Koloběžková Rollo liga, srpen 2001, Vlkov
Naše první ligové závody jsme absolvovali ve tříčlenném složení pánů Lišky, Vláška a Rapsy pod hlavičkou Ultima K.lap Team v létě ve vesničce Vlkov blízko Benešova. Šlo tehdy o tradiční závod, který se však jel onoho roku bohužel naposledy. Na ligu jsme se vypravili vlakem s denním předstihem, tedy již v pátek. Ká pětky se tehdy vešly do kupéčka nad hlavy cestujících bez sebemenších problémů. Zvykem bylo vždy ukecat pani průvodčí, že koloběžka není kolo a že se tudíž za ní neplatí. Úspěšnost byla více než padesátiprocentní.
Těžká cesta vlakem na ligu
Noc jsme strávili pěkně v klidu na poli u Vlkova a ráno se odebrali na místo startu. K našemu překvapení nebylo nikde ani živáčka, žádná veselice, žádní pořadatelé, nic. Teprve po poledni se ke staré lípě na návsi začali sjíždět první borci. Všichni na ká pětkách v čele se samotným stavitelem a vítězem Rollo ligy z roku 1994 Petrem Vavrušou. Speciální stroje měl jen mančaft tehdejšího Pešta s partou, klub koloběhu Plzeň (dnešní PSP KK Plzeň), kteří sedlali hliníkové speciály na dvacetipalcových kolech se sedátkem. Na start 26,2km závodu na jeden okruh po okolních vesnicích se tehdy vypravilo 20 mužů z pěti klubů.
Čekání na startu, až se vůbec někdo objeví:):)
Sobotní dlouhý závod
Trať byla, nebo se nám to tehdy alespoň zdálo, brutálně kopcovitá. Na startu jsme se okamžitě totálně zahltili a tento stav trval v podstatě až do cíle. Pamatuji si, že do kopce to ještě jakž takž šlo, ale ve sjezdech jsme dostávali neskutečný příděl stovek metrů. Tehdy jsme totiž jezdili z kopce v sedě tak řečeno „na bobku“ a v životě by nás nenapadlo dát hlavu těsně nad přední kolo a řítit se dolů střemhlav sedmdesátkou. Byli jsme dost nesví z toho, že třeba Davida Seemanna jsme v prvních dvou stoupáních předjeli a on vedle nás letěl ve sjezdu dolů s šátkem na hlavě a většinou řval slovo, které se sem nehodí a začíná na „k ....“ .Dost zajímavé bylo také to, že v jedné z vesnic se závod málem střetl s cyklistickým pelotonem (přeci jen s oficiálním povolením závodu si nikdo hlavu nelámal). Nakonec jsme zajeli 10., 11, a 16. místo a za vítězným Petrem Peštou jsme zaostali něco okolo patnácti minut.
Naše nadšení z dění po závodě
Pivo střídalo pivo, zmrzlina střídala zmrzlinu a koloběžkové historky se na nás valily proudem. Měli jsme štěstí, protože ve Vlkově se sešla kompletní základna českého koloběhu a pohlédneme–li dnes do výsledků z roku 2001, téměř všech dvacet borců ze startovky je stále pravidelnými účastníky ligových závodů.
Trocha koupání po sobotním závodě, pan Liška rýsovačka
Nedělní závod a výsledek tohoto víkendového klání
Je jasné, že ráno nebylo moudřejší večera. Nedělní kritérium bylo tudíž poněkud těžší, ale to holt někdy ke koloběžkovým závodům patří a činí je to výjimečnými:) Po obědě jsme se s ostatními loučili již jako členové velké koloběžkářské rodiny a.... zůstali jsme dodnes.
