Pozice expedice: tři dny jízdy o přístavu Placencia.
Belize se liší hodně od Mexika tím, že se tu mluví pěti jazyky. Anglicky, Španělsky, Maysky, Garafunou a Kreolštinou. V každém distriktu převažuje jiný jazyk, ale Anglicky se dorozumíš v podstatě všude.
Belize je bývalá otrokářská kolonie pod nadvládou Britů. Obyvatelstvo je tudíž převážně afrického původu. Průměrná hodinová mzda jsou tu asi 3 beliziany, za což koupíš v krámě asi tak jedno pivo.
Silnice jsou oproti Mexiku v katastrofálním stavu. Jedeš si po asfaltu, který se najednou změní v prašnou cestu s výmoly. A do toho zase ta vedra, která jsou mnohem větší než v Mexiku. V Mexiku jsme jeli víceméně při pobřeží, takže nás alespoň občas osvěžil vítr. V Belize jedeme čistě vnitrozemím a je to peklo.
Západy slunce nad Belize
Jak vypadá náš běžný den? Vstáváme pravidelně okolo šesté. To se nezměnilo již od Mexika. Pak proběhne nějaká ta hygiena, zabalíme a vyrážíme na cestu. Máme stanovený plán, kam chceme ten den dojet, a toho se držíme. Většinou to jsou vzdálenosti okolo 40 – 60 kilometrů. Jedeme až do oběda nebo někdy až do cíle etapy a najíme se až tam. V cíli pak přichází na řadu hledání ubytování, což je tady v těch zemích snadnější, než by sis myslel. Protože vypadáme s koloběžkami exoticky, víceméně nehrozí, že by se nás někdo neujalJ
Dám příklad, jak to zatím funguje v Belize. Přijedeš k policejní stanici a ptáš se, kde přespat. Policajt ti hoinu dělá výklad o jejich městě a pak ti ukáže místo, kde přespat a ještě ti řekne, že tě budou pro jistotu hlídat :)
Kde se tu dá, prosím, spát?
Nebo přijedeme na oběd do jedné jakoby restaurace u řeky. Tam chlapík říká, můžete přespat tady na trávě. Je to tu bezpečné. OK. Tak si jedeme prohlédnout město a pak se vrátíme za stmívání a ten chlapík vezme baterku, svítí do řeky a říká: “Podívej se do dálky, vidíš ty oči? To je krokodýl!“ Pak ukáže zase dál kousek od břehu, kde máme spát. A zase krokodýl. No, ale jinak je to bezpečný :)
Hele koukni, tamhle je krokodýl
No a třeba právě dnes spíme v tělocvičně.
Jinak v Belize je čas oproti Mexiku o hodinu posunutý a slunce tak zapadá dříve, tj. okolo šesté večerní (mimochodem tu máme o sedm hodin méně než v ČR). Takže na kutě chodíváme teď v osm.
Takže to je prostě Belize. Jinak je to rovinatá placka. Vesměs džungle a všude ptáci. Když jedeme, vidíme pravidelně nad hlavou kroužit supy. To je taky zážitek… Jedeš, všude prach, vedro jak blázen, nikde nikdo a nad hlavou ti krouží supi . Jak ve filmu.
No comment
A když už se někdo objeví, je to většinou pickup a v něm rastafariáni s trávou u pusy. Vykloní se z okýnka a nabídnou ti, jestli si nedáš šluka. Když odmítneš, usmějí se a se slovy „Welcome to Belize“ mizí v dáli.
Ještě jedna věc, měli jsme tu takovou malou krizovku. Jedeme a jedeme a všude prach a nikde nikdo. Jenže po té hrozné silnici a ve vedru jedeme hrozně pomalu…
(tak a tady Markovi vypadl signál, pokračování tedy příště… takové je koloběžkování divočinou)
Pokračování zase za týden...
