Šárko, bojíš se?
Nejvíc pavouků a injekcí... Ale u sjezdu skoro před každým novým skokem. Je to zajímavá studie, co je mozek schopen povolit, a kdy si už řekne – ne.
Stojíš na kopci a chystáš se jet svou první sezonní jízdu - co cítíš? Strach, respekt, nadšení, adrenalin?
Všechno dohromady. Ale hlavně se šíleně těšim!! Po delší pauze mi vždycky trvá, než se do toho znova dostanu a někde v hlavě mi zní: “To ta první jízda bude zase vypadat!”.
Máš za sebou docela bohatou sportovní minulost. Jak ses vlastně ke koloběžkám dostala?
Přes rodinu a bandu nadšenejch elasťáků (Šárka takto tituluje silniční koloběžkáře), co rodičům koloběžkama jednoho dne “oskvotovali” barák. A když už to tu denně vídáš...
Většina dam a holek začíná jezdit na menší koloběžce kvůli formování postavy, případně venčení psa. Ty sis ale vybrala rovnou téměř 20ti kilový kolos. Proč zrovna sjezd?
Vždycky mě to táhlo k ardenalinu a punku - dělat věci jinak než ostatní. Na netu sem narazila na jedno peckovní video od Gravity Scooters, kde to borci švihali bikeparkem na koloběžkách! Pouštěla jsem si to znovu a znovu a byla mi jasná jedna věc: Tohle já nechci – tohle já POTŘEBUJI!!! :-)
Hned jsem vyrazila na hory, otestovala pár “rádobysjezdových “ koloběžek (na kterých to opravdu nešlo), napsala do Španělska a ani ne po dvou týdnech mi doma přistála má láska, Iron Cols. Ještě tentýž týden jsem s ní vyrazila do bikeparku na Lipno a nová závislost byla na světě :).
Tyhle klopenky jsou na koloběžku jak stvořené
Jsi spoluzakladtelkou jediného koloběžkového DH týmu v ČR - NCSP. Co Tě to napadlo?
Byla to zpočátku jen taková legrace u pivka pod lanem (lano = lanovka,vlek). Nechali jsme si to pak oba vytetovat na ruce (ha ha) a vůbec netušili, že za rok budeme mít logo i s webem... :)
Kolik Vás je a představ svůj tým.
Jsme tři - Kuba (než poznal koloběžku mastil street a dirty na biku), Havran (ostřílenej ex bikrosák) a já. Kluci k tomu ještě aktivně drtí nějaký ten nástroj nebo řev v kapelách. Na svahu máme každej jinej styl - Kuba dost prasí, Havran zas obkresluje vrchní linie klopének a já nejvíc padám. Dost se od sebe učíme a navzájem se hecujem. Nejlepši pojezd je vždycky ten, když jsme komplet!
Proč zrovna No Control Scooters Punx - NCSP?
Jsme asi všichni občas No Control a na Scooters Punx už přijdete sami ne? Jinak dočíst se o nás můžete víc na našich webovkách www.gravity-kolobezky.cz v sekci Team.
Myslíš si, že se budete rozšiřovat? Vznikají nějaké konkurenčí týmy?
Doufáme, že časem přijde na chuť tomuhle užasnýmu sportu víc lidí! Budeme se potkávat po bikeparcích, vyměňovat si recepty na nakládanou cuketu a tak! Rozšíření se nebráníme. Ale jinak co já vím, jsme zatím u nás stále jediní.
Technická trať bez kořenů je pro koloběžky ideální
Jaký to je pocit řítit se lesem, přes kořeny dolů?
Co se týče kořenů....Tak tenhle pocit zrovna moc ráda nemám. Koloběžka má oproti kolu dost nízkou světlost, takže tohle je spíš taková brutal mučírna - neustále zvedání předního kola a závist při pohledu na celopéry, jak si pomalu ani nevšimnou, že po nečem takovém jedou. Když to ale vysloveně není kořenovo-schodovej-brutal celou cestu dolů, dá se hodně těhlech věcí perfektně prosvištět po zadním kole – aspoň teda kluci, já v těhle chvílich většinou padám :). Spíš preferujeme tratě hladší, rychlý a skákací. To je pak samozrejmě pocit skvělěj - mozek vypne a žiješ okamžikem!!
