Tým
Vyrazit na Tour de France na koloběžce napadne fakt šílence! Ale že se toho nápadu chytnou další a fikci uvedou ve skutečnost, to nepochopíte. Že volání divočiny a fantasmagorie vyslyší i sponzoři a partneři, kteří Vás do té doby v životě neviděli? I tak s námi jede několik dobrodruhů jako podpůrný tým (support) a nás šest ultrabláznů - česká sekce - Honza Vlášek, Vašek Liška, Jarda Odvárka, Michal Kulka, Fin Alpo Kuusisto a Holanďan René Koning.
Na Tour jsme potkávali fanoušky různých národností a věku
Večer před dnem "D"
Plastové ošatky, každá pro jednoho z nás, jsou naloženy v autě, takto krásně je v následujících třech týdnech již neposkládáme. Naposledy si plácneme a usínáme s budíkem nastaveným na půl pátou ráno. Musíme se totiž přesunout z kempu v Bastii 150km na jih do Porto Vecchia, kde staletá Tour začíná.
Ráno ještě za tmy jedeme na start. Snídáme v autě něco jako jogurty a müsli. Nikdo nemluví. Většina z nás ještě poklimbává vědoma si toho, že ode dneška toho o mnoho více nenaspíme. Při vjezdu do startovního města míjíme hotel, kde je ubytován SAXO – Bank. Všude ticho, ani živáčka. Jen na startu na nás čeká štáb francouzské televize BMFTV. Je to tu. Bez zbytečných proslovů jdeme po letech příprav na to. Konečně.
Start 100. Tour de France
Hned na prvním kilometru bloudíme a kilometr nula, kde každá etapa startuje, nacházíme se zpožděním. Je to nicméně naposledy, kdy na koloběžce zabloudíme – bloudění autem, naopak, je na dennodenním pořádku. Korsika se probouzí do teplého větrného dne a my plni počátečního elánu a sledováni televizním štábem nasazujeme zbytečně vysoké tempo. Novináři nás opouštějí asi na třicátém kilometru poté, kdy s námi udělají krátké povídání a projedou se na našich strojích. Reportáž bude odvysílána o týden později a od toho okamžiku bude většina Francie vědět, že jsme na trase Tour. Staneme se nedílnou součástí Staré dámy 2013.
Naše doprovodné auto - Citroen Jumpy a předek punta Hanse Christiana
Nečekaný začátek
V první etapě se trápíme. Nejsme rozjetí, jedeme nezvykle vysoké tepy, trápí nás vítr a horko. René není úplně srozuměn s naším tempem a po jedné ze zastávek, která se poněkud protáhne, nás opouští a zbytek etapy jede sám. Inu, je to jeho boj. Čeká nás první vrchařská prémie 4. kategorie na Cóte de Sotta, kopeček, který byste v Čechách ani nezaregistrovali, první povzbuzování od diváků kolem trati, první defekt a první report z trati pro Radiožurnál. Při druhém průjezdu Porto Vecchiem potkáváme několik PRO týmů při tréninku před jejich sobotním startem. Kluci z Garminu na nás křičí něco jako „Oh my God, are you kiddin´me?,“ předjíždí nás Cofidis a další. Pomalu nám dochází, že je to skutečně, že jsme skutečně na Tour de France 2013. Tím spíše, když nás od 150. kilometru trápí křeče. Vašek je nezvládá a sedá si na největší státovce na ostrově do odstavného pruhu, až ho vyděšený domorodec musí zdvihat a odvádět pryč, aby ho některý z kamionů nerozjel na kost:). Posledních 80km etapy vede po jedné z nejfrekventovanějších silnic celé Tour, chvíli dokonce po dálnici a úplně v závěru zácpou v Bastii. Tam se nám nakonec zvedá nálada a v cílové rovince rozjíždíme sprint Vaškovi, který se honosí přezdívkou CAV. Protože je nejtěžší a neumí kopce, vyfasoval pro sebe pseudonym sprintera Cavendishe.
Tour de France má své maskoty - třeba El Diabla, my jsme nečekaně a neplánovaně získali Hanse Christiana, který původně přijel jen na Korsiku. Nakonec s námi, sám v autě, absolvoval půlku Tour
Cíl
V kempu už na nás čeká Hans Christian, od té doby nedílná část našeho supportu a talisman celého výletu. V následujících dnech bude postávat u trati se sklenicí vína v jedné ruce a bidonem v ruce druhé. Jsou tu také čeští fanoušci, kteří o našem projektu věděli, a jsou úplně paf z toho, že nás vidí naživo. Máme toho dost a jdeme spát. Holky, Pája s Máčou, nám později řeknou, že když nás viděly v průběhu etapy, věřily, že nedojedeme ani do Pyrenejí.
II. část seriálu naleznete zde
