Rozmach koloběžek jsme již zaznamenali všichni, a to dokonce natolik, že se začínají někteří jedinci specializovat. A to by nešlo bez k tomu určených strojů. Silniční kritéria, dálkové přejezdy, výlety s brašnami ale i sjezdy a terénní dobrodružství. Pokud si chceme příslušnou disciplínu opravdu užít, stojí za to k tomu mít tu správnou koloběžku. A která je ta pravá?
Vzhledem k tomu, že u silničních koloběžek je situace celkem jasná – pevná vidlice, silniční brzda (v mnoha případech jen přední), co nejnižší nášlap (světlost – v rámci možností), ideálně galusky a karbonová kola, úzké stupátko a velikost kol, no, sežerte mě, ale pro většinu 28x28 (pro trhače menšího vzrůstu deriváty jako 28x26, 28x24 apod.). Sjezdařů máme tolik, že na jejich spočítání nám stačí jedna ručka tříletého dítěte. Nebo i jeho rodiče, to je vlastně jedno. Na výlety s přespáním pak stačí cokoli, na čem se dobře jede a dá se na to připevnit dostateční počet nosičů a dalších udělátek. No, a proto bych se chtěl pověnovat aktuálně mé nejbližší disciplíně, a to terénním dobrodružstvím.
5 strojů Ládi Bartůňka
Jak na krosovou koloběžku?
Dlouho jsem si lámal hlavu, jak na to. Ono vzít nějakou koloběžku a ujet cyklistický maraton lze. Dokonce i 500 nebo 1000mil. Klobouk dolu před takovými dobrodruhy, já bych to nedal. Když se do něčeho pustím, musí to mít tempo, rychlost a hlavně, styl :D A protože po několika letech v cykloservisu a lítání na kole po lesích, mě to stále s kolobkou táhlo do lesa, začalo testování a k tomu i účast na různých závodech.
A výsledek? Hlava jak pátrací balon, 3 kroskoloběžky v garáži a k nim 6 variant zapletených kol. Říkáte si, proč to?
Jednoduše. Terén, to automaticky znamená dobré brzdy, odpruženou vidlici, široké pláště, široká řídítka, krátký představec a hurá na to. Ale ouha, výsledkem je moc vysoký nášlap – klidně 12cm, vysoká váha (i když aktuálně jsem na 9,5kg, žádná sláva) a ztráta energie na vidlici při odrazu.
Kickbike 29x26
Jde to i bez odpružené vidlice
Dobře, tak jinak. Vezmu silniční závodku a dám jí nějaká obyčejná 26“ kola. Hmm, lepší. Ale s tou vahou by šlo ještě něco udělat. Dobrá, bez kompromisů – fullkarbon vidlice, hliníkový rám 26/20, přední bezdušové zapletené kolo MAVIC a nekompromisní zbraň holandského mága P.Groenevalda, plášť Continental RaceKing 2,2“. Sumasumárum, 7kg. Do terénu to jde. V terénu letí. Do kopce nepřekáží. A z kopce? RaceKing foukaný pod 2 atmosféry utlumí strašně moc a navíc i při tak malém tlaku neskutečně odvaluje. Cena komplet? Ano, okolo 40tisíc natvrdo.
To byl můj vývoj. Ale dá se jít dál? Dá se jít levněji? Určitě. Jsou tu galusky (dost těžko a za rozumný peníz sehnatelná přední kola s potřebnými parametry), jsou tu možné úpravy rámu, jsou tu karbonové výplety. A také jsou tu kvalitní hliníkové vidlice za pár drobných, dostupné rámy, klasické pláště. Dá se ledacos.
Ale.
Cena. Výška nášlapu. Váha. A pak samozřejmě barva, značka, typ brzd. Tohle skloubit dá pořádnou fušku. Výrobci dělají různé geometrie, a tak co funguje na jednom rámu, udělá z druhého buď vysokou kozu, nebo naopak žehličku. Oboje samozřejmě špatně.
A výrobci komponentů? Těm je to úplně jedno. Když se silniční vidlice mohou lišit v délce až o 3cm (promítněte si to do výšky nášlapu), tak na terénních klidně o centimetrů deset. A to už je slušný schod (ale s blahodárným účinkem na stehýnka a pozadí).
Láďa Bartůněk, historicky první vítěz ČKKP
Je to o penězích, o zábavě, o koloběžkách
Kudy kam? Je to o penězích. Je to o zábavě. Je to o koloběžkách. Ryze závodní mašinu si dokážu představit na galuskách 27,5“/29“x26“. Kdo si chce zablbnout a občas zazávodit, 26“x20“. Čím nižší váha, tím věší zábava. V terénu se mění rychlost mnohem častěji než na silnici a neustálé zrychlování byť s jen o půl kila těžší kolobkou celkem vyčerpá. A velikost kol? Kola 27,5“ a 29“ přejedou nerovnosti mnohem komfortněji, lépe drží stopu a po roztočení i rychlost. Ale když dojdou síly, je to na odtah. Proto zde platí pravidlo nízké váhy mnohem více – hurá do galusek. Dvacetšestka je naopak hravá a v kombinaci s 20“ vzadu se otočíte na pětníku. V terénu pak pomocí smyku zadního kola můžete elegantně dotáčet zatáčky, odskakovat kořeny a z velkého sjezdu si neservete pozadí o zadní kolo.
Je to spousta textu a spoustu dalšího jsem si nechal pro sebe J Možná je to nepřehledné, možná to pomohlo k nasměrování, možná raději hrajete šachy. Každopádně, kdo máte chuť, neváhejte, přijďte si zkusit některou variantu a sami uvidíte.
