Kam až dojedeme? Kluci jsou zpět v ČR
Nejprve shrnutí posledních dnů koloběžkové expedice
Po ujetých 6000km jsme v Sao Paulu hledali nocleh, který jsme prostě nenašli, a tak jsme přespali u benzínky mezi mrakodrapy. Druhý den se procházíme parkem a potkal nás sympatický kluk z Venezuely, který nám hned nabízí ubytování u sebe doma. Do toho nám přichází zpráva od Aline naší kamarádky z Curitiba, u které jsme spali přes coachsurfing, že nám prostě zaplatila hostel až do našeho odletu!! Koukáme jak blázni. Prostě Brazílie. Je vcelku zima, a tak nám to přišlo vhod.
Koloběžky pobalené! Vydáváme se na letiště a vzhůru do oblak. Vystupujeme v New Yorku. Ihned se cítíme dobře, protože teplota 30 stupňů? O tom se nám tak poslední tři měsíce fakt jenom zdálo, a tak si užíváme tepla. Během toho spustíme alarm u místních security, když jeden bágl Ortlieb necháváme na zemi asi pět sekund a hned jsme obklíčeni z podezření, že tam máme bombu. Snad horší schizofrenii jsem ještě nezažil. Vše se nakonec vysvětlilo, ale ty horké chvíle nechci nikomu přát.
Je dobojováno. Mise Jižní Amerika je u konce...
Po osmihodinovém poflakování se po Time Square zase nasedáme do letadla, které nás s konečnou platností vyhazuje v Paříži. Déšť a teploty kolem 15 stupňů nám pro změnu zase připomínají naše poslední tři měsíce v Americe :)) V Paříži narychlo domlouváme ubytování u další kamarádky a dva dny máme oddech.
Kdo by si kdy pomyslel že zažijeme další šok! Chystáme se vyrazit dál a najednou nás na dálnici zastaví silniční security :)) Nemůžeme jet dále. Zabavují nám pomalu naše koloběžky a společně s nimi nás vyhazují mimo dálnici. Zjišťujeme, že po dálnicích se tu prostě nedá jezdit. To v Jižní Americe jsme na dálnici nepotkali ani živáčka.
Abychom vše stihli, potřebujeme se co nejdříve dostat do Německa. Protože po vedlejších silnicích by nám to trvalo 14 dní, smiřujeme se s tím, že prostě musíme nasednout na bus a dojet to tak. Nasedáme na bus a necháváme se vyhodit v Regensburgu u naší kamarádky z České republiky, kde teď trávíme volné chvíle na poslední štaci po České republice. Všechno nám přijde velmi hektické, rychle, a až teprve dnes máme pocit, že nemáme spánkový deficit a cítíme se tak nějak v normálu.
1.8. budeme na hranicích v Čechách. Pojedeme směr Domažlice, Plzeň, Praha, Kolín.
Máme to takhle schválně na týden, abychom si užili taky trošku toho českého léta a spaní pod širákem, aby když někdo bude chtít se s námi třeba potkat, měl možnost. Budeme rádi.
Plán cesty v ČR
1.8.Út, Lísková - Od rána budeme na hraničním přechodu, cca ve 12:00 jedeme 20km do Domažlic
2.8.St, Domažlice - z náměstí vyjíždíme ve 12:00 směr Plzeň
3.8.Čt, Na cestě
4.8.Pá, Na cestě
5.8.So, Na cestě
6.8.Ne, Příjezd do Prahy
7.8.Po, Praha
8.8.Út, Praha
9.8.St, Vyjíždíme ve 12:00 od restaurace Mc Donald's Černý Most, Praha, směr Poděbrady, příjezd do Kolína okolo 18:00, trasa cca 60km
Trhni si Šumavou 103km/1400m (4:28) – Milan Jelínek
Na druhý ročník koloběžkářského závodu z Železné Rudy do Nové Pece přijelo za jasného počasí asi 60 lidí. Potěšitelné je, že se nenašel ani jeden zájemce o padesátikilometrovou trasu, kterou by asi jeli jen „Ligoví“ závodníci zvyklí jezdit dětské trasy (H. Dušek a spol).
Hned v prvním pětikilometrovém kopci bylo jasné, že závodit mezi sebou bude nejvíce první desítka „samotářů“, kteří se budou mezi sebou hlídat, ale nakonec si pojede každý sám. Za Ondrou Theinerem se neustále strkal (krásy přírody) naprosto nevnímající Rosnička s Alešem Kulem. Dále oba Drobníci, já, Štork a Morávek. V tomto pořadí jsme dojeli v podstatě až do cíle.
V cíli Trhni si Šumavou
Na začátku mne píchla vosa do ruky, asi to bylo znamení, abych se jako nejstarší účastník přestal flákat. Poblíž Prášil nepříjemné kostky a dále frézování vozovky, tady si asi každý oddechl, že neměl defekt. Směrem k Srní jsme se roztrhali opět na delší vzdálenosti. Za Filipovou Hutí rychle ke Kvildě, tady už jsem ale měl po mém opatrnějším sjezdu Štorka na zádech, takže jsem musel malounko přidat, abych se ho po 7 km sjezdu do Borové Lady zbavil.
Zde ale potkávám mohutně blikající auto v protisměru (kamarád ze Silvini), otáčím a jedu zpět, ale když zahlédnu mocně dupajícího brunátného Pavla, tak si teprve uvědomím, že jsem asi na závodě a mažu zase směrem k cíli.
Před Zátoní okukuju jednak krásný Památný strom a hned naproti také auto ve škarpě, jestli se uvnitř ještě něco nehýbe. Za vesnicí po prudkém sjezdu se motají lidi po silnici a snaží se vytáhnout převrácený přívěs na kola. Až na poslední chvíli si tady člověk uvědomí, že projel střepy na silnici, které ještě nezametli.
Vítězný Ondra Theiner (ve žlutém)
Následuje Lenora a dále legendární Soumarský most a s ním opět tichá vzpomínka na bratra „Krále Šumavy“, kterého zde popravili devíti ranami při předem prozrazeném přechodu hranic pohraničníci. Odtud táhlým nepříjemným stoupáním k Českým Žlebům míjíme několik různých pomníků vtahujících se časově k různým obdobím. Následují dlouhé rychlé sedmdesátikilometrové kilometrové sjezdy ke Stožci a dále už jen po frekventované cyklostezce do Nové Pece. V cíli mezi muži žádné drama, jen mezi ženami se odehrál neúprosný spurt mezi Aurorou a Šárkou Štorkovou…
