Je zima a jako každý rok je tu období, kdy koloběžkáři začínají přemýšlet o tom, zda třeba nezačít trénovat. Sezona je skoro za rohem, a když se sezona v létě zeptá, co koloběžkář dělal v zimě, a ten nenalezne odpověď, už to samozřejmě úplně nejde dohnat. Jak ale na to. Odpověď je překvapivě jednoduchá.
Žijeme v době internetové, kde každý chytrolín (včetně mě) dává všelijaká moudra do článků online. Chudáci koncoví uživatelé, kteří přemýšlejí o tom, že by se třeba chtěli nějak hýbat, neřkuli trénovat, jsou hozeni do moře milionu informací a článků o tom, jak zhubnout, jak se hýbat, jak trénovat a tak dále. Ty na nás prostřednictvím přátel Google, Facebook, Instagram, Strava blikají ze všech stran.
To máte procenta tuku v těle, pásma tepových frekvencí, tréninkové fáze, diety, core, plank, push-up, triliony doplňkové stravy a všemožné výživy, do toho další super vylepšená kolekce Najkííí, funkční prádlo, profuky, neprofuky, vodní sloupce, hodinky měřící čas, vzdálenost, tepovku, kalorie, počty kroků, aplikace optimalizující vše od ideální doby spánku až po optimální váhu stolice, reklama na tohle, reklama na tamto, hlavně si všechno kup, jinak se může stát, že když vyběhneš ven jen tak, už se nevrátíš. Nebo, a to je horší, nebudeš moc nasdílet na Instáč mapku svých uběhnutých pěti kilometrů a pak každých pět minut koukat, kolik lidí se na tvůj super dnešní výkon podívalo.
Jak z toho ven?
Řeknu vám jedno. Za mých mladých let, a to není tak dávno, nám stačily tepláky, kecky a bavlněné triko. K tomu občas stopky do kapsy… a… a nazdar. To je všechno. Jedli jsme, co jsme chtěli, pili jsme, co jsme chtěli, a dost často mnohem více, než je zdrávo. No a nakonec jsme neběhali vůbec špatně, o jízdě na koloběžce nemluvě. Tam to bylo ještě o fous lepší.
Takže toto je první rada našeho nového tréninkového seriálu, který jsme na žádost cvičence Pavla dali s kolegou Jaromírem, který má stále přezdívku Ivan Lendl, protože nikdy neovládl koloběžkové mistrovství světa, dohromady (možná je to první a poslední díl seriálu, to se ještě uvidí).
"Hlavně neblbněte!!!"
Na tréninku není vůbec nic složitého a vůbec nic k němu nepotřebujete. Jen ty kecky, tepláky, triko, teď ještě kulíška, občas přístroj ukazující čas a občas váhu vlastního těla. Později možná činku, nebo pytle s pískem. A krapet vůle, která přijde sama, pokud vás to, co děláte, bude bavit.
Protože je zima a vy trénujete na koloběžku a možná si budete chtít na jaře a v létě zazávodit, nebo třeba vyhrát Evropu v Račicích, máte to teď dost jednoduché. Jedete objemy a ještě dost dlouho je pojedete. Co to znamená? Zjednodušeně řečeno, dělejte si, co chcete, hlavně že se budete hýbat a bude vás to bavit.
Běžte se třeba dvakrát týdně proběhnout. Jednou tak daleko, že se vám to bude zdát docela dlouhé a jednou tak daleko, že se vám to tak dlouhé zdát nebude, jen běžte třeba krapet rychleji. Mezi to si vložte něco trochu dynamického, ať netaháte pořád nohy z bláta – může to být třeba fotbálek, badminton, nebo naše oblíbené schody. V létě budete potřebovat odšťuch. No a jedna posilka by taky nebyla na škodu. Na osobáky v mrtvole (tak nějak minimálně do května) zapomeňte. Všechno dělejte dynamicky s nízkou vahou a větším počtem opakování. Pokud nemáte činku, použijte vlastní tělo, v zimě to bohatě stačí.
To máte čtyři tréninky týdně a trénujete víc než 90% koloběžkářů, kteří chtějí závodit. Mělo by to stačit. Pokud mermomocí trváte na pátém, jděte na běžky, nebo tedy koloběžku třeba, zaplavat si. V únoru je to ještě fuk.
Když budete unavení, tak se na to vykašlete, nebo se jen proklusněte, dejte si saunu, nebo šest piv. Sem tam nejsou určitě na škodu.
Vykašlete se na vyhazování peněz za všechno to sypání, co vám všichni nabízejí. Necpěte do sebe kreatiny, proteiňáky, hubnoucí směsky a bůh ví co ještě. Prostě jezte rozumně pravidelně každý den, jezte co vám chutná a nesurfujte večer v lednici. Pijte hodně vody a občas si někde něco přisolte. Zkuste si jít zaběhat ven do lesa jen tak bez hodinek a sluchátek v uších. Třeba konečně uslyšíte křupání sněhu pod nohama a ptáky ve stromech. A třeba vás to začne bavit víc, než počítání kroků a spálených kalorií na hodinkách za dvacet litrů.
A když vás to bavit nebude tak… tak přeci netrénujte a dělejte něco jiného. Mistrovství světa je třeba taky ve vyndávání ježka z klece, paličkování, nebo hodu podkovou.
Takže asi tak. Tak jsme to dělali celý život a celkem to fungovalo. Jinou radu nemám.
Tedy ještě jednu vlastně. Víte, co potřebujete na koloběžce nejvíc? Kotník. Kotník dělá rozdíly. Takže si kupte třeba švihadlo, trochu vám pomůže. Ale jen trochu. S kotníkem se totiž musíte narodit…
A ještě úplně závěrem, debata, kterou Jarda minulý týden odposlechl v hospodě na Slávce. Probíhala mezi jmény, které jistě znáte, Beránek a Franta Cipro:
„Dyť sem je trénoval... Tam vole Šmíca v 18 trénink za áčko, mu říkám Vláďo, co to jíš? Si tam vybalil z papíru sekanou z domova a špinavejma rukama to sněd… a to už měl normálně smlouvu, plat všechno. Říká: „Sekanou trenére.“ Tak řikám hm, hm, vem balony a pojď.
Ve volnu hráli s klukama ze třídy fotbal, mezi tim pili vodu z potoka… no a pak vyhrál Ligu mistrů. Dneska vole dorostenci všichni na kreatinu a hlavně že maj kopačku z opičí kůže za desítku nebo co…“
Takže asi tak…
