Vše začalo vlastně nepřátelstvím. V roce 2012 se jelo mistrovství světa v Německu. Pro tu příležitost jsem si postavil zbrusu novou mašinu. Hodil jí do červeného laku a pojmenoval Manfred. Přeci po Manfredu von Richthoffenovi, legendárnímu stíhačskému esu z první světové války. Říkal jsem mu také Baron, tak jako Richthoffenovi přezdívali Red Baron.
2012 a první Manfredovo pivo - kokpit Deda Dabar
Ono na ní vlastně nic převratného nebylo. Vidlici mi dal zadarmo Jirka Kuchař, že je prý z edice Specialized, která se lámala, a museli ji tedy stáhnout z výroby. Trochu jsem se bál, ale i po těch desítkách tisích kilometrů stále drží. Řízení jsem si vypiplal časovkářskými řídítky Deda Dabar, a to byl konec zázrakům. Zadní kolo klasický Kickbike, to je jistota. A předek můj stařičký Mavic Cosmic.
Ten Cosmic, to je také dost zázračná věc. Koupil jsem ho v roce 2003 pro evropský šampionát v Holandsku a od té doby jezdil na všech mých koloběžkách, ujel všechny závody, expedice, Tour de France a tak dále a jezdí dodnes. Nikdy jsem ho necentroval, protože speciální Mavic klíč jsem ztratil hned, jak to bylo možné. Nikdy jsem ho nemazal. Nikdy nepraskl jediný drát. A házet začal až před dvěma lety, když jsem ho trochu trefil v Arrenberském lese na Paříž – Roubaix. Nějaká lehká osma ovšem samozřejmě nevadí.
MS Finsko 2006 a nesmrtelný Cosmic na Trojance Redz Gonna Fasta´
Ale zpět k Manfredovi. Vyleštěného Manfreda jsem přivezl tedy do Německa na mistrovské kriterko na 10km. Poněkud technická trať. Do posledního kola jsme letěli s Jardou Odvárkou těsně za dvojicí Alpo Kuusisto a Kai Immonen. S námi ještě Holanďák Tiemens. A v levotočivé zatáčce ve sjezdu jsem jel tak dlouho s hlavou nad předním kolem, až jsem zatáčku krapet probrzdil a v šedesátce to poslal na zem.
Na čele MS 2012 - další kolo to pošlu v šedesátce na zem
Verze jaro 2013 v přípravě na Tour - cestovní kokpit
No, trochu jsem se spálil o asfalt, to jo. Ale přátelství s Manfredem ten pád nezlomil. Ba právě naopak. V nezměněném stavu jsem na něm nalítal tisíce kilometrů v přípravě na Tour de France. Na Tour jsem jen vyměnil kokpit za cestovní. Kola jsem nechal, jak byla. A Manfred mě dovezl až na Champs Élysées. To už byl krásně polepený samolepkami všeho druhu.
Na Slávii týden před Tour de France - ďábelský cestovní kokpit
Manfred závodí s Armstrongem v Belokiho zatáčce na Col d´Ornon
Dva roky poté projel lehkou nohou Paříž-Roubaix. Pak ještě nějaké ty výlety všeho druhu, Dolomity s Jelenem. A tak dále.
Paříž - Roubaix, stále stejný setup, pouze řídítka z Kickbike Cruise MAX
Pravda je už trochu omlácený. Zespoda není po laku ani památky. Samolepky blednou. Občas dostane nějakou tu ránu. Ale je to držák.
Příprava na Giro - letní toulky cestou necestou
Za měsíc a půl vypukne sté Giro d´Italia. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vezmu Manfreda zpět do boje. Třicet tisíc kilometrů na kontě, je přeci jen třicet tisíc kilometrů. A Mavic, ten má ještě mnohem více. Možná dvakrát tolik za těch posledních 15 let. Zadní kolečko jsem zapomněl na podzim na chalupě, ale i to má za sebou všechny ty útrapy.
Manfred pojede Giro, to je jasné
Nakonec jsem se rozhodl. Nemůžu starého bracha nechat doma. Po tom všem, co jsme spolu zažili. Půjdeme do toho zase společně. Starý dobrý Race MAX dvacítka s třicítkou na kontě, kouzelný Mavic Cosmic s dobrou padesátkou v kloubech a já s pětatřiceti křížky v zádech. Doválčíme to už spolu. Ať se stane cokoliv…
____
A co vy? Pokud máte také svůj kouzelný stroj, napište nám na sefredaktor@kolobezkovyportal.cz a podělte se o svoji lásku s ostatními…
