Pokud jste včera sledovali Tour de France, když Chris Froome bez kola bežel an Mont Ventoux, možná jste si říkali, co to je za vlastně za horu? A co že se to na tom kopci děje, že Froome přišel o kolo?
V roce 2013 jsme si na Ventoux prošli peklem. Současně bylo ale stoupání na mystickou horu v Provence těsně před půlnocí životním zážitkem. Ostatně posuďte sami – záběry jsou z oblasti cca 4km před cílem a natočeny jsou na mobilní telefon jednoho z členů týmu KICK FRANCE 2013. Doporučuji zapnout zvuk...
15. etapa Tour de France 2013 na kolobežce
Toho dne se jela 15. etapa stého ročníku Tour z Givors na Mont Ventoux. Krásných 240km. Mystickou horu jsme vyhlíželi s klukama již od té doby, kdy organizátoři oficiálně oznámili Ventoux jako součást itineráře sté Tour.
Ráno se budíme poněkud rozlámaní v tělocvičně v Givors. V noci bylo brutální teplo. Po hodně svižné snídani vyrážíme přímo z centra města a nikoliv z kilometru nula. Etapa tak pro nás bude o 10km delší, pěkných 250km napříč Provence s finálním 20km dlouhým výšlapem na Ventoux.
Začátek etapy je poklidný a pěkně se vlní. Jede s námi několik Francouzů, jeden z nich na lehokole, a také Vašek Jun, Pepa Kvita (ano to je ten, který právě teď přejíždí Kanadu) a samozřejmě Jelen, který etapu pojímá jako časovku. Jak jinak.
Ráno startujeme v Givors
Okolo desáté dopolední se odpojují Alpo a René. Chtějí jet napřed, aby byly pod Ventoux okolo šesté večerní. Alpo tam má domluvený souboj s místním Frantíkem ve výjezdu na kopec. Nakonec to úplně nestihnou a na vrcholu jsou jen o hodinku dříve než my. Postupem času přichází totální vedro. Hlavně okolo Romans sur Isere, kde jedeme mezi poli, po kterých lítají vlaky TGV. Poněkud rušná státovka nemá odstavňák a do toho se pletou všelijací francouzští koloběžkáři, kteří se střídavě připojují a zase odpojují. Třeba pán, kterému říkám Blanka Vlasič, neboť má průměr lýtka cca 2,5cm. Není to úplně bezpečné.
Planiny cestou přes Provence a 40 Celsiů
Brutální horko v Provence
Na stodvacátém obědváme v nelítostném horku. Zajímavé je, že kluci z Bez pedálů si dávají do toho ještě horkou polévku. Pro jistotu zůstáváme věrni těstovinám. Vašek má další svůj legendární živý vstup do Radiožurnálu:
http://www.rozhlas.cz/zpravy/ostatnidiscipliny/_zprava/1234907
Za Col de Lunel přichází krásné koupání v kaňonu. Sice se bojím vlka, ale nakonec tam skáču komplet oblečen. Vlk nepřichází. Den před námi se zde koupal i tým Jedůček. Samolepky YEDOO lemují silnici, kde se dá. Pod stoupáním na Col de Bourdeaux na Vaška padá pekelná krize, ale stylem sobě vlastním se z ní vymaní a kopec přelétne jako nic. Jaký to rozdíl proti včerejšku, kdy nemohl téměř dojít na poslední kopec etapy do Lyonu. Na vrcholu již vidíme v dáli Ventoux. Písečný vrchol a vysílač na něm je nepřehlédnutelný. Od té doby jedeme hodně vesele. Pořád jen řveme „Pojďme na to Venooooo.“ Ještě poslední posilnění těstovinami v Rousettes des Villes, pár fotek s fanoušky a už se to blíží. Vaška Juna, který je poněkud zelený, necháváme s ostatními pozadu. Jen Jelen je nám stále v patách.
České setkání pod Vetnoux
Okolo cest přibývá lidí, aut, karavanů. Všude visí kola, silnice je pomalovaná. Cirka polovina lidí se motá podél silnic poněkud pod vlivem, ale to ještě nic není. Za Bedoinem totiž teprve začíná oficiální část stoupání na Větrnou horu.
Výšlap na Ventoux
Poněkud prokaučujeme komunikaci s týmem a holky jedou autem až na vrchol. Nevýhoda ovšem je, že se zacházejícím sluncem ubývá tepla a naše zpocené dresy poněkud studí. Postupem času začíná být situace kritická a bereme za vděk slivovičkou českých fanoušků kempujících u cesty. V té době je již podél silnic a v lesích kolem stoupání hlava na hlavě. V den závodu tu zítra bude milion fanoušků Dnes třeba půl milionu lidí, kteří nás neustále ženou vpřed. Jeden z nich za námi do přicházející noci řve „Klobouk dolů“ tak dlouho, než mu zmizíme z dohledu.
Poslední kilometry stoupání
Po setmění přiváží Láďa konečně oblečení. V autě má i novináře Tomáše Poláčka, který s námi Ventoux pojede na kole. Tomáš bezelstně vyleze z auta a okamžitě dostane brutálně zjebáno, kde že se auto fláká. Naštěstí je poněkud flegmatik…
A pět kilometrů před cílem to přichází. Přímo na silnici je diskotéka. Ten hluk slyšíme již několik kilometrů předem, ale moc si nedokážeme představit, do čeho jedeme. Kopec jedeme většinou bez světel, abychom šetřili baterie, ale když se blížíme k místu plnému lidí, přeci jen rozsvítíme. Před námi se objeví neprostupná hradba těl. Vjedeme přímo do ní. Fanoušci utvoří uličku tak akorát na šířku řídítek. Je tu brutální řev a dostáváme sprchu z celého sortimentu alkoholických nápojů, které zná svět. Tepovka letí nahoru, je to neskutečný adrenalin. Jak říkal později Tomáš Poláček: “Cítil jsem se jako na punkovém koncertu.“ To celé se o něco výše opakuje ještě jednou.
Tady máme krátké video z celé etapy na Ventoux...
Poslední dva kilometry si opravdu užíváme. Silnice vede písečnými úbočími hory, která dnes není vůbec větrná. Je krásně. Nad námi svítí hvězdy a dole pod námi blikají městečka Provence. Máme to za odměnu.
Devět minut po půlnoci jsme na vrcholu. Po 250km a osmnácti hodinách jízdy. Je to paráda. Teď již jen rychle dolů autem. Zítra nás čeká druhý volný den celé Tour de France. Konečně…
