Prázdniny nám začaly a plno z nás už má letos něco naježděno, někdo i odzávoděno a chce to zase o trošku posunout. Každý máme “za domem” nějaký ten kopec, který bychom chtěli zdolat. Kopec, o kterým se říká, že se to nedá vyjet.
Ano, já jsem ten, co před dvěma lety nafingoval, že vyjel Grossglockner na koloběžce, ale i tak to zafungovalo a několik jedinců, kteří mi uvěřili, jsem motivoval tam jet a slavnou Hochalpenstrasse si vyzkoušet a vyjet. Pojďme si zde udělat anketu, tipy na kopce, které Vás lákají. Stačí vyznačit (vyfotit a přesně popsat místo startu a cíle), dát několik rad dalším, kteří by chtěli pokořit právě ten Váš kopec a můžeme vyrazit.
Kousek od naší krkonošské chalupy je kopeček, který mě láká dlouhá léta. Na kole jsem ho ve dvaceti letech vyjel, ale na koloběžce? Je to samotný hřeben Krkonoš, Zlaté návrší a jeho Vrbatova bouda. Silnice se jmenuje Horská silnice presidenta Tomáše G. Masaryka a začíná na kruhovém objezdu v Hrabačově (část Jilemnice) ve výšce 415m a končí právě na Návrší ve 1400m. Celková délka 22km.
K maximu jsem se vyhecoval loni, kdy jsem za hlasitého funění a hekání vydupal na parkoviště Horních Míseček. Zbytek jsem napůl vyjel a napůl vyšel. Letos po Giru jsem si říkal, že je jedinečná šance tohoto mohykána skolit. Skolit? Pokořit :-).
Hrabačov
Nástup u kruhového objezdu nemůžete minout, neb ho připomíná pamětní kámen, kde se dozvíte, že silnice byla dokončena v roce 1936. A můžeme vyrazit. Podél řeky Jizerky se prvních 9km vine údolím a výškové metry vůbec nenaskakují. Zde je potřeba nepřepálit tempo nebo Vás to “seseká” později. Přes Dolní Štěpanice se kolem starého mlýna dostávám do Vítkovic.
Jíst a pít!
Vítkovice
Tady je možnost, v místních potravinách, posledního občerstvení. Ano, mám ujeto teprve 9km (letos toho nevyužívám, ale při loňském pokusu mi zdejší doplnění tekutin neskutečně pomohlo), ale na horách se počasí mění velice rychle a síly ubíhají ještě rychleji. Je tedy třeba doplňovat tekutiny a další. Hned za školou se silnice lehce ale pro koloběžku celkem viditelně zvedne a už Vás nepustí.
Jilemnická bouda
Dolní Mísečky
Ono viditelné zvednutí má za následek, že se těším, až spatřím obří parkoviště. Očekávám ho za každou zatáčkou. Projíždím krásným údolím, semtam chaloupka, ale tepovka jako by kopírovala silnici. Parkoviště. Rychle se napiju gelu a vody a hurá na úsek, který prověří.
Horní Mísečky
Mezi Dolními a Horními Mísečkami je úsek o pouhých 2km, ale povedlo se mi ho vyjet pouze jednou v životě. Vím, že nesmím přepálit tempo. První serpentina hned za parkovištěm jde, druhá a třetí v lese už lehce tahají. Následuje stometrové zvolnění a pak to začne. Nenápadně ale jistě se to zvedá a já se snažím vydržet. Míjím hotel IDOL, což mě rozesměje…vjíždím do další serpentiny v lese a vím, že už to je jen kousek. Zvolňuju si! A přijíždím na parkoviště na Horních Mísečkách. Zde jsem vloni málem vypustil duši. Dneska se mi jede ale skvěle, tak si to vyjíždím až k Jilemnické boudě. Zde si dávám nealko pivo a količku.
Poslední úseky stoupání
Zlaté návrší
Ano, pauzička byla asi 15 minut, takže jsem kopeček nevyjel na jeden zátah. Vlastně jsem ho tedy nevyjel. Ale mně to nevadí. Poslední úsek je 4,5km, krásné čtyři serpentiny a dlouhá “rovinka” k Vrbatově boudě. Hned na začátku potkávám sjíždějící turisty na nějakých monstr koloběžkách a člověk halasí: “Takhle je to lepší.”. Nesouhlasím s ním. Nohy tahají, krásně si funím, brzdí mě měkký asfalt a vystupující dlažební kostky, které pamatují tatíčka Masaryka. Vyjíždím z lesa a přede mnou se rozprostře neskutečný výhled na Trosky a Bezděz v dáli, na údolí, kterým jsem se prodíral pomalu ale jistě nahoru. Obdivné pohledy kolemjdoucích mě neskutečně nabíjí.
Odměna
Dorážím na vrchol - 1400m. Točím závěrečné video na instagram a jdu se poptat do kiosku po samolepce na svůj stroj. Samolepku mají pouze KRNAP (Krkonošský národní park). Ve Vrbatově boudě si za odměnu kupuji vynikající kuřecí vývar a horké maliny, nealko pivko a kávu. Prostě paráda. Teď už jen sjezd dolů. Jel jsem ho několikrát a je velice zrádný, třebaže tak vůbec nevypadá. Při vyšší rychlosti asfalt ukáže své velké nerovnosti, k tomu musíte připočítat dosti turistů roztažených po celé šířce silnice, v nižších partiích stíny stromů, takže nevidíte, co je stín a co díra. Je potřeba jet opravdu opatrně. Ale sjezd poté ze samotných Horních Míseček na Dolní je opravdu za odměnu.
Vrcholovka - a jaký je ten váš kopec?
Jaký je ten Váš kopec?
Rád bych tímto článkem rozpoutal menší šílenství. Posílejte nám na sefredaktor@kolobezkovyportal.cz tipy na kopce, které stojí za to vyjet. Já sám mám oblíbený v Praze třeba ten z Chuchle (od šraněk) směrem na Slivenec (cíl u značky Dej přednost v jízdě) na křižovatku ve tvaru T. Tento kopec má parádní 3km a občas ho používám jako tréninkový. Na sever od Prahy to jsou tři kopce od Vltavy (Trója - silný provoz kolem ZOO, Bohnické údolí - od pražského útulku na náměstí, a Klecánky - prudký kopec až ke hřbitovu). Jeremenkova ulice (Dvorce-Budějovická) nebo Strahov (od Nám. Kinských k vysílači po trase autobusu). V Brně to je z Bílovic nad Svitavou přes Kanice a Babice (9,5km).
Nejde mi o čas, nebo o to ukazovat se, jak jsem rychlý nebo podobně, ale je to o vyjetí kopce porazit ho, zdolat ho a překonat sám sebe. Mám několik negativních poměrů - třeba Hlincova hora v Českých Budějovicích, tak je dobrý se někdy zmáčknout! :-)
