Marek Jelínek se po zdařilé loňské výpravě napříč Jižní Amerikou stal doslova hitem cestovatelských festivalů. Pravidelně vyprodává přednáškové sály a pomalu se z něj stává něco jako "profesionální" cestovatel, což má, jak říká, své plusy i mínusy. Nejen o chystané cestě Asií je tak tento článek.
Marku, tak je to tu, za chvíli jedeš. Odkud, kam, jak dlouho a tak dále?
Je to tak, neskutečně to tady uteklo. Vlastně mi přijde chvilkama, že jsem pořád na cestě, jen stále někam jezdím a chvilku nevydržím doma.
7.4. odlétám z Prahy do Nového Dillí a odtamtud pak na koloběžce si to pojedu směr Nepál, Bangladéš. Moc se těším na indické Varanasí. No a v Bangladéši budu muset sednout na letadlo asi nejspíše a přeletět hranice s Barmou a v Barmě zas pokračovat do Thajska, Laosu, Vietnamu, Kambodži, Malajsie, a vše se uzavře v Singapuru, a pakliže budu mít ještě mentální a fyzickou sílu tak bych se rád podíval na Borneo. Jinak Barma s Indií v lednu zcela uzavřela přechod, přes který se tam šlo v pohodě dostat, jenže napjatá situace s Rohingama tuhle variantu zatím nepřipouští, takže to bude klasická improvizace na místě.
Jak dlouho? V plánu je vrátit se na podzim, protože mám rozepsanou knihu, a rád bych to příští rok vydal, navíc k té knize už teďka vzniká hudební album osmi písniček a ty chci nahrát v rozmezí února a března příštího roku a vydat to právě s tou knížkou, což je můj sen. Ale oba víme, jak to na cestách je, takže se zatím musím spokojit s myšlenkou, že prostě do konce roku chci být doma. Jaká bude realita se uvidí na místě.
Mapa letošní Markovy cesty
Po cestě Jižní Amerikou teď Asie, proč?
Asi mnohé překvapím, ale původně jsem chtěl hned po Americe do Afriky, vlastně jsme chtěli přeletět ze Sao Paula někam do Jihoafrické republiky a odtamtud nahoru do Evropy, ale zjistili jsme, že jsme natolik už zhuntovaný, že to je nesmysl, a že nám teda hlavně chybí i peníze, což byl hlavní faktor, proč se to neuskutečnilo. Ale opravdu asi měsíc jsme si s touhle myšlenkou hráli a brali jsme ji za svou.
Po návratu do Čech nastalo vystřízlivění a můj prst a srdce po měsíci tady ukázalo na Asii a Afriku si nechávám na jindy, mám s ní jeden šílenej plán, ale samozřejmě až po Asii, přišla mi v rámci momentálního pocitu víc přitažlivější a zase o něco míň uchopitelnější než ta Afrika. Přišla mi zkrátka víc šílená při představě, že vidím jak se budhistický mnich prohání na mojí koloběžce, nebo jak mám před sebou Himaláje, vidím se ve Vietnamu, jak projíždím tou demilitarizovanou zónou co původně oddělovala sever s jihem, zkrátka ta Asie pro mě dostala takovej náboj, že nebylo o čem. Víš, je to prostě něco úplně zase neuchopitelného a velmi vtipného při těch všech představách, jak tam někde v Laosu zapadám do toho bahna a řeším, kde si uprostřed pralesa ustelu. Proto ta Asie mě v tomhle smyslu přitahuje, spousta odlišných kultur a né jednotvárnost. Navíc mě klasicky lidi odrazují od toho, že to je nesmysl a tak podobně, a to mě taky baví. S úsměvem už tyhle názory nevstřebávám, a už vůbec se nesnažím to vysvětlovat, nebo argumentovat.
Jižní Amerika / foto: Marek Jelínek
Vraťme se zpět, jak ještě jednou po delší době hodnotíš svoji předchozí výpravu?
