Jsou akce, které se objeví a zmizí. Jsou akce, které se objeví, trvají pár let, aby zmizely bez oznámení. A pak jsou akce, které jsou předurčeny k tomu, aby se každoročně opakovaly každý rok. A k nim patří Koloběžková veselice v Hodkovicích nad Mohelkou.
V kopcích nad Hodkovicemi, v Záskalí, za mnoha serpentinami, stojí stará hasičárna. Nebo možná restaurace? Nebe je zabarveno červánky, jak slunce zapadá za všudypřítomné kopce. Dole v Hodkovicích je už tma, i v Záskalí je dost sychravo. Stačí ale vzít za kliku a vejít do vyhřáté hospůdky. Dřevo v kamnech praská, pivo něco málo přes dvacet, panáčky po dvacetikoruně, řízek, gulášek, pohoda.
Na akci zavítal třeba Marčáno a Miloš Dvořák
... nebo Zdeněk Červenka, vůbec první vítěz Přejezdu republiky
A hlavně samí normální lidé, pokud tedy koloběžkář může být normální. Cestovatelé, mistři světa, konstruktéři, dálkoplazi i špurteři, obchodníci i velkoobchodníci. U jednoho stolu, na jednom parketu, kam přijeli zahrát dokonce AC/DC.
Pak pozdě po půlnoci cesta blátem za kopec, kde Pavel Štork poskytne útočiště komukoliv, kdo o to požádá. Chalupa jak z pohádky. Místo, kde se zastavil čas, nebo kde možná ještě nezačal běžet. Voní dřevem, bylinkami posbíranými na okolních loukách a prací, která musela být drsná i krásná zároveň. Po partičce autodráhy usnete přímo v křesle.
...a taky Milan Jelínek samozřejmě
...a polárník koloběžkář Dalibor Beneš
Ráno je budíčkem Jelen, který se staví na snídani cestou z brzké ranní dvacky na běžkách. Nekonečně hluboký žejdlík kafe, v lednici čerstvé kravské mléko, chleba se šunkou a sýrem. Ráno se krásně vleče. Není kam spěchat, protože odjezd znamená jediné, že na další veselici si budete muset rok počkat.
Jsou akce, které zmizí, ale veselice přetrvá. Tedy alespoň doufám, protože ztratit ji by byla obrovská škoda…
... Pavel Štork předává Milošovi Dvořákovi tři ořechy, aby také něco vyhrál...
