Tento ryze silniční cyklistický závod se jede jen částečně v místech slavného zimního závodu a jeho hlavní část se odehrává na silnicích ve zdejších okolních přísných kopcích. Na konečné délce trati se každý může rozhodnout ještě během závodu, což se hodí v případě nenadálé změny počasí. Na trati je standardně několik občerstvovaček a ze začátku se jede na uzavřené silnici s doprovodem. Před startem pobíhají pořadatelé a nabízejí kávu.
V 8hodin je odstartováno, ale naše čtvrtá vlna se rozjíždí až po několika minutách. Přeci jenom procpat ulicí z města asi dva tisíce závodníků chvíli trvá. Prvních 21km je převážně jen mírně z kopce a rovinatých, takže v přijíždějících balících mám na kolobce jen jepičí život, než mě postupně skoro všichni opustí. Na 21km v San Luganu následuje dlouhý sjezd, tady v 70km/h předjíždím sanitku a všechno, co je v cestě, včetně silničářů.
Pohled ze čtvrté vlny
Po startu
Vozovka je po dešti mokrá, tak žádné voloviny na ostře prudké zatáčce ve sjezdu na most přes ostrý hluboký kaňon. Poté rovnou do deseti kilometrového kopce s převýšením 650 m na Monte San Pietro kolem vinic s krásnými dalekými výhledy pod nás do údolí k Bolzanu.
V kopci na dálku před sebou vidím příští oběti na kolech, které se budu snažit postupně dotáhnout. Krajina je provlhčená raním deštěm, takže se jede příjemně i do kopce. Na občerstvovačce doplňuju vodu do bidonu a dávám kolu z pišingrama.
Následuje sjezd a výjezd na Nova Ponente a další ostrý sjezd díky brždění jen 73km/h, ale stačí to v pohodě, abych dal postupně všechny kolaře přede mnou. Dole na stopce změna, rovnou do 8km kopce s převýšením 700 m a maximálním stoupáním 18% na Passo Lavaze. Tady postupně dojíždím osamělé bojovníky v tomto nepříjemném kopci včetně třech Čechů, z nichž jeden mě říká: „Já se na to vykašlu, to je stejné jako vloni zase mě předjel koloběžkář.“ Na Lavaze do časového limitu zbývá čtvrthodina, kus banánu a jonťák a následuje dlouhý sjezd na mokré silnici, kde to opět pouštím bezpečně jen přes sedmdesátku a zase ujíždím cyklistům, což na koloběžce z kopce jde samo díky fyzikálním zákonům.
Do kopce
Cíl
Do deštivého Cavalese vletím opět sedmdesátkou a zastavuje mne až křižovatka na hlavní silnici, po které se vracíme zpět do Predaza. Po několika km mě na rovinách zase postupně předjíždějí všichni, kterým jsem poodjel z kopců. Drobně prší, a tak se rozhoduju v kombinaci s časovým presem a bouřkou na Pasu Pelegrino, na které bych asi nestihl dojet (tuto časovou kontrolu mají blbě nastavenou) nakonec pro kratší variantu 80 km.
Jelen a cílová rovinka
Profil závodu
V cíli na pohodu, zase jsme si užili hezkou jízdu, ale silničářům samozřejmě konkurovat nejde. Italové mají závod moc pěkně zorganizovaný, čeští pořadatelé různých Author Cupů by si mohli vzít ze zdejšího závodu příklad, co všechno lze dát každému závodníkovi do startovního balíčku (silná mikina od Craftu, rukáv, sýr, těstoviny, Enervit, bidon, olej na řetěz…).
