Máme za sebou druhé kolo padesátileté Rollo ligy, které se ve spojení s prvním kolem Eurocupu uskutečnilo pod hlavičkou akce zvané KICKFEST 2018 v Račicích.
Zjednodušeně? Téměř dvě stovky koloběžkářů, rovina, tropické vedro a krásné západy a východy slunce nad račickým kanálem.
Sečteno podtrženo? Rollo liga ani po padesáti letech neztrácí nic ze svého půvabu.
Jak to? To máte tak. Jsou to prostě jenom koloběžky. Nic víc, nic míň. Čelo mužského balíku čítá pětadvacet borců přelévajících se polem tam a zase zpátky. Nástup střídá nástup, ale když pole zvolní a vše se zase scukne dohromady, dojde na oblíbené řeči. „Dneska, dneska tě asi nepřeperu,“ říkám Kájovi Cvalínovi, ostatně jakou každou ligu za posledních třeba deset let. „Ty vole Halku, neposiluj už, není přes tebe vidět dopředu!“ A tak dále a tak dále. Kdyby člověk nejel sem tam na limitu, docela by se i zasmál. I když, to jsme přeci vymysleli už dávno. Víte, jak se na koloběžce nezadýchat? Na startu se nadechněte a jeďte to na jeden nádech…
Start kriterka mužských kategorií
Dlouhý závod pro Tomáše Pelce, druhý Michal Kulka a třetí Holanďák Steinbeergen
Je to prostě klasika, která neomrzí. Ani po padesáti letech.
A výsledky? Výsledky vlastně nejsou důležité, i když se hodí minimálně pro špičkování v budoucích letech. Teď si nás zas budou Pešťáci pár let dobírat, že jsme rupli ve štafetě.
A přesně o tom to je.
Liga se nejezdí na hrubou sílu, i když občas je potřeba. Chce to taky trochu fištróna a nějaké ty zkušenosti. Pak jde i po čtyřicítce zajet druhý flek, jak předvedl v nabité konkurenci mladých špurtérů v sobotním kriterku Petr Pešta. A pro ty, kdo jezdí celý život v háku, jako třeba já, je dobrou zprávou, že na rovině lze odviset téměř cokoliv. Jen ten finiš už není, co býval…
Rollo liga je...
... rodinná záležitost...
... a je jen jedna.
Mimochodem světový majstršaft startuje za měsíc a půl a moje příprava samozřejmě pokračuje. Dokonce jsem v květnu začal docela systematicky trénovat v lesích v okolí Říčan, i když na silniční stroj jsem od Pardubic vlezl jen jednou. Klasika – síla, technika, vyběhání, volno a tak furt dokola. Jen poslední dva týdny jsme měli krapet honičku s muzeem, tak jsem si dal další tréninkovou díru, ale co už.
Každopádně v červnu už se koloběžce vyhýbat nebudu, to je jasné. Chce to krapet pojezdit, něco navzpírat a zkusit se zas po letech poblejt při nějaké specce. Na mistráku v Plzni to bude zas o něco lepší. Třeba se to ještě nechá dohnat. Uvidíme…
Tyhle štafety nám budou Pešťáci ještě chvíli připomínat:)