Hodnotím ji jako úspěšnou po všech stránkách, protože mě zase naučila další nové věci. Nějak se vytratila ta pachuť toho, jak jsme na začátku Jižní Ameriky pak pokračovali s Michalem sami a zbytek se vytratil, protože k tomu beztak muselo dojít :) Do teď rád vzpomínám na ty Andy, to byl fakt masakr, a když se na to dívám zpětně, tak by mě v životě nenapadlo, že na koloběžce si to poštráduju do 4388metrů a tam budu hledat někde nocleh, stejně tak mě zahřívá ten pocit kolik super lidí jsme potkali, a s kolika lidma z Jižní Ameriky jsem v kontaktu.
Doteď se směju tomu, jak Michal spravoval v té indiánské vesnici v Amazonii kolo, a pak ho po nás chtěla opravit každá rodina co měla někde uložené staré kolo :)) Nebo jak jsme jeli po Altiplanu a nikdo nikde, jen lamy, jeden týpek co měl kolem krku pověšený magneťák, to ses prostě musel smát, kam až jsme se to vůbec dostali. Bylo to šílený, ale hezký. Stejně tak nemůžu zapomenout na Paraguay, která mě dost mile překvapila… prostě s odstupem času mně ta Paraguay přišla jak z jiné dimenze, jak lidmi, tak přírodou. Na mých přednáškách se většinou lidé i nasmějí, a to je přesně to to, co mě baví, proto hodnotím tu Jižní Ameriku zpětně jen pozitivně, protože byla fakt skvělá.
Jižní Amerika / foto: Marek Jelínek
Máš za sebou sérii přednášek po celé ČR. Jaké to je pomalu se směřovat k dráze profesionálního cestovatele?
Já jsem k těmhle termínům zatím ještě opatrný, ale baví mě to moc, je to něco neskutečného, když vidíš plnej sál, a pak ty lidi jak se smějí, anebo se dotazují, a probíhá tak konfrontace přímo teď a tady, celé bych to přirovnal ke koncertu. Onehdá, když jsem ještě hrával s kapelou a jezdili jsme na dlouhé tour předskakovat slavnějším kolegům, tak tohle je přesně teď ta moje pozice, kdysi jsme taky vydali album, natočil se videoklip, pak se to dostalo do televize a najednou to běhalo všude, na TV ÓČKU, na ČT a náš song se držel v jedné hitparádě čtyři týdny a mysleli jsme si, že z nás budou kingové, a všem ukážeme, jak se to dělá. No a tak jsme pak taky rychle skončili, protože jsme dojeli na to, že jsme neměli další nové písničky na druhou desku, a najednou ten zájem o tu kapelu upadl, protože neměla dál co nabídnout, a to se o nás všude psalo v těch časopisech, protože ještě nebyli sociální sítě, jak jsme nadějná mladá kapela atd. Vyhrávali jsme jednu soutěž za druhou, hráli na největších festivalech, ale když usneš pak na vavřínech, veškerá ta snaha a ty roky ježdění po všech těch vesnicích a městech přijdou vniveč.
Teď se děje to samé. Jezdím fakt všude možně, lidé chodí a tleskají, smějí se, ptají se, ale vím, že pokud chceš pokračovat dál v tom co tě baví a naplňuje, nesmíš přestat to dělat, polevit, a dál si hledat nové inspirace, výzvy, a mít ty představy, vize, které to udržují celé v chodu… a jsem rád, že tohle mi zůstává a žene mě to dál.
Jižní Amerika / foto: Marek Jelínek
Pojďme k té nové cestě. Co všechno obnáší přípravy? Máš to detailně naplánované nebo jedeš hodně z voleje?
Já to plánuji každý den, stále někde něco čtu, a zjišťuji, dokonce i moje tělose z nepochopitelných důvodů probouzí už mezi šestou a půl sedmou ráno, přesně jako v Americe.
Co se týče samotných příprav jako třeba vybavení, tak to už mám v tuhle chvíli vše zkompletované, teď už jen řeším co nechám teda z těch milion věcí doma :))
Mám nové vaky, novou koloběžku, která se včera dodělala, mám z toho obrovskou radost, protože moji partneři jsou prostě hustý... dělají vše pro to, aby to bylo tak jak jsme si řekli, já na to nemám slov, to je tak něco úplně super, být ve společnosti lidí, kterým záleží na vás, i na té cestě, fakt všem sponzorům moc děkuju, za tu důvěru, za to, že se to děje a že mi věří.
