Jo Silvestry v Rollo klubu, to bývala velká věc. Sice Mašle vzpomíná na cestu na Železnou Rudu, ale pamatuju si Silvestr, kdy do klubu chodil jeden hoch (tuším, ze se jmenoval Mirek, ale to už musí doplnit někdo jiny, ten se klubem jenom mihl a zmizel kdesi za obzorem běžného života) a to byl člověk, co dělal v jakési toxikologické laboratoři a jednoho Silvestra dotáhl obrovskou flašku jakéhosi moku, co si právě dámy a pánové toxikologové vyráběli na soukromé mejdany. Dav zajásal, ale po přičuchnutí k celému zázraku bylo každému jasné, že to je jenom pro sebevrahy. Nikoli tak Mašle. Výsledek byl, že jsme ho k ránu hledali po rozlehlých sklepech domu v Dittrichove ulici 22. Našli jsme ho sedícího v obrovské haldě popela. Tuším, že se ho pak nějak ujal Tonda Hopián a dovlekl ho na Karlovo náměstí, nacpal do tramvaje a náhodného člověka sedícího také lehce znaveného v této požádal, ať ho příští stanici vyhodí, tam že tohle neštěstí bydli.
Nevím, v kterém roce to bylo, ale přišla první sobota po Silvestru, dorazil jsem zrána do klubu a tam seděl Jirka Dupal a Mašle s tím, že se pojedeme projet, a to klasicky na Barrandov. Bar byl zcela vypit a nevím kterého zločince to napadlo, že v Jas klubu v Plzni určíte něco k pití bude. Ale vím určíte, že to byl nápad Jirky, co z hecu prohodil, že místo na Barrandov můžeme dojet do Plzně.
Zprvu se to zdálo být naprostá blbost, ale venku bylo sucho, slunečno a z frajeřiny, že teda jo. Mašle nás prohlásil za debily a blbce (zpětně viděno mel naprostou pravdu) a my s Jirkou vyrazili. Já to jenom vítal, protože jsem byl v Plzni těžce zaláskovaný a tou starou plzeňskou jsem docela často jezdil. Když člověk zrána vyrazil, při odpoledni byl v Plzni. No jo, ale to bylo většinou v létě, nebo když se poved` podzim, tak to ještě šlo. Pak už to bylo vlakem. Jenže leden….
Vyrazili jsme a jelo se dobře, taková ta správná trochu zima, sluníčko, sucho. Někde před Berounem Jirka prohlásil, že ho vzala záda a nějak už to nevidí, že by to dopadlo dobře a že se půjde na vlak. Nevím proč, ale asi to byla nějaká fixní idea nebo normální blbost, řek ‘jsem Jirkovi, že se uvidíme v Plzni, že už to dojedu. Prostě frajer……
Udělal jsem v životě několik velkých blbosti, tohle byla jedna z nich. Jirka zmizel směrem nádraží a já osiřel na silnici. Všechno bylo OK až do Holoubkova. To už se začalo lehce smrákat a taky lehce mrholit. A ten kus z Holoubkova až do Ejpovic, to bylo po staré plzeňské snad to nejhorší, co mohlo být.
Taková zoufalá zvlněná rovinka, pokaždé tam fučelo, prostě hnus. Pod tím hrůzným kopcem u Ejpovic už začalo dobře mrholit, ale říkal jsem si, to je ještě dobrý, za kopcem už je to kousek lesem a z Doubravky to sjedu dolu a jsem v centru Plzně.
Chyba lávky, někde v půli kopce někdo nahoře nakop` ten mrak s vločkama a přestalo být vidět. Za kopcem v tom lese k Plzni už nebylo vidět vůbec nic a taky už nebylo kam uhnout a schovat se. Z Doubravky až dolu k pivovaru, to už byl jenom led s vrstvou sněhu.
Potupné jsem slezl z koloběžky a doplazil se do Jas klubu. A tak jsem pochopil, že jsem ještě větší blb, než jsem si myslel. Tam v útulném teple klubu byla zábava v největším proudu a k mému překvapeni tam seděl nejenom Jirka, ale fůra jiných lidí z Prahy a mezi nimi i Jarda (Béďa) Dvořák. Na toho zatím nikdo moc nevzpomínal. To byl kluk, který se nějak točil kolem Federace klubu mládeže v 1968 a pak měl nějaké kontakty v redakci časopisu Mladého Světa, který pak zase sponzoroval koloběžkovou Rallye a snad i cestu do Erfurtu. Sice moc na koloběžce nejezdil, ale každopádně byl jednou z výrazných figurek začátku koloběhání.
Prostě když jsme s Jirkou odjeli, Mašle ještě v klubu zůstal, a jak se scházeli další, padlo tam rozhodnuti, že se pojedou do Plzně opít taky, ale vlakem! Plzeňákům nikdy nezapomenu, že se sázeli zhynu-li po cestě, či nikoli, a tuším, ze Ríša Pasek to vyhrál, když pravil, že mě hormony donutí doplazit se, i kdybych už byl po smrti.
Těch spontánních výletu bylo hodně. Třeba naprosto nesmyslný a nádherný výlet, který také vznikl
přímo na místě v klubu, že se pojedeme podívat za klukama do Písku. Myslím, že Zuzana si to z nás všech pamatuje nejlíp. Podnětem byl Honza Mařík, který bohužel loni zemřel na rakovinu, který udělal kšeft svého života a koupil Aero, co snad pamatoval ještě Křižík! Naložil Zuzanu, a Honza Zima (bohužel už taky není mezi námi) snad i Tonda Hopián, ale to si nejsem úplně ji, to by musel sám potvrdit, a já jsme vyrazili na koloběžkách.
Stejným způsobem se jednoho dne kluci z Písku objevili v Praze. Nebo jiná cesta, kdy po lize v Rožnově, kdy se holky minikolky (já už si pamatuju jenom dvě jmena, Hanka a Zdenka… ta si pak vzala Jirku Klase z Rožnova, možná Jéňa z Písku byl měl víc informací, co se s nima stalo. My jim tak říkali, protože si někde opatřily skládací minikola a s námi razily na různé výlety, ligy a Hulajnogy) rozhodly, že dorazí po vlastní ose do Prahy. Pravda dorazili jsme, ale až za týden! Taková prohlídka hospody pod Bouzovem zabere celé odpoledne…
Byl bych rád, kdyby si i další vzpomněli na podobné akce… ta liga byla velká, ale mimo ni bylo takové radosti…
3,4
Pavel
