlhošť ( 614 m.n.m.), znělcové kupě a nejvyššímu bodu Kokořínska. Počasí nebylo nic moc, jako obvykle letošní podzim. Nemohl jsem se těšit na panoramatické výhledy do dáli. Celodenním průvodcem byla nízká oblačnost a mlžný příkrov. U bývalé hájovny jsem odbočil na žlutou značku vedoucí kolem vrcholu. Výstup až nahoru jsem vynechal. V té mlze by nebylo stejně vidět vůbec nic. Po úbočí hory jsem sjel ke křižovatce Pod Vlhoštěm. Klesání je technicky náročné. Horní část sjezdu je kamenitá. Zhruba od poloviny má pískové a pískovcové podloží, tady vás čekají i schody. Některé se dají skočit, některé ne.
Úbočí Vlhoště po žluté
Křižovatka pod Vlhoštěm
Dále jsem pokračoval opět po modré značce skalním průchodem do Vlhošťského dolu. Zajímavá změna i přechod je z porostu bučin ve vyšších partiích Vlhoště do borového lesa níže. Je to dané tím, že z pískovcového základu vyčnívá vršek sopečného původu.
Skalní průchod do Vlhošťského dolu
Z Vlhošťského dolu jsem se stále držel modré značky. Při stoupání ke křižovatce Nad Kravími doly je nutné překonat schody z kůlů. Cesta v lese byl taky boj, hlavně při překonávání vývratů a jejich objíždění nebo obcházení. Za křižovatkou Nad Kravími doly s červenou značkou jsem se spustil do Spáleného dolu. Spustil je dost přesné označení, neboť začátek klesání je dost prudký a jsou tu i pískovcové schody. Jde ale o kousek cca 70-100 m. Stačilo to však na to, abych na blátě a mokrém listí ulehl dnes poprvé. Po úvodním náročnějším vstupu je již zbytek cesty v údolí prima svezení.
První schody dne
Vyhlídka nad prvními schody
Začátek sjezdu nad Kravími doly
Spáleným a Kravím dolem jsem dojel do Obroku. Z Obroku jsem neměnil barvu a stále modré, nabral směr k druhému dnešnímu cíli, a to skalnímu útvaru Čapská palice na vyhlídkové terase Čap. Z údolí pod vyhlídkou jsem zvolil nejrychlejší variantu, a to výstup po zelené značce. Obnáší to vzít koloběžku na záda a vyrazit po schodech prudce vzhůru. K vyhlídce z hřebene poté vede odbočka. Za hezkého počasí je to jedno z hezkých míst Kokořínska s fantastickým výhledem. Před vyhlídkovou plošinou jsou i relikty středověkého hradu.
Vyhlídka Čap bez výhledu
Dále jsem se podle plánu po žluté značce vrátil do Čapského dolu. Sjezd do údolí patří k adrenalinovým a hezkým, povrch písčitý a kamenitý, kořeny, jehličí a pod. Bohužel jsem se nechal moc unést situací. Přílišné sebevědomí, méně prozíravosti a rychlost udělaly své. Díky polomům jsem si ustlal podruhé. Slovy klasika jsem objímal stromy, ne na Vysočině, zato vleže. Trochu jsem si pošťoural už z července naražená žebra a zbytek cesty jsem moc nejuchal. V údolí jsem po modré dojel do Pavlíček a otočil kurz zpátky na sever po červené značce. Trasa je velmi dobře průjezdná. Víceméně kopíruje z velké části i značenou cyklostezku. V oblasti Martinských kamenů doporučuji pokračovat stále po červené značce. Pokud si netroufnete po skalní hraně kamenů jet, určitě si celou délku přírodní památky projděte. Rozhodně to stojí za to. Podobně to lze udělat u skalního útvaru Husa.
Začátek červené za Pavličkami
Martinské stěny
Dobrodružné povahy mohou pokračovat po zelené značce na křižovatku Vlhošťský důl. Klesání je prudké i se schody. Já se necítil úplně komfortně, tak jsem zvolil menší divočinu dál po červené a na křižovatce s modrou Nad Kravími doly jsem po modré odbočil na již zmiňovanou křižovatku Vlhošťský důl. Tady jsou také schody, které už známe, ale celkově je sklon mírnější. K Holanům jsem se vracel Vlhošťským dolem po zelené značce a poté po státní silnici přes Litice.
Vlhošť a malý Vlhošť
Dnes jsem za celý den v lesích nepotkal ani živáčka. Naprosto úžasný klid. Cestování v těchto místech umožňuje i několik dalších kombinací. Doufám, že se dostanu k tomu, abych je popsal.
A mapka na závěr