Jižní Amerika / foto: Marek Jelínek
Teď k samotné cestě, mám vytyčená města, kam se chci prostě podívat, jsou takovým tím majákem, kam prostě musím, takže tohle je naplánované do detailu, ale co bude mezi tím, to sám netuším. To bude takové spadnutí do vody a nauč se plavat, protože v Asii jsem nikdy nebyl, nevím co mě čeká, a jak to tam voní, dýchá… víš, ten rytmus neznám, tak to bude takové zajímavé, oproti Jižní Americe kde jsem před tím byl asi čtyřikrát a věděl jsem, jaké silnice a jací lidé tam jsou.
Jižní Amerika / foto: Marek Jelínek
Vím, že cesta má také charitativní rozměr. Jak to je?
Představ si co se mi stalo. Koukám na videa o Bangladéši a najednou tam vyskočí video o těch slumových školách tam, koukám na to jak blázen, chvilku to ve mně evokuje tu Kolumbii, jak jsme tam byli ve školách a půjčovali děckám koloběžky, no tak na to koukám s otevřenou pusou, a říkám si, ty jo Marku tam se musíš podívat, a teď jak pod tím každým videem na netu máš napsané kdo to tam dal, tak koukám, že tam je ADRA. Nechám to spát v sobě další týden a znova kliknu na ty videa… a koukám. Pak si najdu stránky ADRY, asi každý ví, že to je největší humanitární organizace v zemi, no a tak jsem si našel nějakej kontakt, zavolal tam, a v pár větách jim řekl, že jedu přes Bangladéš a že bych rád navštívil ty školy tam, že pak třeba až tam někde budu, můžeme upozornit na tu tématiku, protože Bangladéš je totál přelidněná, chudá, děcka nemají peníze na škol. Ona se tam musí platit na rozdíl od nás, a tak to už vůbec nechápu, že tady u nás děti do školy moc nechtějí, nebo k ní mají takový svůj postoj, asi takový jaký jsme měli my, když jsme byli malí, no a tam v Bangla, tak ty děti chtějí za každou cenu chodit do školy, protože oni už jako malí vědí, že to je jejich šance na lepší život. Už tohle jim je vštěpovaný od mala, no jenže tam nikdo na to nemá peníze, protože se tam musí prostě platit to školné, navíc každoročně to tam je postihnutý nějakou přírodní katastrofou.
Jižní Amerika / foto: Marek Jelínek
A druhý den po tom, co jsem jim řekl, že tam pojedu přes tu zemi, a jestli můžu přespat i v těch školách, tak jsme se sešli a vznikla z toho Dobroběžka :) Spočívá to v tom, že vznikne určitý druh kampaně, kde lidé budou moci celou cestu přispívat na děcka a školy, které spadají pod ADRU, která dělá, co může, aby to celé udržela v chodu a mohla tam prostě zřizovat ty školy a dávat děckám nejen to vzdělání, což mi prostě přijde super. A když už tam pojedu, tak proč proto něco neudělat? To je to nejmenší co můžu přeci. Vznikají tedy stránky, které se už teď jmenují dobrobezka.cz a spuštěný budou pár dnů před odletem a tam bude přehledně úplně vše, co se týká cesty spojené s touhle problematikou, nebude chybět ani online mapa, kde mě lidé budou moct sledovat online. Budu mít s sebou gps locator, takže to bude sranda, prostě klikneš na dobrobezka.cz a uvidíš, kde právě jsem.
Čeho se nejvíc bojíš a na co se naopak těšíš?
