„Umleitung“ je jediné slovo, které jsem se během průjezdu Německem naučila. Zato jsem si zvládla zopakovat snad všechny české vulgarismy, které znám...
Z Klingentalu do kopců jsem vyrazila dobře odpočinutá a nesmradlavá, ale dobrá nálada nevydržela dlouho. Tlačená koloběžka mě zdolávala každou chvíli. Mechanismus lámání holení kosti naloženou koloběžkou uprostřed silnice mě dohnal ke sprostotám největším. A nemůžu říct, že by se mi kdovíjak ulevilo. Tehdy poprvé přišel čas na Haničku Zagorovou, ta se mnou jezdí pravidelně. Ona a Maxim Turbulenc.
MP3 mám schovanou pro ty nejhorší krize, co mě cestou potkávají. Když se nechce jet, když fyzicky nejde jet, nebo v úplně nejhorších případech, když přijde nuda. Jenže člověk zpravidla dopředu neví, kolik takových situací nastane, jediné co ví, že baterka v přehrávači vydrží cca 9 hodin. Pak si to rozvrhněte na dva měsíce cesty...
MP3, 9 hodin na dva měsíce jízdy
Po Německu se ale dobře koloběží. Silnice jsou skvěle značené (včetně objížděk), takže jsem téměř nebloudila, zato tam mají několik celkem zásadních sviňárniček. V mapě 1:300 000 jsou všechny větší silnice značené červeně. Protože jsou nejpřímější a mívají buď pruh pro cyklisty, nebo velmi širokou krajnici, ráda jsem je využívala pro výjezdy z měst nebo přejezdy úseků, kde bych si jinak musela hodně zajet. Problém byl v tom, že některé úseky byly určené pouze pro motorová vozidla, ale v mapě to byla pořád ta samá červená. Vždycky jsem to poznala až u značky a svědomí (a nedostatek finančních prostředků schovaných na pokuty) mi nedovolilo pokračovat přes zákaz. Obtížnost plánování mě doháněla k zoufalství, což muselo být na první pohled vidět, když jsem neanglicky mluvícímu Němci důchodového věku (jiného jsem nepotkala) vysvětlovala svoji situaci. Vzal kolo, vyprovodil mě z města a zastavil se u pěšinky směřující kamsi mezi pole. Pak ukázal směr, pravil „umleitung“ a odjel. Na tyhle cesty bych opravdu nepřišla.
Podrazy ale vznikají i na dobře značených cyklostezkách, kdy vám svodidla nedovolí odbočit, ačkoliv šipky říkají „Andulko tudy“. Možná napřesrok trochu zaposiluji, abych zvládla přenést (nikoliv přehodit) koloběžku přes svodidla a ušetřila si tak zbytečné kilometry vracení se na nájezd na chodník, ze kterého se odbočit dá.
Přenesení plně naložené koloběžky přes svodidla = neřešitelný problém
Přibližně v polovině země konečně začala opadat tropická vedra, která znepříjemňovala, až znemožňovala cestu. Zato přišly bouřky. Jedna z nich mě zastihla v kempu, kde jsem potřebovala přespat, abych se umyla a vyprala si. Na přehradě lodě, na břehu koloběžka, stan a já. A samozřejmě spousta dalších lidí, aut a karavanů, jak už to v Německu bývá. Ačkoliv jsem nebyla první na větrné ráně, ze spánku mě probudily poryvy, které nebezpečně hýbaly velmi dobře ukotveným stanem.
Německé cyklostezky
Po chvíli jsem ucítila přívaly deště a vítr mnohonásobně zesílil. Bouřka byla přímo nad námi. Vyhodnotila jsem situaci pro spaní ve stanu nevhodnou a zatížila vnitřní zpevňovací popruhy stanu nohama, abych rukama rychle balila rozházené věci do nepromokavých vaků. Když jsem zapnula poslední zip, roztržený stan mě přeletěl. V tu chvíli u mě stál postarší pán z vedlejšího karavanu. „Nepotřebujete pomoc, slečno?“ A tak jsme po kempu honili stan a bagáž dva. Noc jsem strávila u něj v autě, sama, se spoustou mokrých věcí. Teprve ráno byly vidět škody. Lodě vyplavené vysoko na břeh, přední řada karavanů zničená a zlámané stromy působily jako po katastrofě. Navíc jsem přišla o jedny kalhotky, jednu ponožku a prorazila jsem si vak na vodu. Příště budu důsledněji uklízet. Než hasiči zprůjezdnili cestu, zbylo dost času na společnou snídani. Dodatečně přiznávám, že oproti původnímu vztekání se nad cenou kempu, to bylo nejlépe investovaných 20 Eur. Mohla jsem taky spát sice zdarma, ale sama někde na okraji lesa...
Klasické ráno v kempu
Další z bouřek už jsem přečkala v bezpečí obýváku hodné paní, které jsem se před obchodem naprosto nezištně ptala na cestu. S internetem, večeří, teplou vanou, pohodlnou postelí, snídaní a svačinou na druhý den se to Německo přece jen snášelo lépe :-)
