Je to téměř pět a půl roku, co jsem dopsal tento článek o Etapáku 2016. Závodu, kde měl každý být. Nejlepšímu koloběžkovému závodu všech dob. Alespoň z mého pohledu a pohledu mnoha z těch, kteří měli štěstí se ho v oněch dobách zúčastnit.
Závodu, který mi hrozně moc chyběl.
Ne kvůli závodění samotnému, ale prostě proto, že sejít se na jednom místě na pár dní s lidmi, se kterými si máte co říct, i když se vidíte třeba poprvé v životě, je dnes opravdová vzácnost. Je to i z toho důvodu, jak jsem perem Marka Frosta psal o Vánocích, že „… v životě stále ubývá smysluplných věcí, o něž bychom bojovali kvůli cti, pro lásku k nim nebo ničím nezkalené uspokojení, že jsme otestovali sami sebe v souboji s nejlepšími. Nejde ani tak o to, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme, nýbrž o to, že vždycky odejdeme lepší díky pravdě, před kterou jsme stanuli a kterou jsme se o sobě dozvěděli.“
Etapák – Cíl neznámý jsme dali dohromady právě z toho důvodu, že nám to všechno chybělo. Jízda na koloběžce neznámými kouty naší země. Noci u ohně, kdy se nechce jít spát a chladná rána, do kterých se nechce vstávat. Což by byla škoda, protože každý další den může být vždy lepší než ten předchozí.
Udělali jsme ho trochu jiný. Adventure. Krosový.
Jenže když se vše nakonec sečte, je jedno jestli jezdíte na silnici, v terénu, nebo létáte balonem. Když si v cíli plácnete s novými kamarády a dlouho do noci si povídáte nejen o závodě, ale vlastně o čemkoliv, zapomenete, kdo vyhrál volby, kolik je nakažených, kolik stojí elektřina, nebo to, že byste vlastně měli jít spát. Za pár hodin totiž zase vstáváte a jedete dál.
Drsný, extrémní, nejtěžší v životě – taková slova jsme slýchali v cíli. Jenže nakonec Etapák ujel vlastně každý, vždy jen za jinou porci času. Nikdo se neztratil, nikdo se neutopil. A v cíli jsme se po čtyřech dnech sešli všichni i s těmi nejposlednějšími s posledních. Protože ti, stejně jako světoví šampioni, k takovému závodu neodmyslitelně patří.
Mám z toho opravdu dobrý pocit a jsem skutečně rád, že jsme se dokázali vrátit atmosférou tam, kde to celé začalo. A pojedeme dál. Na jaře, jak jsme původně plánovali.
Znovu se sejdeme 28.4.2022 v Chlumu u Třeboně a vyrazíme vstříc Cíli neznámému schovanému v hlubokých lesích na konci světa. Jinak to ani nejde.
Když kluci a holky v sobotu v noci zahráli Igelit od Nedvědů, došlo mi, že o tom to vlastně celé je. Mottem druhého ročníku tak bude…
„…po cestách dál, dál, dál hledaj normální svět…“
Vlaječky, které vezli průběžně vedoucí závodníci
Ducha závodu hlídá tato parta
Toto není krajně pravicová schůze, ale pozdrav závodníkům při slavnostním zahájení
Otec Etapáků Zdeněk Černý odstartoval slavnostně první etapu
Míša přijela ze Slovenska
Pelcík stahující ztrátu po defektech
Vojta Hrůza vyhrál prolog a nakonec bral 4. flek
Vašek Houška zakufroval v první etapě a nakonec se spokojil se stříbrem ve veteránech
Vincent a Rodger - Kicking Dutchmen
Pelcík defekt řešící
Start závodu
Verča a Bára z BKG na trati
První trojka první etapy - pozdější vítěz Martin Kadlec, Kája Cvalín a Honza Bouda
Mílař Pavel Port
Klasické etapákové odpoledne
Zubaté žáby - spolehlivý výkon dua Hájek, Srb
Klasicky čisté nohy účastníků
Důmyslné řešení zahánění zimnice na peci
Kuba Bostl - sjezdové eso závodu
Vojta Hrůza na trati druhé etapy
Hostina
Chystá se večeře
Cvalín, Kadlec - PSP stoupá na Blaník
Reklama na Kickbike
Kuba Bostl a jeho cesta na Blaník
Šéfkuchař - studna
Martin Šuba
Vedoucí skupina mívala takovéto složení
Ráno ve startovním a cílovém prostoru
V sobotu se podávala lahodná krůtí stehna z této lokomotivy
Hančovina v podání Vojty Hrůzy
Klasický večerní Etapák
Mílař a nejstarší účastník závodu Honza Hromádko v cíli
Míra Oros
Klasická snídaně pre-starterů v teplotách pod nulou
Pelcík své dva defekty nedokázal nakonec eliminovat
Vojta a královna všech zpěvaček Verča
Mílaři Tomáš Votruba a Ivo Indra
Jarda Hájek
Trasa
Vedoucí skupina a kukuřice
Vítězka ženské kategorie Martina Kadlecová
Nezmar Ondra Pedál
Třetí muž závodu Honza Bouda
Druhá skupina vstupuje do Sázavy
Maskot závodu při rozednění
Signature fotka Etapáku - topící se Vincent
Neohrožený Honza Hromádko
Jarda Hájek startoval do etapy vždy o pět minut později díky navigačním problémům
Pavel Port a nevěřící převozník
Bouda, Houška, Žemlík v akci
Tomáš Hájek a Roman Srb v žabím teritoriu
Technika přenášení bod v podání Jardy Hájka
Převoz nebyl zakázán - zde Bára Horsáková
Start poslední etapy
Vedoucí skupina poslední etapy Cvalín, Kadlec, Pelc
Rodger Hulsebos
Bolek Žemlík a jeho záchranná vesta
Olda Sova z Atexu stál téměř poprvé na koloběžce
Toothy Frogs
3 vlajky = vítěz veteránů Rodger
Cíl
