Kráľova hoľa (něm. Königsberg) (1 946,1 m.n.m.)
je nejvyšší vrch Kraľovoholských Tater, východní časti Nízkých Tater. Kráľova hoľa je opředená pověstmi, opěvovaná básníky. Patří k najnavštěvovanějším vrchům Nízkych Tater. Poskytuje jedinečný výhled na Spiš, Vysoké Tatry, Liptov, ale i na Horehroní. Pod Kráľovou hoľou pramení čtyři slovenské řeky Čierny Váh, Hnilec, Hornád a Hron.
Na Kráľovej Holi stojí strom zelený... Slova této slovenské lidové písně se mi stále vracela, když jsem hledal na Slovensku stoupání, které bych chtěl zkusit. Podle některých cyklowebů je to nejvýše položené místo na Slovensku, kam se dá vyjet na kole. S mírnými obtížemi i na silničním kole. Toto upozornění pro mne mělo být varováním, ale emoce a slovenská lidovka převážily. Rozhodl jsem se pro výjezd na Kráľovu Hoľu. Chtěl jsem zjistit, jestli tam ten strom zelený opravdu stojí. No, nebylo to úplně moudré rozhodnutí, ale k tomu se dostaneme.
Nechtěl jsem absolvovat jen "čistý" výjezd na vrchol. Hledal jsem trasu, která vydá na celodenní výlet. Vybíral jsem mezi startem z Hrabušice nebo z Hranovnice na Spiši v údolí Hornádu. Zvolil jsem si nakonec Hrabušice, abych se vyhnul silnici první třídy č. 66. Neměl jsem ponětí o hustotě provozu na slovenských silnicích a nechtěl zbytečně riskovat komplikace na trase. Dále jsem naplánoval cestu přes Telgárt do vesnice Šumiac, do výchozího místa pro stoupání na cílovou horu. Předpokládaná trasa k vrcholu měla mít 55 km a okolo 1900 v.m. Poté měl ještě následovat návrat do Telgártu k ubytování. (Telgárt je známý telgártskou smyčkou, jedinečnou železniční stavbou. Je to spirálová smyčka v délce 2 300 m vedená tunelem, přes viadukty k usnadnění přechodu horského sedla).
28. září, na sv. Václava jsem startoval z Majeru u Hrabušice. Pro jízdu jsem zvolil Racemax 28/28, silniční pláště. Výchozí výška byla 558 m. Radši jsem moc nepřemýšlel o tom, jaká je ta koncová. Bylo by to kapku demotivující. Silnice a první stoupání vedlo lesem, stromy už se parádně vybarvily, takže nevadila ani absence kochacích výhledů. Provoz byl takřka nulový, za celou dobu do sedla jsem potkal tři auta. Povrch silnice byl mírně hrubý, kvalita podobná jako u horských silnic v Čechách. Sklon stoupání byl přiměřený pro pohodovou a plynulou jízdu. Do sedla Kopanec ve výšce 990 m. jsem vystoupal relativně rychle.
Liška
Tady jsem si zpestřil cestu setkáním s liškou. Chtěl jsem si s ní dát hit od Ylvis "What does the fox say?", ale asi nesleduje novinky na YouTube, nebo v době uvedení hitu měli výpadek v energiích. (Došly nejspíš ebonitové tyče, s liščími ohony to určitě nebylo tak špatné...) Liška se moc nechytala na hity, zato po řízku šla jak divá. A že prý je to plaché noční zvíře. Chacha. Byla jak Méďa Béďa z Yellowstonu. Úplně stejně oražená.
S Liškou na Kopanci
Po kulturní vložce s liškou sjíždím na križovatku Krivian 839 m.n.m. Odtud už vede silnice první třídy č. 67. Kvalita silnice se významně zlepšila z hrubého povrchu na hladký povrch. Podle řeky Hnilec míjím Dobšinskou ľadovou jaskyni a dojíždím na křižovatku se silnicí od Popradu č.66. Po ní dále stoupám do sedla Besník 997 m.n.m. Tato část cesty už poskytuje krásné pohledy na horskou krajinu a okolní kopce. Následně kolem pramene Hronu klesám do Telgártu. V Telgártu nechává můj doprovod (manželka) auto a připojuje se ke mně na dalším Racemaxovi.
