Odpory v ložiskách
Odpory v ložiskách kol v důsledku jejich zatížení hmotností cyklisty a koloběžky mají na celkový jízdní odpor jen velmi malý vliv. Výrobci kuličkových ložisek doporučují tento způsob výpočtu odporu:
odporový moment ložiska M = iGd1,/2 (Nmm)
odpor na obvodu kola Ol = 2M/d (N)
kde:
- i - součinitel odporu valení ložiska (udává se 0,02 a méně až 0,002)
- G - zatížení ložiska (N)
- d1 - průměr ložiska (mm)
- d - průměr kola (mm).
Pozn.: z výše uvedeného plyne, že pro menší odporový moment je lepší ložisko většího průměru a tento moment zmenšuje svůj vliv na odpor se zvyšujícím se průměrem kola. Vše má své ale, takže větší ložisko (vyžaduje i náboj většího průměru) je těžší a zvyšuje moment setrvačnosti. Vždy je vše o kompromisu!
Tyto odpory odebírají pouze cca 1% z výkonu a nijak bych je nedramatizoval.
Mezi cyklisty se říká, že co se točí, má být „Campa“ (italská firma Campagnollo) nebo já dodám i Gipiemme. Sám ještě vlastním nejlepší náboje této značky, na kterých je „nalítáno“ téměř 300 000 km (nejedná se prosím o překlep), a při roztočení tohoto kola ve vidlici při srovnání s jakýmkoli jiným, se dokáže ještě pořád točit dvojnásobnou dobu. Za všechno totiž můžou systémy gumových prachovek u moderních nábojů, případně jednostranné nebo i oboustranné zakrytí valivých ložisek označované RS (2RS). Staré náboje totiž žádné zakrytování neměly. Měly speciální prachovky s vícechodými protiběžnými závity, které se téměř dotýkaly kónusů a vynášely ven veškeré nečistoty a vodu dřív, než měly možnost se dostat až do vazelíny a samotného ložiska. Druhým momentem je přesnost výroby ložiskových drah a hlavně samotných kuliček. Vše je uváděno třídami přesnosti (čím přesnější, tím samozřejmě dražší). Nemalý význam má i vůle v ložisku. Průmyslová ložiska s menším odporem mají už z výroby větší provozní vůli.
Současní výrobci valivých ložisek doporučují pro snižování valivého odporu keramické kuličky a speciální prachovky. Viz například webové stránky ložiskového giganta SKF v sekci ložisek pro in-line bruslení.
Po praktické stránce je důležitá sestava náboje kola, nejen samotná ložiska. V současnosti se stále častěji mluví o výhodách tzv. „zapletených kol“, ale už vám nikdo neřekne, že patrně z důvodu snižování hmotnosti a hlavně výrobní ceny se vynechávají strojírenské základy uložení průmyslových ložisek (rozpěrné trubky) a osička náboje drží z obou stran pouze dotažením matkami k vnitřním kroužkům ložiska s nebezpečím přetažení i velmi malou silou. Kuličky v ložisku pak neběhají po vnějších a vnitřních pánvích po jejich obvodech, ale po vnitřních bocích těchto drah, což není ani konstrukčně, ani provozně správně.
Není nad vysoce přesnou výrobu těl nábojů se zaručenou souosostí „domečků“ ložisek a tomu odpovídající délce nejlépe duralové pevné osy s osazením pro vnitřní kroužek ložiska z vnitřní strany náboje (nebo rozpěrnou trubkou) a jejím větším průměrem, který zabezpečí její větší tuhost a odolnost proti ohybu a tím vychýlení ložiskových drah a změně ložiskové vůle při zatížení. Stačí si vzít vzor z motokrosu, či ze sjezdových horských kol. Váha náboje navíc hodně koresponduje s ocelovou osou a matkami a jejich nahrazení duralem je velmi efektivní cestou snižování hmotnosti při současném zvyšování tuhosti. Platí zde analogie s rámy kol. Výrobcem nábojů, které jsou poplatné výše uvedenému, je v Evropě snad jedině švýcarská firma Hügi. No a nyní jsem obdobné náboje našel i u tuzemského Autora.
