Zrychlování koloběžky i sebe
Leden a únor byly z pohledu ježdění trochu rozpačité. Po několika letech jsem o Vánocích lehl (obvykle bývám nemocný jen o Vánocích – cca 1x za 3 roky), proto jsem si dal první týden oraz, pak přišla na týden zima. Vyměkl jsem a koupil jsem si kupón pro první pásmo, protože jsem si říkal, že přes zimu to asi s koloběžkou nepůjde. Byla to pouze ojedinělá chvilková slabost, kupón jsem si už nikdy pro první pásmo nekoupil. Pro některé lidi i ze svého okolí jsem trochu za exota, ale počasí už mě od jízdy do práce na koloběžce prakticky nedokáže odradit. V roce 2015 jsem za celý rok vynechal koloběžku 11 pracovních dní, v roce 2016 mám za polovinou roku jen jeden vynechaný den v lednu, kdy to „vážně“ nešlo. ;-)
Ke slovu se v roce 2014 dostala i drobná vylepšení Mastra. Cca po 3 tis. km jsem si pořídil kola s průmyslovými ložisky. Při nákupu koloběžky jsem cenu tlačil dolů, abych koupi doma obhájil. Rok kola vydržela, ale potom už byla zralá na výměnu.
Spolu s koly jsem si koupil i lepší pláště Schwalbe Marathon místo původních Kenda (přední ze 4,5 na 6 a zadní z 2,5 na 4,5 atm., později zadní Apple – 5 atm.). Pro koloběžku to byla doslova živá voda. Koloběžka najednou jezdila znatelně rychleji (průměr se okamžitě zvedl o 1-2 km/h). Každý odraz na koloběžce jsem si užíval a snažil se svoje pocity sdělit svému okolí – zaséval jsem semínko koloběhu. Čas do práce byl rázem 57:45 a během května a června klesl až na 53:53. Z práce přes dubnových 1:12:27 až na červencových 1:04:13. Ale je nutné přiznat, že ty nejlepší časy byly i s podporou větru, který dokáže dělat divy. Fyzická kondice s přibývajícími kilometry a postupným prodlužováním jednotlivých jízd rostla a začaly se u mě projevovat příznaky závislosti na koloběžce. ;-) Moje potřeba si o koloběžkách povídat převyšovala poptávku po tom moje řeči poslouchat. Proto jsem se snažil trochu ovládat, abych koloběžkami okolí nepřesytil, než si to všichni sami vyzkouší.
V srpnu jsem konečně prolomil i hranici 60 km/h, další rychlostní rekordy padaly až v následujícím roce, kdy jsem upravil trasu do práce a v Krčáku se to rozjelo i 66,0 km/h. V lese jsou srnky, s oblibou přebíhající mně přes cestu, občas jsem tam potkal auto či traktor a mám se rád, tak v lámání rychlostních rekordů jsem tam raději nepokračoval. Trasa do práce není úplně stvořená pro závodění. Je tam několik semaforů, a když jsem trasu malinko prodloužil, aby byla bezpečnější, tak ještě přibyla cyklostezka po chodníku.
Oblečení do tmy
Měsíční průměr ujetých km se začal pohybovat kolem 400 km a to na konci roku znamenalo téměř 3,8 tis. km (slabší byl leden – 78, únor – 144, prosinec – 250, ostatní k 400, v červnu nejvíc – 500). Přes výrazný nárůst kilometrů jsem nepodnikl žádný dlouhý výlet. Kromě cesty do práce a z práce jsem jen jednou ujel u rodičů 27 kilometrů. Prostě na soukromé výletování nebyl čas. Když jsem jel něco delšího s dětmi, tak na kole, abych podle potřeby popovezl Andulku za kolem na tyči. I proto jsem na konci roku usoudil, že by se standardně dalo jezdit ročně něco přes 4 tis. km (prosinec – únor 200 a ostatní měsíce 400). Jenže nakonec to bylo docela jinak a stejně jako rok předtím (na rok 2014 jsem odhadoval 3 tis. km) jsem se zmýlil i v odhadu ujetých kilometrů v roce 2015.
V roce 2014 jsem měl pocit, že na koloběžce už nejsem úplně marný a začal jsem přemýšlet o účasti na nějakých závodech, ale GRAND PRIX v Říčanech se kryla s hody na Moravě u rodičů. O ničem jiném jsem moc neuvažoval, i když jsem zaznamenal existenci ROLLO ligy a závody Bez pedálů. Spolu se závody jsem začal pokukovat i po rychlejším stroji. Myšlenky na lepší koloběžku brzdilo domácí ultimátum – když nová koloběžka, tak příští pes bude moct do baráku – pro mě nepředstavitelné.