Jezdíš na španělské koloběžce Gravity Iron Cols - jedná se o čistě tovární verzi nebos musela něco vyměnit?
Já osobně měnila zadní brzdu (mechanickou za hydraulickou) a říditka (na širší). Měla jsem jeden z prvních modelů. Kluci už svůj stroj dostali s pořádnejma vlaštovkama (širokejma řidítkama), tudíž měnili jen tu zadní brzdu. Nicméně novej Cols se už ted prodává I se zadní hydraulikou, takže asi neni potřeba měnit nic..
Jak se o koloběžku staráš? A co kontroluješ, příp. měníš nejčastěji ?
Podobně jako o kolo akorát s těma výhodama, že nemusím řešit retěz pedály a tak... Před sezonou k doktorovi na prohlídku (běžnej servis), v průběhu roku už měníš destičky, případě kotouč, když ho někde ohneš a nejde už narovnat. Občas necháš odvzdušnit brzdy a jednou za čas servis vidlice.
V Alpách je krásně! Hurá dolů!
Kam jezdíte jezdit nejastěji a proč?
Nejčastěji do Alp. Alpy jsou nádherný, parky větší a na jiný úrovni než u nás. Navíc nám nahrává do karet Gravity Karta (permice, co si pořídíš na začátku sezony a platí až do října právě na zahraniční a alpské bikeparky) - jednorázová investice, a pak už tě nic netrápí...můžeš tam bejt od jara do podzimu. Ale i v Čechách se parky moc zlepšily a jdou nahoru každým rokem.
Šárčina sbírka šroubů - včera vyndány z klíční kosti
Jsi na hranici svých možností nebo se stále zlepšuješ?
Tak hranice jsou od toho, aby se posouvaly ne? Nikdo z nás ještě svůj strop nenašel. Vždycky můžes rychlejc, vejš, dál...a líp! Navíc, já sem o proti klukům ještě taková dost “při zemi”, takže doufám, že se zlepšovat budu (jak v technice, tak v lítání)
Jsou pády hodně bolestivé? Co nejvíc bolelo?
Nějaký jsou spíš vtipný - jednou mě dva němečtí bikeři tahali z borůvkovejch keřů. Ale třeba v Leogangu jsem v cílový rovince zbořila zábradlí. Hodně věcí zachytěj chrániče. Bez páteřáku, helmy a dalších věcí na to prostě nelezeme. Nejvíc bolela moje poslední nehoda - přelítla jsem o pár metrů dopad a musela si pro mě přijet horská služba. Naštěstí to byla jen zlámaná klíční kost (vypadalo to hůř). Zbytek byly naštěstí jen pohmoždeniny, naštíplý žebro, a tak... to se srovnalo samo. S tou kličkou jsem šla pod kudlu a zrovna včera mi z ní vyndali šrouby. Doktor byl tak hodnej, že mi je dal na památku v pytlíku. Což je jediná moje vzpomínka na sezónu 2015.
Netradiční obuv punkových sjezdařů - boty prestige, a nezbytné chrániče. Téměř všeho.
Docela mě překvapilo, že jezdíte na koloběžkách v prestižích - jsem je měl spojené s obuví pro důchodce. Proč v nich tedy jezdíte? Přišlo nám to kdysi jako dobrej nápad ten kult prestiží obnovit. No a ejhle, valili jsme oči! Nejenom, že vzhledově se ty boty posunuly někam úplně jinam, ale klidně si je barevně můžeš doladit, jak sám chceš. Dělaji i speciální kotníkový boty s tvrzenim právě u těch kotníků. Z hecu jsme najednou zjistili, že jsou super nejen na volnej čas, ale i na sporty. Je to lehká obuv, dobře nám drží na boardu a je perfektně omyvatelná od nánosů bláta! Skoro nesmrtelná.
Šárko, děkuju moc za rozhovor a ať to skáče, lítá a těch pádů je co nejméně!
A děkujeme Pavlíně Marečkové-Soukupové za úžasné fotky!
