Pamětníkem se může stát i ten, kdo si skoro nic nepamatuje. Stačí, že něco zažil, že byl přímo u toho, když „TO“ vznikalo. Různá vyprávění různých pamětníků si proto nezřídka odporují a je třeba je brát s rezervou. Následující text je jen jakýmsi ohlédnutím zapomnětlivého pamětníka.
Ve čtyřech letech poprvé na koloběžce
Mladý svět
Prvním impulsem byl pro mě nejspíš článek v časopise „Mladý svět“ o koloběžkové rally Bratislava – Praha (nebo Praha - Bratislava?) v roce 1969 (nebo70?). Prvním mým „závodním“ strojem byl výrobek Továrny dětských vozidel v Mělníku (bez sedačky). Stála tehdy asi 250 Kčs a měla stupačku skoro půl metru nad zemí... Absolvoval jsem na ní svůj první závod „Grand Prix Nelahozeves“ L.P. 1970 (nebo 71?). Tam jsem potkal borce z Prahy, kteří už tehdy jezdili na východoněmeckých strojích značky „Derby“ z Erfurtu.
Koloběžka Derby zakoupená v hračkářství měla stupačku snad už jenom čvrt metru nad zemí, ale když prošla rukama někoho, kdo měl přístup k autogenu a uměl s tím zacházet (bylo třeba snížit celý rám a navařit „třetí trubku“), tak se z ní stal závodní stroj. Pochopitelně bez blatníků a hlavně bez brzd, neboť brzdění „na pekaře“ a přibržďování odraznou nohou bylo odjakživa nejspolehlivější. Protože výplet kol byl přeci jen stavěn na dětskou váhu, používaly se silnější dráty ze skútru zn. Manet. Některé koloběžky se prodávaly s diskovými koly, ta se ale příliš neosvědčila. S obutím jsme měli kliku – podařilo se nám postupně navázat kontakt s Rubenou Náchod, pro kterou jsme jeden čas dokonce testovali bílé pláště.
Ve dvou na dvou koloběžkách
Vzniká Rollo Club Kladno
Nezůstal jsem jediným kladenským bláznem, přidalo se několik nadšenců a založili jsme „Rollo Club Kladno“, jehož jsem se stal samozvaným presidentem. Bylo nás na začátku pět průkopníků: 3 junioři a 2 juniorky (v historických tabulkách Rollo ligy jsem nakonec napočítal celkem 41 kladenských závodníků a závodnic). V roce 1972 jsme vyrazili na závody Rollo ligy a sami jsme taky od tohoto roku pravidelně, až do tuším roku 1981 každoročně jedno kolo ligy pořádali. Byla to doba, kdy koloběhu kraloval tým JAS Plzeň a trojice Srb – Svoboda - Černý měla stupně vítězů rezervovány pro sebe. Pokud se nemýlím, byli všichni kladenští koloběžkáři původem „aktivní nesportovci“, ale koloběžky se nám staly srdeční záležitostí a s každým závodem rostla i naše chuť poprat se o slušné umístění. Na závody se jezdilo vlakem – jak jinak tehdy (Praha, Plzeň, Krnov, Nymburk, Roudnice n.L., Holoubkov, Písek, Rožnov...). To až po čase jsme se vzmohli na doprovodný vůz značky Tatra 57 z roku 1946, chlazený vzduchem a požírajícím 1 litr oleje na 100 kilometrů.
Rollo Club Kladno
Praha - Erfurt
V létě 1972 se konala dálková koloběžková Expedice Praha – Erfurt, nazvaná Jízda přátelství – to aby se československý normalizační vlk nažral. Ostatně on se možná měl nažrat i vlk soudruhů z NDR, protože právě v roce 1972 byl do té doby soukromý podnik „DERBY Stahlrohrfahrzeuge Wolfgang Ehrlich KG“ zestátněn (vyvlastněn) a přejmenován na „VEB DERBY Kinderfahrzeuge“. Nešlo tehdy o závod. Jelo se na koloběžkách asi týden z Prahy do Erfurtu, přičemž jako doprovod jel obytný karavan, kde bylo přibližně 30 kójí na přespání. Jak došlo k tomu, že jsem se stal jediným vetřelcem mezi koloběžkáři z Plzně a Prahy, to už nevím. Další podrobnosti o této akci jakož i o jiných „šílenostech“ z prehistorie koloběhu si můžete přečíst na portále PSP Plzeň (www.kkplzen.cz/temer-vse-uz-tady-bylo) a článek a fotografie z tehdejšího Mladého světa o této Expedici jsou k dohledání pod www.zlatakolobezka.cz/index.php/galerie-1/galerie-4.
Sezóna ligy 1972 skončila, přišel podzim. Co takhle uspořádat nějaké terénní závody, něco jako „Rollocross“? No, nedošlo k tomu. Našel jsem sice vhodnou trať, ale při jedné zkušební jízdě mi ve sjezdu rupla ve sváru přední vidlice. Doktoři mi vzápětí odebrali slezinu a rodiče mi odebrali koloběžku. Naštěstí mi ji brzo vrátili, teda tu koloběžku. Chytřejší hlavy vymyslely, že se všechny vidlice kladenských koloběžek podrobí sváru natvrdo mosazí, aby se podobný přelet přes řídítka už neopakoval.
V roce 1973 jsme jeli jen tak „natěžko“ z Kladna do Košic a spali jsme, kde se dalo – i ve stohu. Tahle jízda byla nejspíš impulsem k pozdějším Nonstop přejezdům Československa od západu na východ, ale to už je jiná kapitola, kterou by měli sepsat povolanější, protože já jsem u toho nebyl.
Kladenští veteráni po letech na Rollo lize - Brandýs 2015
Halda dokumentace kladenského koloběhu je uložená v zaprášených kladenských archivech. Ale něco málo jsem ve vlastním šuplíku přeci jen vyhrabal, takže “takoví jsme byli“, my zakládající junioři a juniorky. Mám jen takový pocit, že dřív ty koloběžky vypadaly jako kdyby patřily do starého železa, na rozdíl od jejich majitelů a majitelek. Dneska se koloběžky třpytí novotou a ze mě se stal narezavělej ultraveterán, kterej se nestačí divit, jak rychle se ten českej koloběh točí. Tak...3,4
P.S.: A že se celé povídání týkalo koloběžek s dvanáctipalcovými koly, to bych asi nemusel ani dodávat.