Sedlo Besník
Společně už sjíždíme do Červené Skaly a odtud pokračujeme do nejnižšího bodu 779 m.n.m. před vesnicí Šumiac, odkud začíná stoupání na Kráľovu Hoľu. Začátek výjezdu je pohoda, kvalitní asfalt, přiměřené stoupání. Zrada nás čekala na konci vesnice po vjezdu do lesa. Zpevněný povrch se změnil na sotva uježděnou štěrkovou cestu. Měla kamenitý podklad a velké množství drobného volného štěrku. Pro jízdu na silničce naprosto nevhodné, natož ve stoupání. Jet se dalo jen velmi krátké separátní kousky, kde byl štěrk vyházený do boku.
Drahá polovička to vydržela asi 700 metrů a zavelela k ústupu, zcela pochopitelně. Úplně pochopitelné nebylo, že jsem se podjal pokračovat dál. Asi proto, že jsem kus před sebou zahlédl trápícího se bikera, který s cestou taky zápasil.
Pod vrcholem
Pohyboval jsem se cestou vzhůru. Byl to spíš výstup s koloběžkou než na koloběžce. V duchu jsem si zpíval lidovku " Na Kráľovej Holi...", aby mne neopouštělo nadšení a přesvědčení vydrápat se na vrchol. Motivaci mi zvyšoval fakt, že jsem se pomalu ale jistě přibližoval k bikerovi. Občas jsem mohl i po štěrkovce dupnout, to ale spíš výjimečně. Bikera jsem nakonec předstihl asi ve 2/3 štěrkového úseku a začal jsem se mu vzdalovat. Vysvobození a úleva přišla u Predného sedla. Odtud už od dob výstavby vysílače vede asfaltová cesta. Po dosažení tohoto místa už jsem věděl, že na vrchol dojedu. Asfaltka nebyla žádný odvaz, kvalita odpovídala roku výstavby. Proti štěrku to byl galaktický posun. Místy je asfalt pryč, díry zasypané volným štěrkem, ale jet se po ní dá. Dojel jsem na vrchol. Žádná omračující euforie nepřišla, byl jsem dost zdecimovaný. Radost jsem ale zcela jistě měl. Bohužel jsem netrefil počasí a nízká oblačnost hatila panoramatický výhled. Musel jsem zapojit dost představivosti, abych pohledem na sever z mraků vyloudil Tatry a Gerlach.
Vrchol Kralova hora
Doplnil jsem zásoby energie a pořádně se nabalil. Čekalo mne dost dlouhé a taky strastiplné klesání. Při odjezdu z vrcholu jsem míjel bikera, který se dosápal na vrchol za mnou tak 10 minut. Zdálo se mi, že měl sotva sílu mi mávnout na pozdrav. Po asfaltce sjezd slušně odsejpal, až na pár rozbitých míst. Od Predného sedla mne čekalo 6 kilometrů utrpení. Po štěrku jsem na cestě se silničními plášti bruslil jako na ledě. Ještě že se dá z brndy lehce vystoupit bokem. Rychlost jsem moc velkou neměl, ani to nešlo. Ruce jsem měl dřevěné jak Pinnocchio. Jenže ten byl na to zvyklý, když je ze dřeva! Asi čtyřikrát jsem musel úplně zastavit, abych uvolnil sevření rukou. Prsty na rukou při zastávkách připomínaly kuřecí pařátky od trvalého naklepávání od kamenů a brzdění. Obrovská úleva byl návrat na asfalt nad vesnicí. Odtud už jsem pádil jak se zapálenou koudelí u zadku. Výjezd zpátky do Telgártu už nebyla žádná potíž.
Při návratu před Télgartem
Samotné stoupání od Šumiac je 14 km a 1215 v.m., z toho 6 km a 540 v.m. po štěrkové cestě, což jsme zjistili až na místě. Je dobré brát drobná varování vážně. Ale stejně touha zdolat vrchol byla určitě větší a asi by mne to od pokusu neodradilo. Pokud bych volil příště, vzal bych si pro výjezdovýšlap crossku. Širší pláště a odpružená vidlice by pro štěrkovku byla lepší varianta.
S velkou pravděpodobností budu na tomto vrcholu první a poslední koloběžkář na silniční koloběžce na dalších pár let. Absolvovaný výstup rozhodně můžu vřele doporučit. Jen to vyžaduje plánovat podle počasí a vzít radši terénní stroj.
Trasa byla nakonec 76 km a 2050 v.m.
Jo a hlavně! Na té Kráľové Holi žádný strom nestojí. Je úplně, ale úplně holá.
