Berlínská čtvrť Grünau leží u vody, přesněji řečeno u Dlouhého jezera (Langer See), ale vlastně to není jezero, je to jen dlouhý, rovný úsek do šíře vylité řeky. Do Grünau jezdí od roku 1912 z Kopníku neboli Köpenicku tramvaj číslo 68, část její trati leží nedaleko břehu – proto se jí také říká pobřežní linka (Uferbahn). A protože i berlínští radní šetří kde se dá, uvažovalo se před časem o zrušení této linky. Proti tomu se však zdvihla bouře odporu a byl založen spolek na její záchranu. Jednou z mnoha akcí, které tento spolek každoročně pořádá, je takzvaný „Běh kolem pobřežní linky čéslo 68“ (Uferbahnlauf 68). Letos to byl již šestý ročník a vedle tradičních běžeckých tratí od 200 m pro ty nejmenší přes 5, 10 až 21 km jsou zde i tratě různých délek pro cyklisty, chodce, nordic walking, inlineskating a také pro kategorii LONGBOARD. Koloběžky byste hledali marně, po těch se tady v Berlíně buď slehla zem, nebo je vzala voda, čert ví.
Tramvaj číslo 68
Na závodech inkognito na koloběžce
Jelikož jsem při mých pokusech o propagaci koloběhu v Berlíně už několikrát u pořadatelů „Velkých závodů“ narazil, když jsem chtěl coby koloběžkář jet s Inlajňákama, přihlásil jsem se tentokrát ve velkém předstihu inkognito do kategorie Longboardů na trasu 3 x 8 kilometrů s čistým svědomím, vždyť kolobka je taky vlastně původně jenom prkýnko a má navíc jen dvě kola – zatímco longboardy maji kolečka sice menší, ale zato čtyři a navíc: jim při jízdě nepřekážej řídítka. O tom, že existuje u longboardů něco jako „long distance pushing“ nebo „long distance pumping“ jsem neměl ani ponětí.
Zdálo se, že nikdo nic proti účasti jednoho koloběžkáře nemá, ostatně hlavním mottem téhle akce je prý zúčastnit se. Ještě před startem jsem zaslechl v angličtině vedenou debatu mezi dvěma longboarďáky – měl jsem pocit, že říkali, že pojedou jen jedno kolo. Jeden z těch borců měl tričko s nápisen Nová Seninka, tak já na něj česky a on že je z Brazilie ale Česko má moc rád, závodil v Downhillu v té Senince a moc se těší v létě na Kozákov, tam prej se to dá parádně rozjet až na devadesát. Jsem Jonny Yednak povídá. A už se to rovnalo na start, vzal jsem třetí řadu, to pro jistotu abych někoho nenakop. (nakonec jsem kopanec chytil já).
Trasa závodu
Závod s longboarďáky
Vyrážíme a po prvních dvaceti metrech padá první prkýnkář. Naštěstí se mu všichni ostatní stačíme vyhnout. Kouknu dopředu, můj brazilskej kámo už je na špici. Předjedu pár prkýnek, vyslechnu několik výkřiků údivu co že to mám za stroj a už jsem třetí. Brazilec, Zelený Tričko a pak já. Se Zeleným se trochu taháme ale na Yednaka prostě nemáme (je to zkrátka Yednička). Asi kilometr před koncem prvního kola ovšem Jonny hodí třikrát šavli (říkal pak, že si to kafe neměl dávat) a tak ho se Zeleným berem. V domnění, že všichni prkýnkáři jedou jen jedno kolo, dupu co to dá a skutečně jsem na čáře první. Chytám dech a zvolňuji – ještě mám dvě kola před sebou a v tom se kolem mne Zelenej jen mihne. „Ty jedeš ještě dál?" - volám na něj. „Jasně že jedu tři kola, jinak by mě to ani nebavilo.“ (Až po závodě jsem zjistil, že Ralf Merz je členem Teamu 1166 Longboards Berlin a pravidelným účastníkem longborďáckých maratonů které se tady už od roku 2013 jezdí.) Zkusil jsem se na něj pověsit, ale marně. Jen zdálky jsem mohl sledovat jeho „twist na prkně“.Po třech kolech jsem byl druhej a nechal jsem daleko za sebou deset chlapů a dvě ženy, kteří všichni taky jeli tři kola.
Napřesrok se první červnovou sobotu Uferbahnlauf 68 koná zase, tak kdyby mě chtěl někdo podpořit v souboji koloběžek s longboardy, budu moc rád. A jestli potkáte na cestách nějaký longborďáky, tak je pozdravujte. Mají podobnou krevní skupinu jako koloběžkáři.
