Myšlenkou projet se do Santiaga de Compostela se zabývám od chvíle, kdy sem si přečetl knížku Martiny Josífek Zelinkové (Martino moc dík za mapové podklady a cenné rady). Nejdříve to stejně jako vždy probíhalo od negace do rozhodnutí (to neujedeš, mohl bys to zkusit alespoň kousek, prostě to dáš - nejseš sráč) a i díky Covidu mi rozhodnutí trvalo 2 roky. Nějaké zkušenosti jsem načerpal na přejezdech ČR v rámci Seriálu dlouhého koloběhu 350km / 28hodin, objezdu ČR po hranicích (2200km za cca 14 dní).
Definitivně bylo rozhodnuto o prázdninách, v kalendáři koloběžkářských akcí se ukázalo okýnko po obnoveném Etapáku a datum odjezdu jsem stanovil na 19.10.2021 ve 4:45 SEC (trasa Pivovar Rohozec-Santiago de Compostela cca 3180 km).
Trasu jsem se z časových a rodinných důvodů rozhodl jet s podporou kamaráda Martina, který mi poskytuje komfort karavanu na spaní (systém máme nastaven max 5:00 odjíždím (pokud není změna????)) a jedu do min 20-24:00, pokud nedojde k vážným technickým problémům, podporu přes den nemám, jídlo řeším v Lidlu na chodníku....tam mi to chutná nejlépe????)))).
Cílem výletu je zjistit, za jak dlouho „nesportovec“ (45 let, 115kg) zdolá 3180km, nezastírám, že chci jet na hraně svých možností (především fyzických), spát minimálně a vyčistit si trochu hlavu????????))).
Dlouho jsem vymýšlel na čem tuto cestu absolvovat a díky super fóru na koloběžky.cz jsem dospěl k rozhodnutí, že to zkusím na Mibo Revoo (absolvoval jsem přejezd ČR) a Kickbike Race Max 28*28 (objezd ČR). Oběma koloběžkám věřím a dle mne mi do svaté trojice nejlepších silničních koloběžek (opominu karbonové speciály) chybí jen Wolfer RS 28/28 (který snad brzy dorazí).
Tedy k prvním dnům:
Hodinky mi říkaly, že po Etapáku mám na regeneraci 360 hodin, měl jsem 24 hodin????, no co naděláš, jdeme na to????.
Etapa č. 1: Pivovar Rohozec-Plzeň:
Adrenalin udělal své, probouzím se bez budíku 4:00, žena mi popřeje vše dobré a začínám kopat, Turnov - Praha 4:20 (pohoda ....můj šestnáctiletý syn to dal o 20 minut rychlej, asi geny, a to sem se fakt snažil).
Od značky „Praha“ se nicméně profil znormalizoval a průměrná rychlost začala klesat k předpokládaným 15 km/h, na Můstku si dopřeju poslední teplé jídlo v japonské restauraci a přes Karlštejn se v 21:00 dovleču do Plzně (prvních 205km je doma, ráno teplota 3 stupně, přes den 18).
Etapa 2
Druhý den vstávám 4:00, odjezd 4:45, příjemné teplota 8 stupňů kvapem padá u Vejprnického potoka na obvyklých 2,5 stupňů, musím hodně přemlouvat nohy, abych se zahřál a u Stříbra jsem nadšen z východu slunce, kdy konečně můžu sundat teplé rukavice, projíždím hezké Kolowratovy lesy a nějak se dosmýkám s jedním defektem v 22:00 do Regensburku (cca 190 km).
Etapa 3
Na dnešek hlásili z Komořan dopolední déšť, a protože jsem měl najeto věnoval jsem se restům z práce a bohužel i ochutnávce moravských vín (Martin nechtěl slavit narozeniny, tak jsem je oslavil i za něj). Nájezd byl mizerný (cca 100 km) a ještě jsem kolem Ingolstadtu jel v mraku????.
Do konce výletu mi zbývá 18 dní (musím najíždět min 150 km/den), překvapivě zjišťuji, že 4 hodiny spánku stačí a rozhodně je dobré si nestanovovat žádné cíle, cesta samo o sobě si všechno řídí, stačí se jen soustředit na 1000000 kopnutí napravo a 1000000 kopnutí nalevo.
Pointa celého výletu spočívá v sázce, že nedojedu do Santiaga pod 21 dnů (Martin mi moc nevěří a ve hře je 10000 kč), tato suma, pokud vyhraju půjde na konto Hospicu u Svaté Zdislavy v Liberci, stejně jako 2kč za ujeté kilometry z mé vlastní kapsy. Pokud se budete chtít přidat a udělat něco dobročinného, budu rád a potěší mne, když mi to napíšete do zprávy na FCB.
