Z Giro d´Italia, které jsme projeli na koloběžce, jsem se vrátil v neděli 28.5.2017. Od té doby jsem se nehnul. Tedy, abych byl korektní, pár výjimek tam bylo.
Nejdřív jsem zajel do Račic na kriťas. Byl to zrovna můj stý ligový závod, tak jsem si ho projel pěkně na dvanáctipalcovém káčku. Ke konci léta jsem si vzal na chalupu do Louňovic FAT MAXe, že budu jezdit. Vyjel jsem přesně dvakrát do hospůdky do Voděrad, celkem zhruba 15 km. Pak jsem si šel ještě dvakrát zaběhat v naivním přesvědčení, že mě to začne bavit. To byl asi tak nějak listopad, dohromady asi půl hodiny v tempu 6.30 na kilák. Toť vše.
Pořád tak nějak čekám, že mi pohyb začne chybět, ale ten pocit, který znám z dob dřívějších, nějak nepřichází. Sedím na gauči s kompem, cpu do sebe brambůrky a čokoládu, koukám na seriály, pracuju a hraju si s Honzíkem s krtkem. Pohoda.
Loni v únoru jsem rozjel Koloběžkový výcvikáč. Takové rady jak trénovat, co a jak se svojí fyzickou kondicí a koloběžkou. Zapojilo se do něj kolem patnácti cvičenců. Někteří chtěli závodit, někteří zhubnout, někteří jen tak zlepšit svoji fyzickou kondici a cítit se na koloběžce lépe. Nejlépe si vedl Michal Jarůšek, který to dotáhl až na krásné šesté místo v celkovém hodnocení seniorské Rollo ligy.
Takže jsem radil, radil a nakonec jsem se dostal do stavu, kdy ani nevyjdu schody, aniž bych se nezadýchal.
Pak jsem si v lednu přečetl propozice koloběžkového mistrovství světa a nějak se mi zastesklo. Před deseti lety jsem v Holandsku vyhrál duhák a svět se letos vrací na místo činu, právě do Holandska. S přihlédnutím ke svému fyzickému stavu jsem si řekl, že to ještě jednou zkusím. Jinak už se nikdy nehnu.
Jak se připravit na svět?
Svět začíná za 164 dnů, což je tak akorát abych se stačil uvést do nějaké rozumné kondice. Nechápejte mě špatně, určitě nehodlám trénovat každý den a už vůbec ne dvoufázově, nebo dělat nějaké podobné nesmysly jako za starých let. Na to jsou tu jiní. Vidím to na takovou pohodu, maximálně čtyřikrát týdne se nějak pohnu a uvidíme, na co to bude stačit. Vzhledem k tomu, že za posledních deset let se koloběžkový svět nikam nepohnul, optimisticky to vidím, že nějaký pátý, šestý flek se nechá pořád zajet i s tou trochou tréninku.
Čtvero nebezpečí
Na cestě číhá ovšem několik nebezpečí. První je, že mě to opravdu nebude bavit. Myšleno trénovat. Pak se na to s čistým svědomím vykašlu a do Holandska pojedu na pivo a návštěvy coffee shopů.
Druhé je, že se připravím svědomitě, pak přijedu do Holandska, kde na mě bude čekat Hans Christian s ochutnávkou toho nejlepšího z produkce rýnských ryzlinků, a v den závodu tudíž uvidím cirka na jedno oko. Kdysi jsem uměl v těchto stavech vyhrávat, ale po pětatřicítce už to není úplně ono.
Třetí nebezpečí je, že mi v průběhu následujících měsíců jebne v hlavě a začnu se připravovat ve stylu dvoufázové tréninky každý den, začnu do sebe cpát všelijakou výživu, baštit kreáč a kdo ví co ještě. To bych ale opravdu nerad, protože to jsou pořád jen koloběžky, na které trénují svědomitě přesně tři lidé na světě. Pokud se stanu tím čtvrtým, tak jsem opravdu idiot.
A čtvrté? To bych si opravdu přál, ale bohužel na to asi nedojde, protože nemám zdroje a nevím, kde bych je sháněl. Staré známé firmy Ferrari s Fuentesem mají totiž dištanc. Hrozně bych se chtěl narvat dopingem, co to dá. Epíčko, kortizon, červený vejce a tak dále. Profi kůra. Hrozně by mě zajímalo, jak to funguje…
Z filmu The Program: Pád legendy, doporučuji shlédnout, pokud se člověk chce svědomitě připravit na MS
No nic, proč to všechno píšu? Protože vás s tím budu teď půl roku otravovat. Pokusím se každý týden přijít s tím, co jsem udělal ten týden minulý a co mám v plánu na týden další. Třeba mě to bude alespoň trochu motivovat v tom se hýbat a nevykašlat se na to. Pokud začnu jíst nějaké zakázané látky, budu psát přesně kolik a kdy. Stejně si budete myslet, že si dělám legraci.
No, a kdyby se někomu chtělo se také svědomitě připravit, dejte vědět. Koloběžkový výcvikáč běží neustále…
A teď plán na tento týden
Je to jednoduché. 2 – 3x si půjdu zaběhat na dvacet minut v tempu kolem šesti na kilák. Víc nedám.
A jednou, ve středu, jdeme s klukama na naše oblíbené schody. Vidím to tak na čtyři série po šesti, pak mi upadnou nohy a plíce…
V pátek možná bedec – po majstršaftu z minulého pátku ještě dnes nemůžu chodit.
Toť vše.
A ještě jeden údaj na začátek, nebo na konec. Mám štěstí, že netloustnu. Oproti optimální závodní váze, která je v mém případě 75,5 Kg mám nadváhu necelá dvě kila. Takže pohoda...
