Představte si, že rok života věnujete něčemu, co vás baví. Máte to? Tak David Seemann věnoval rok života závodů koloběžkové Rollo ligy. Má jich na kontě 366. A jede dál…
Davide, 366 závodů, to je rok života jen na kláních Rollo ligy. Proč jsi věnoval rok života zrovna tomu?
Ke koloběžkám jsem se dostal náhodou tak asi jako každý v té době. Na chatové osadě měla chatu teta bratrů Březinových - starší Vašek na střední škole utvořil tým RRT Praha a jednou jim chyběl člověk do družstva, tak se mě zeptali, jestli bych nechtěl jet. Byl jsem zvědav, co je to vlastně za sport, a 22.5. 1978 jsem vystartoval poblíže Kladna na svůj první ligový závod. Skončil jsem 24. a vím, že mne porazil i budoucí velký kamarád Jirka Dupal. Závody se mi zalíbily a v neděli jsem startoval i v Kladně na kritériu. A to byl začátek mého vztahu s koloběhem. Nikdo tehdy netušil, že moje závodnická anabáze bude trval až do dneška - prostě mě tento sport dostal a vytrval jsem u něho.
Jak se ten první závod roku 1978 lišil od toho zatím posledního v Lipníku 2021?
Ten poslední závod se lišil od prvního jak tak mým věkem, tak počtem lidí. Holt je všechno moderní, ale přístup a nadšení je pořád stejné a kamarádství stále zůstává. To je také důvod, proč se na každý závod těším, protože vím, že se tam setkám s kamarády a užiju si dva dny zábavy a legrace.
Výsledky prvního Daviďasova závodu
Přibliž nám, jak se tehdy v semdesátkách jezdilo a závodilo?
Tak kdysi byla do roku 1982 povinnost jezdit na 12" kolech, brzdy měl málokdo, přilby nebyly povinné, ale k nějakým těžkým úrazům nedocházel. Jako nyní odřeniny, silniční lišej atd. Na zlomeniny si v té době nepamatuji, tu měl až někdy v devadesátých letech Domkář, kdy si při prvním závodě zlomil stehenní kost.
Ona průměrná rychlost zase tak malá nebyla a maximální se vyrovnává dnešku. Já mám rekord 80km/h ve Zlíně, kde se hodně dlouho jezdilo.
Po odluce v r. 1988 se pomalu začala objevovat větší kola, časem se i rozdělily kategorie a začalo přibývat závodníků. Vlastně hned v r. 1989 se mi povedlo vyhrát titul, který jsem ještě třikrát obhájil.
Jirka Dupal, velký kamarád a statistik ČSK na Ladronce 1979
V devadesátkách jsi vyhrál čtyřikrát ligu. To je pořád historicky druhé místo v počtu titulů – dělíš se o něj s Pelcíkem. Jak těžké to bylo? A jak to probíhalo? Kdo byl tehdy tvůj největší soupeř? A kdo je dnes tvůj největší soupeř.
Tak největší soupeři - Vlasta Tihlařík, Karel Průcha, Rosťa Točík, bratři Kolářové, Vlasta Filip, později Petr Vavruša, Jirka Ešner.. Dost nerad bych na někoho zapoměl - byly to vždy parádní boje vedené v duchu fair-play a důkladně rozebrané večer při posezení, které mnohdy trvalo až do rána.
Jezdilo nás o hodně méně nežli dnes, ale souboje byly krásné a na vítězství jsem se pokaždé nadřel. Z pamětníků té doby jezdí vlastně jenom Rosťa Točík a Petr Hu. Ti by toho mohli o koloběhu také mnoho napsat.
Jaký byl tvůj nejoblíbenější závod a trať a jaký ten nejméně oblíbený?
Dneska už je mým soupeřem tak věk, ale každý si v závodě toho svého najde .Pokud jde o tratě, tak jsem měl vždy raději kopcovité nežli rovinky, ty mi nikdy moc nešly a asi nepůjdou.
Takže takový Zlín, Rožnov nebo Šumava se mi jezdily docela dobře, zato Račice byly utrpením, ale pokud tam člověk s někým jel, tak to taky uteklo.
Celkové výsledky Rollo ligy 1989
Po znovuobnovení Rollo ligy se stavil i legendární Tonda Srb a hned vyhrál. Vlevo Točík, vpravo Seemann
Co ta komunita koloběžkářů? Zůstává stejná, nebo se nějak změnila v průběhu let?
Tak komunita zůstává stejná. V tomto sportu nejde o peníze, a tak si nikdo nic nezávidí a vztahy mezi závodníky jsou takové, jaké jsou. A věřím, že tomu ještě dlouho bude.
Nejlepší a nejhorší zážitek?
Nejlepší zážitek? Asi první vítězství, první titul. On vlastně každý závod je svým způsobem jedinečný, takže ze závodů si pokaždé něco krásného přivezu, i když už výsledky nejsou takové, jako kdysi.
Nejhorší je asi jasný. Můj pád na Šumavě v r. 2011, polámaný obličej, zuby, nos.. Tak v té době jsem měl svoje osobní problémy, bohužel jsem je řešil tak, jak jsem řešil. Nechtěl bych se už k tomu nijak vracet - ono toho bylo povícero a známí o tom něco vědí. Právě díky koloběhu a lidem okolo něho jsem se z toho snad konečně dostal a jsem zase tam, kde jsem byl.
Musím tady všem poděkovat za pomoc, bez které by to prostě nešlo. A slibuji, že zase budu tím Daviďasem, jako jsem byl na posledních závodech.
David coby ředitel legendárního závodu Tour de Šumava
A co pro tebe vlastně koloběžky znamenají?
Vezmu to oklikou ještě k těm zážitkům. Samostatnou kapitolou je Přejezd republiky. Závod, na který jsem nevěřícně koukal, pak se ho dvakrát zúčastnil jako support Theinera a Marčána a nakonec mne Jirka Pilný ukecal, abych si to zkusil zajet sám. Použil jsem variantu s doprovodem a přespáním v Boskovicích. Poprvé mi dělal parťáka Míla Král a letos s námi jel i Ondra Pedál. Loni nám zrovna moc nepřálo počasí, ale letos jsem si to i díky supportu náležitě užil. Ono to byla taková třešnička na dortu, kdy jsem sobě i ostatním dokázal, že jsem se vyhrabal ze svých osobních problémů a díky koloběžce a lidem okolo ní si zase život užívám.
To je taky odpověď na otázku, co pro mne znamená koloběžka. Všem je jasné, že je neoddělitelnou součástí mého života. Bez ní bych byl asi jinde a neměl bych tolik kamarádů a známých.
Současnost v barvách Ultimy
Máš ještě nějaký cíl, přání?
Mým cílem je zajet 400 závodů, ještě někdy se dostat na bednu a dožít se ve zdraví chvíle, kdy závody pojedou i moji vnuci.
A přáním do budoucna, aby se tomuto sportu dařilo, bylo minimálně zranění a aby atmosféra byla taková jako v minulosti a jako je teď.
Na startu Přejezdu republiky
