Jaká je aktuální forma?
Řekl bych, že se zvedám. V pátek jsem na majstršaftu v Plzni zajel krásný pětadvacátý flek a v cíli jsem se poblil. Dost dlouho jsem po závodech neblil, což značí, že se pomalu dostávám do stavu, kdy se dokážu zmáčknout. A to se může hodit.
Co vám budu povídat, příprava na MS neprobíhá úplně ideálně. Po Račicích jsem měl krásné předsevzetí, že se do toho opřu, načež po následující tři týdny byl mým vrcholem výstup po schodech do třetího patra (cca 1x, jinak jezdím výtahem), odtahání kubíku dřeva na pergolu pod kolnu, posekání zahrady a těžká specka spočívající v trhání borůvek, z čehož mě bolí záda ještě teď.
Na koloběžku jsem se postavil až necelý týden před mistrákem a… pak jsem to teda za cílem v Plzni vyhodil.
Mohlo by se tedy zdát, že cíl, který jsem si v lednu vytyčil, tedy nějaký pátý, šestý flek ze světového mistráku, je v nedohlednu.
Možná je, protože objemy jsem v zimě vynechal, sílu nenasadil a o kvalitě nemůže být řeč. Ale na druhou stranu do mistráku zbývají tři týdny, během kterých se nedá nic moc dohnat, ale ve kterých se dá odladit stará svalová paměť. Nebo alespoň paměť normální. A já pamatuju hodně :)
Placky se jezdí v balíku a v balíku i lempl jako já odvisí ledacos. Chce to trochu hlídat pozici, moc se nevětrat, mít krapet štěstí a být ve správný čas na správném místě. A samozřejmě uviset sem tam nějaký ten nástup.
A to je také dnešní rada do koloběžkového života. Hlavně se zbytečně nevětrejte! Kdo jede vítr, pálí sirky. A sirek máte v závodě omezený počet. Někdo šest, někdo čtyři a někdo, třeba já, aktuálně jen jednu. Koukněte na úvodní fotku, kdo tam pálí sirku? No přeci Kája Cvalín, který jedinej jede vítr a snaží se zalepit díru. Jenže pak mě stejně přepral.
Koneckonců brzy spustíme takový malý videoseriál podobných závodních koloběžkových fíglů. Těch není nikdy dost.
No nic, jdu se proběhnout. Raději byste měli jít také. Protože až nastoupím příště, může se stát, že mě už nechytíte…
