U zrodu myšlenky stála žena a chce se mi říct … za vším hledej ženu. Byla to však moje žena a práce tu byla pro mě! :(
„Jirko, řekni mi, proč na koloběžkové Rollo lize (celorepubliková soutěž koloběžců) jezdí tak málo dětí a mladejch? Je to sport nebo jen zábava dospělých?“ „Na to, Šárko, není snadná odpověď. V konkurenci dnešních, komerčně zajímavějších a finančně méně náročných sportů, to není jednoduché. Rozhodně si však nemyslím, že to musí být jen pro dospělé.“ Zněla moje odpověď.
Myslím si, že se děti nerozhodují na základě ekonomických podmínek (Co? Kolik jim sport přinese? Kolik to bude stát?). Primárně hledají zábavu, smích a kamarády. Jistě, nechají se ovlivnit rodiči i médii okolo.“
„Tak v čem to potom drhne? Vždyť koloběžka je tak fantastická! To musíme změnit!“
„Uměl bys nějak zpropagovat koloběžky mezi děcka, tak aby je to přitáhlo? Zkus to, prosím.“ „Po kouzelném slůvku a trochou přemlouvání jsem začal čarovat :)“
Musím říci, že naše prvotní myšlenka se začala klubat po ostravském Superfinále Rollo ligy 2016. Zadání znělo jasně. Propagovat sportovní koloběh pro děti a nastartovat pro ně smysluplnou soutěž, resp. soutěže s dalším výsledkem pro sportovní činnost v klubu. 
Takže, zkusíme to přes základní školy! Prvotní myšlenka byla celostátní soutěž na platformě Sazka olympijského víceboje. Ta však byla zapovězena z důvodu nízkého kreditu ČSK (Český svaz koloběhu), vnímané nejenom Českým olympijským výborem, ale i Sazkou. Zkrátka, velké sousto pro malý sport. Holt, chce si to ještě počkat a mnohé věci dodělat.
Krajský formát soutěží je odpovídající prozatím našim možnostem. Však uvidíme co dál. Začali jsme tvořit projekt, který se stavěl na „zelené louce“, bez jakýchkoliv předchozích podobných zkušeností kohokoliv z nás. Inspirací byly obdobné projekty, které realizovali nadšenci z jiných druhů sportů. Dalším požadavkem úspěchu byla jejich životaschopnost (některé zanikly). Specifičnost (rizika) v prostředí sportovního koloběhu spočívá v nízké informovanosti (o koloběhu jako sportu, zvláště na severu Moravy), způsobu vnímání dětí ve věku 11-15 let ( puberťáků). Častá tvrzení „Vždyť jsem na to už velký. Koloběžky jsou pro mrňata, co neumí ještě na kole“.
Přes tyto mýty a předsudky jsme se museli nějak dostat. Neříkám, že se to hned povedlo, ale tohle je asi běh na dlouhou trať.
Každý, kdo začíná ví, že to nemusí napoprvé vyjít. O to více si vážíme důvěry partnerů, kteří do toho šli s námi.
Zajistit koloběžky, stadion, termíny, zázemí WC, šatna, občerstvení, zřídit vlastní web + přihlaš. formulář, FB stránky, loga, bannery, maskota, ceny pro vítěze, zaplatit lidi, oslovit média, jednat s partnery a institucemi, zajistit zdravotníka … zkrátka, bylo toho až nad hlavu. Přes moje puntičkářství a Šárčinu tvrdohlavost mnohdy nejel vlak, ale dali jsme to.
Pevné základy práce na místě tvořili pilíře našich věrných týmových Bokolobkářů. Bláznů, kteří si na Koloběžky do škol vzali i dovolenou. Díky Moniko, Ondro, Pavle!
Cíle máme jasné! Úkoly nás ještě čekají. A jak se nám to povedlo? Posuďte sami na www.kolobezkydoskol.cz (fota, výsledky) nebo krátké video na youtube:
