Nejsem zrovna koloběžkový nadšenec, jsem spíše cyklista. Koloběhu propadnul můj táta, je až závislý. Přihlásil se na 5. ročník koloběžkového závodu v Olomouci, Koloběžkiáda 2017. Závod se konal 8.5. 2017 na olomouckém letišti. Nechala jsem se přemluvit a vydala se spolu s tátou na místo konání jako divák a fandící člen rodinného týmu. Na místě, když si táta vyzvedával startovní číslo, se TO stalo.
Ten člověk, který je mým otcem, mě ve frontě před registracemi přesvědčil, ukecal a ZBLBNUL! Co jsem to udělala? Nikolo, bláznovina! Já se zaregistrovala také! Na koloběžce mám najeto asi ..., no, občas jsem si kolobrndu půjčila od maminky, takže skoro nic. Táta mě ujistil, že to dám. Světe div se, on mi půjčí svoji Bělušku.
Takže stroj, na kterém spáchám první závod, bude Mibo Malaga zvaná Běluška, helmu mi táta upravil svoji a držela na hlavě skoro úplně přesně. Psychická příprava na závod téměř nulová, táta věděl o své účasti minimálně týden dopředu, ale já do toho spadla po hlavě a nečekaně.
Hurá do toho!
Taktická část přípravy je přede mnou. Spočívá hlavně v tom, že jsme si všichni prošli trať. Je to rychlovka po letištní ploše Olomouckého letiště. Vůbec to nevypadá nijak hrozně, délka byla 660 metrů (to jsem se tedy dozvěděla až po závodě). První část je pohodově z kopce, ale zpět, no svatá makrelo, ten kopec!! Bohužel (nebo bohudík) nerada něco vzdávám, nemůžu tedy teď couvnout.
Fyzická příprava. Nejdříve jsem musela (v rámci rozcvičení) zaběhnout na autogramiádu olomouckých hokejistů. Prostě vyfotit se s pěknýma chlapama.
Focení s hokejisty HC Olomouc
Co dál? Nejdůležitější věc! Tatííí, mám hlad. Samozřejmě občerstvení, načerpat energii. Jako dopink jsem si nechala koupit hot-dog, zapila ho kofolou. A už jen sledovat kategorie před námi. To čekání je dost hrůza. Zavázat zraněné koleno. Jsem totiž taková mumie na dvou kolech.
Příprava před startem - Nikola musí doplnit živiny
A je to tady!! Už mě volají na start. V naší kategorii nás teda moc není. Jsem v klidu. Kecám! Jsem nervózní až běda. Mám pocit, že se mi začali klepat nohy. Já se snad ani neodrazím. Čekání na start.
Čekání na start, je vidět celková soustředěnost a vyrovnanost
Táta pozitivně povzbuzuje vedle trati. Huláká, jsem tak trochu nervózní, že stejně nevnímám, co křičí.
Na startovní čáře jsme tři. Dvě holky a jeden kluk. Tři, dva jedna … start.
Zapnula jsem hned na třetí kosmickou. Po první zatáčce začalo klesání. Malaga jede jako blesk. Z druhého místa se dostávám na první. Héj! Já jsem opravdu na prvním místě. Předjela jsem i toho jediného kluka ze startu. Pozor, já jedu.
Otočka, dupu do kopce. Stále první, nemám čas se otočit, kde jsou ostatní. Do cíle posledních asi 100 až 150 metrů. UMÍRAJÍ mi plíce! UMÍRÁM asi celá. Kde se vzal ten člověk?? Jsem druhá! NIKOLO, zaber! Nesmíš prohrát! Mám pocit, že se ten cíl snad ani nepřibližuje.
Nikola na trati
Kde se vzal, tu se vzal, je tu konec. Přibíhá ke mně táta. Chvíli po tátovi konečně doběhly i moje plíce. ŽIJU! Já to zvládla a přežila.
Celkově jsem se umístila druhá v kategorii 16 – 20 roků a v ženách 16 – 20 roků ... ano, ještě tomu stále nevěřím, PRVNÍ. Jsem sama se sebou spokojená, ale příště bez přípravy asi ne. Byla to neskutečná haluz. Koloběžkou postižený v naší rodině je přece jenom táta.
Tak ať si trhne nohou.
