Opakuje se to stále dokola a vrací se nám to v téměř pravidelných intervalech. Koloběžkový vývoj a pokrok spěje kupředu, což v koloběžkové závodící veřejnosti vzbuzuje pocit, že pokud nemají karbonovou koloběžku narvanou těmi nejmodernějšími technologiemi, nemají v podstatě šanci si zazávodit. To vše tu již bylo a vždy se nakonec ukázalo, že opak je pravdou.
Na konci devadesátých let, v časech, kdy se jezdilo výhradně na 12“ koloběžkách, přitáhli Pešťáci do závodního balíku hliníkové speciály 20x20“ se sedátkem. I tak je zpočátku dokázal říznout třeba Jirka Ešner na Kbiku.
Ti samí kluci při utkání s létajícími Finy na přelomu tisíciletí zjistili, že klasický Kickbike 28x20“ jede přeci jen lépe a v roce 2003 postavili svoji verzi „trojanky“ s velkým předním a malým zadním kolem, na které vyrostla celá další generace českých závodníků. Po příchodu hliníkového Kickbiku Race MAX 20 začal v pelotonu převažovat pomalu tento stroj, než se kolem roku 2010 začaly objevovat první karbonové speciály a garážovky s koly 28x28.“
Dvacítka s nimi pořád držela krok a ještě v roce 2014 je dokázala porážet, jenže tlak na to, že dvě velká kola přeci jen jedou lépe, donutil závodící borce pomalu přesedlat na osmadvacítkové Kickbiky, které se v roce 2014 začaly sériově vyrábět.
Poté, co před dvěma lety, přešly na karbonové osmadvacítky také mistři naší Rollo ligy, zdá se, že již není kam pokročit. Pokud nebudu mít pod svojí botou karbon, prostě si nezazávodím. Tečka. Tedy alespoň tak se na věc leckteří dívají.
Platí, že lehčí = lepší?
Dnes již nikomu nemusíte vysvětlovat, že lehčí koloběžka bude pro závodní využití vždy lepší. To je absolutně bez diskuse a karbonové „pégéčko“ tak bude v tomto směru alespoň v nejbližší době vždy nejlepší volbou. Pokud tedy na něj máte a pokud si vás Peter vybere, že vám ho postaví. Pokud ne, máte smůlu… tedy ne tak docela, mám pro vás dobrou zprávu. Jsou to pořád jen koloběžky.
Koloběžka je vlastně hrozně jednoduchá věc. Potřebujete jen dvě kola, která se slušně točí, řídítka, co zatáčí a jednu brzdu, která jakž takž brzdí, i když známé rčení, že „kdo brzdí, nevyhrává“ stále platí. A pokud k tomu chcete vítězit, přičtěte ještě dobré nohy, slušnou kondici a vysoký hematokrit.
Podívejte se třeba na tenhle stroj. Je to Kickbike Race MAX 28 z roku 2014, úplně první série velkých rámů, které Hannu Vierikko tehdy začal vyrábět. Vidlice je cosi, co mi dal kdysi zadarmo Kuba Bostl z jedůček. Má trochu nevýhodu, že když nabombím přední galusku na max, drhne mi o vidlici, takže je potřeba nezasadit kolo do vidlice na fest, ale nechat mu dole trochu vůli. Láďa Bartůněk říkal, že to jen nesmí dostat zespoda bombu, tak se snažím vyhýbat dírám. Řídítka jsou nějaký řízlý hliník a omotávka se mi lepí na ruce a za jízdy se sama sundavá, což mě sere, ale jsem línej to spravovat. Brzdy nic moc, bývala tam průběžná páčka, kterou mi ale letos Vašek Barák odmontoval, že prý nefunguje. Od té doby tam mám podivně dvojitý bovden a brzda se spíš nevrací, než vrací. A to je vše.
To je on, pět let starý Race MAX 28
Kokpit nic moc, ale stačí
Moc místa tam není, ale závodit se s tím dá...
Až na kola. Kola totiž jedou, že ano. Takže na začátku sezony tam měl Vašek Barák jednu karbonovu Campu a vzadu asi sedm let staré kolo od Remerxu s nábojem Novatec a galuskou, ze které lezou nitě. V plzni jsem kolo vyměnil za CAAMPAGNOLO s dvěma A, což je něco jako v běžeckém průmyslu Adihaš nebo Mike. Na kola jsem úchyl, to jo.
Galuska má už taky přes pět let a vypadá na to
No a přátelé, tenhle starý Kickbike má letos na kontě v královské mužské seniorské kategorii jedno vítězství, jedno druhé a tři třetí místa z pěti závodů, které absolvoval. Pokaždé na bedně.
Z oněch pěti ligových závodů tak zní resumé takto:
- karbůnek PG má na kontě 3 vítězství, 3 druhá a 2 třetí místa
- starý dobrý Kickbike 2014 – 1 vítězství, 1 druhé a 3 třetí místa
- Kickbike model 2018 Romana Matyáše 1 vítězství
- a Trojanka 28x24“ mladého Provoďáka jeden druhý flek.
Jak vidno, karbůnek sice vévodí, ale zazávodit se s ním dá docela vyrovnaně.
No a co jsem chtěl tím článkem vlastně říci? Určitě nevyvracím to, že lehčí koloběžka bude vždy nejlepší volbou a karbon v tomto směru bude hrát prim. Ale protože jde jen o koloběžky, není třeba kvůli tomu prodávat auta a domy a stavět si ultrazávodní speciály za statisíce. O vítězství si můžete zazávodit i na docela normální koloběžce, jako třeba takový Kája Cvalín, který pořád ještě dokáže na staré Trojance 28x20“ vyhrát republiku v kategorii masters.
Jsou to totiž naštěstí pořád jen koloběžky. Nic víc a hlavně nic míň.
Stará dobrá Trojanka za pár korun také furt umí zajet
Ještě závěrem
Samozřejmě, že jsem chtěl na tomhle stroji bojovat o blyštivé evropské medaile za týden v Račicích, dokonce jsem po deseti letech zařadil do programu rovněž trénink za cyklistou, což je skutečná fajnšmekřina, ke které se dostaneme třeba v dalším díle našeho tréninkového seriálu. Jenže dřív než jsem si stihl postavit k pergole schody, tak jsem z ní sletěl a kotník na šrot. Prosypávám ho sice krutými dávkami Wobenzymu, ale úplně to za týden nevidím, tudíž pokud by měl kdokoliv zájem, je můj letitý Kickbike, druhá nejúspěšnější koloběžka letošní sezony, k dispozici, a můžete si na něm zkusit dojet pro nějaký slušný výsledek. Pořád to ještě jde, tak dejte kdyžtak vědět…
Letitý Kickbike bude na Evropu k dispozici