Nejvíc se asi bojím toho monzumu :)) Od Barmy to začne, ty cesty tam ,nezpevněné… achjo, to bude asi záhul. Jinak jako strach z něčeho konkrétního nemám, co se stane, to se stane. Člověk na sebe musí být víc akorát opatrnější a víc obezřetnější. Těším se na všechno, právě ten adrenalin, ten zrychlenej tep, kdy zas budu utíkat před smečkou psů, nebo někde, kde budu hledat nocleh, na nová přátelství .na ty úsměvy, ježíš to já se těším fakt moc a nejvíc až budu v tom Singapuru a pak si řeknu, tak jsi to zvládnul skvělý.
Na prahu další cesty
Co koloběžka a další výbava? Stejná jako minule?
No koloběžka stejná úplně není, mám nový model :)) Docela jsem teda koukal s otevřenou pusou i na to, že všechny moje požadavky jsou splněny nad rámec, už to zní jako klišé ale lidi z Yedoo to je srdcovka, od Dana Piláta přes Petru, Jirku, Jakuba po Martina, to se nedá popsat, neskutečně mi pomáhají.
Včera v noci mi Jakub posílal fotku, že dělal pět hodin na tom blatníku… že to trvalo dýl jak smontování celé koloběžky, mám tam třísměsové brzdy, všechno nerez, pneumatiky s kapalinou a pár důležitých vychytávek, které prostě udělají lepší komfort při jízdě na delší vzdálenosti hlavně v období dešťů. V podstatě se dá říct, že v Yedoo se narodila koloběžka do extrémních podmínek, což je naprosto úžasný, a kdybys mi před dvěma lety řekl, že si budu někdy dávat požadavky a přání, jak by měla vypadat koloběžka do Asie, kde budou extrémy, tak ti budu šahat na hlavu, jestli ses nezbláznil.
Co se týče už samotné výbavy, tak ta se taky změnila, lepší fototechnika s sebou, pak také se mnou začala spolupracovat firma Stabelcam (která spolupracuje i s trabantama a jinejma zaběhlejšíma jménama) takže od nich mám Mavica... drona, který se vejde do kapsy, dělá skvělé fotky a videa z výšky, takže v podstatě celý ten výstup bude pro mě zase o level dál než v Jižní Americe.
Ozvali se mi lidi z Husky, sedím v zasedačce, koukám, s jakými jmény spolupracují, a tak mám od nich ultralehkej stan, karimatku, spacák atd. Prostě úplně jsem za poslední dva měsíce jak ve snu.
Zmínil jsem ten stan, protože v Jižní Americe jsem jej nepotřeboval, ovšem v Asii to bude asi něco jiného, pojedu tam, kde to neznám, a v takovým Lasou někde v pralese na cestě... třeba ho nebudu nakonec potřebovat, nevím, beru s sebou ještě hamaku, taky ultralehkou, takže uvidíme. Důležité na cestě je udělat si pohodlí, to už vím, to tělo to jinak nedá. A tak se snažím o to, aby ty věci co nejméně vážily, když už. A jinak klasicky tři trička, dvoje kraťasy, nějaké spoďáry a hotovo, jakýpak copak :))
Ještě k té fotovýbavě, fotky jsou pro Tebe stěžejní, na co tedy fotíš?
Vezu s sebou tělo Fujfilm XT20 a pevné sklo 23mm f2. Na to fotím úplně vše. Kdyby něco, mám s sebou ještě náhradní objektiv 18-55mm, ale v podstatě vše fotím na tu třiadvacítku.
Většinou fotky ani moc neupravuji, spíš nastavím barevnost fotografie před tím, než zmáčknu spoušť. Někdy je ale projedu lehkým postprocesem v tabletu nebo mobilu - záleží na světle a barevnosti.
No a letos ještě na focení z výšky beru tedy Mavica. Malý dron od DJI, stejný, jakého jste měli třeba na Giru.
A na závěr? Kde a jak vše sledovat?
Hlavní je samozřejmě www.dobrobezka.cz, Facebook a Instagram. Zprávy budou také na www.redbull.cz, jednom měsíčně pojede vše přes ČTK.
A samozřejmě na Koloběžkovém portále podle toho, jak se kdy dokážeme spojit. Stejně jako s Blandine a její cestou kolem světa to může být složitější….