Přání jsou od toho, aby se plnila. Rok 2015 byl mým prvním závodním a v mém koloběhu se udála celá řada převratných událostí...
A ještě nějaké to slovo k oblečení
Než se dostanu k událostem roku 2014, dovolím si zabrousit do oblasti, kterou považuji za významnou – oblečení. Na webu existuje spousta informací, přesto zkusím aspoň stručně sdělit některé z mých, získaných zkušeností. Snad si v tom někdo něco zajímavého pro sebe najde. Když chci jezdit na koloběžce „kdykoli“, musím se umět obléknout. Jak z pohledu teplotního a pohybového komfortu, tak i z pohledu bezpečnosti. I nyní se někdy stane, že udělám menší chybu v tom, co si vezmu na sebe a mrznu nebo moknu. Pokud to jde, nevozím totiž nic na zádech a taštička na řídítkách má omezenou kapacitu. Naštěstí je člověk celoročním ježděním otužilý a zvyklý něco přežít.
V létě je to nejjednodušší, protože prakticky všechny cesty jsou za denního světla a slušné teploty. Oděv jsem k absolutní spokojenosti dotáhl až v roce 2016. Podařilo se mně po pár hodinách sehnat žlutý cyklodres, ale žluté kraťasy jsem nesehnal. Proto jsem jezdil v různých pohodlných kraťasech, které byly alespoň trochu nápadné. V roce 2016 jsme založili koloběžkový tým a dresy jsme si udělali takové, abychom v nich byli vidět v běžném silničním provozu. V případě chladnějších rán používám rukávky – mohu doporučit, jsem s nimi maximálně spokojený. Rukávky obvykle z práce nepotřebuji a uvezu je kdekoli. Mám je samozřejmě ve svítivé žluté. Pokud je kolem 10°C vytahuji dlouhé kalhoty, dříve černé, nyní z dresu – vzadu žluté. Při jízdě na mokru bez blatníků sice žlutá trpí, ale je to vypratelné.
Jak na blikačku
Přechodné období je naopak nejsložitější – ranní a odpolední teploty bývají dost rozdílné a stává se, že jezdím za snížené viditelnosti. Proto do hry vstupuje reflexní oděv a světla. Nedám dopustit na funkční tričko od firmy Devold – pro mě úžasná věc. Někdy lehká větrovka, dlouhé kalhoty – tenké nebo zateplené. Když je nejhůř přichází ke slovu větrovka HIGH POINT. O viditelnost se starají dělnické reflexní kraťasy a reflexní kšandy. Tady mám ještě jedno vylepšení, které jsem nepřenesl do reality – nechám si ušít kraťasy z materiálu pro reflexní vesty – lehké, volné, viditelné. Současné kraťasy mají maličko handicap v komfortu pro pohyb.
Jak na blikačku II
Osvětlení koloběžky mělo také svůj vývoj. Nyní jsem spokojený se světlem Force Glow Cree XM-L T6, 1200 lm. Blikačky vozím vzadu dvě, jednu mám připevněnou na koloběžce, druhou si dávám za pas. Blikačky sice vybírám co nejvíce viditelné, ale když jedu za tmy, tak hlavní roli pro moji bezpečnost mají reflexní pruhy. Někdy si přidávám ještě reflexní proužek na nohu. Reflexní součást oděvu dotváří můj nepřehlédnutelný zjev „marťana“.
Zima už je potom brnkačka, vychází z přechodného období. Když je hodně pod nulou, tak si kromě funkčního trička a větrovky ještě přioblíknu nějakou mikinu a pod kalhoty si vezmu spodky Devold. Oříšek bývaly rukavice. Používám troje celoprstové (podle teploty) a ještě mně ve sbírce chybí jedny do extra mrazu. Když teplota klesne pod -5°C, jezdím zatím ve sjezdařských. ;-)
Možná bych měl napsat něco o botách, ale kromě toho, že můžu doporučit podlepit si boty lezeckou gumou (pravidelně nakupuji u e-kolobezka.cz) asi nic převratného nemám. V létě po botě chci, aby co nejvíc větrala, když se namočí, tak aby rychle uschla. V zimě je to složitější, ale hlavně se nesmí dostat voda dovnitř.
