Jednoho dne v průběhu léta jsem se sešel s Jelenem dosti neplánovaně v Harrachově. Bylo již hodně pozdě odpoledne, ale i tak jsme se vydali na hřebeny. Jelen je známý svým nelítostným přístupem k jízdě do kopce, takže jsem byl nucen komplet cestu na Dvoračky vyskákat téměř bez zastavení, abych se nenechal zahanbit starcem s vizáží Gandalfa.
Na koloběžce z Dvoraček směr Prameny Labe
Oblačnost během půl hodiny zmizela a na Dvoračkách jsme tak byli odměněni nejen jelitem a pivečkem, ale zejména krásnými výhledy do údolí. Po půl sedmé jsme se jali vystoupat ještě výše směr Kotel a pak krásnými houpáky na Labskou boudu a Prameny Labe, kde jsme potkali jediného člověka v okolí sta mil.
Četbou populární beletrie se zde tento pán chystal na noc na hřebeni. Nechtěli jsme ho mnoho rušit a pokračovali jsme tedy dále, přímo na hřeben k České budce a pak kus přes Polsko k Tvarožníku. Zde Jelen využil svoji vytříbenou horolezeckou techniku a na tření zdolal tuto náročnou skálu a vypomohl nahoru také mně s tlustým Maxem. Tomu se moc nechtělo, ale nakonec oněch 1322m bez použití kyslíku zdolal též.
Sjezd na koloběžce z Vosecké boudy
Poté již nezbývalo, než se u Vosecké boudy jednou odrazit a zastavit se až v Harrachově pod lanovkou. Parádní nekonečný sjezd kolem Mumlavy byl okořeněn pouze zajímavým zážitkem, kdy po výměně stroje za Jelenův bylo zjištěno veškeré pozadí Jelenových propagací povinných dvou brzd na koloběžce. Po zmáčknutí obou páček na doraz jsem totiž byl nucen konstatovat, že stroj nejen že nezpomaluje, ale spíše zrychluje. Milan tak zcela jasně vozí Cancellarovu skrytou zbraň i na pouhé krkonošské výlety.
Sečteno podtrženo, krásné ježdění v opuštěných Krkonoších okořeněné rozjímáním o nástrahách života a tudíž velmi přínosné, snad pro obě strany. Krásných 23km..
Detaily mapy zde: https://mapy.cz/s/oU1C
Ke stažení:
