Divoký start
Zážitek z prvních deseti kilometrů nám kazí dvouproudá státovka. Jedeme odstavným pruhem a všichni si oddechneme na odbočce do Corte. Dnešní etapa vede přes vnitrozemí ostrova, je 156km dlouhá a poprvé se o slovo hlásí hory.
Při ranním startu v Bastii nás odchytili čeští fanoušci a vše museli zdokumentovat
Zajímavé zpestření
Jsme na tom psychicky lépe než včera, jen René opět neunáší delší zastávky a znovu nás opouští. Nejsme si úplně jisti, jestli jsme si zvolili ideálního kumpána do nepohody, ale nijak se tím nevzrušujeme. Naopak, přátelíme se s šipkaři. Chlapíci značící cestu Tour žlutými šipkami nám budou dělat společnost po celou Tour, často nám dají balík vod nebo něco k jídlu. Za odměnu mají na autě nálepku KICK FRANCE 2013. Setkání s nimi je vždy zpestřením mnohdy monotónních kilometrů.
Alpo přichází stále s nějakými vychytávkami - proč se zdržovat pitím na rovině, když to jde ve sjezdu?
Vnitrozemí Korsiky je fantazie
Dojíždíme do Corte. Trasa vede historickým centrem uličkou plnou kaváren a hospůdek, lidé křičí a tleskají. Zítra tu bude asi šílený kotel, ale i nám povzbuzování vnáší čerstvou krev do žil. Za Corte se cesta ještě více zvedá, Michal poprvé přezouvá boty, o slovo se hlásí puchýře. Jarda hlásí svalovici a potíže s lýtkem, ostatní se připékají k asfaltu. Alpo má na horko fígl – v kašně u cesty s ledovou vodou namáčí ruce až do totálního umrtvení. Ochladí tak celé tělo. Prý to tak dělá v zimě ve sněhu při extrémních závodech orienťáků. Opravdu to funguje.
Druhá polovina etapy vedlo prostě z kopce dolů.
Oběd s výhledem a cíl u moře
Na Col de Serra na nás čekají holky s kýblem těstovin a Elisa (členka supportu a životné partnerka Reného) v slzách. René jí z dobrého rozmaru seřval. Asi opravdu parťák do nepohody... Na necelém stém kilometru dobýváme překvapivě náročné stoupání druhé kategorie na Col de Vizzavona. Jsou tu první obytné vozy s fanoušky, nějací Francouzi nám nabízejí víno, panuje tu poklidná přátelská atmosféra. Zbytek etapy je vesměs z kopce. Krásné sjezdy po bezva asfaltu nás pobízejí ke zpěvu národních písní a kousek před cílovým Ajjaciem si dovolujeme i přepych v podobě kafíčka a zmrzliny v hospůdce u cesty. Prostě pohoda. Konec etapy je ještě překvapivě náročný, musíme projet městem zacpaným prázdninovým provozem, zdolat proklatě příkré Monte Salario, kde na nás čeká místní novinář, a také větrný dojezd podél moře k místnímu majáku. Alpo s Vaškem se koupou v moři, my si povídáme s americkými turisty, kteří zkoušejí naše monoposty. Dnes je nám již mnohem lépe než včera.
Korsika je překrásná
Následující etapu naleznete zde
