Ke koloběhu jsem se dostal vlastně náhodou. V chatové osadě jsem se seznámil s bratry Březinovými, Vaškem a Lubošem. A co jeden nechtěl, potřebovali třetího do družstva. Dne 22.5.1978 jsem po krátkém tréninku nastoupil na start závodu v Hřebči, což byl hlavní závod pořádaný klubem RC Kladno. Výsledné 22. místo asi korespondovalo s mojí fyzickou kondicí. Ale atmosféra na závodech se mi zalíbila a já začal objíždět koloběžková klání po celé republice.
David Seemann kdysi ve Stromovce
V té době se jezdilo v Praze, Písku, Holoubkově, Rožnově, Krnově, Kladně a později i v Újezdě u Brna. Už v té době bylo nejlepší posezení mezi závody a já obdivoval borce Čtrnáctého, Holuba, Žáka i ostatní, co dokázali večer vypít strašlivé množství alkoholu a ráno to všem mladým opět natřeli. Mezi těmito závodníky se mi moc líbil pán s knírem, který tyto závody bral jako zábavu a nehonil se jako blázen. Byl to Jirka Dupal.
Rokem 1982 najednou skončil koloběh. Spousta závodníků musela jít na vojnu a zdálo se, že koloběh v českých zemích umřel. Jenže naštěstí se našli nadšenci, kteří dokázali uspořádat v roce 1988 závody v parku Za Lužánkami a v neděli na Masarykově okruhu. Najednou vylezli koloběžkáři z nor a doupat a v roce 1989 byla Rollo liga zpět. To, že jsem čtyři roky vládnul českému koloběhu, byl asi fatální omyl, protože tady nebyl normální sportovec, který by mne šmiknul. Ale pomalu se začala formovat banda lidí, kteří ligu jezdili nebo jezdí i dnes. Točík, Ešner, Vavruša, Gazárek, Jurák, Kolář, Dupal, Filip. Všichni se stali legendami, bohužel někteří už in-memoriam.
Rollo liga 70- léta
Protože Jirka Dupal neměl nikdy auto a ani řidičák, stal se mi od roku 1989 naprosto spolehlivým spolujezdcem, kamarádem, přítelem na cestách po celé republice. Moje děcka, která také jezdila, ho měla moc ráda a vždy se ptala: „Pojede s námi pan Dupal?“ Jirka prostě k závodům patřil. Bez něho to nebylo ono. Jeho kolobky samodomo ve žluté barvě vždy patřily ke koloritu ligy. Nikdy nepatřil ke špici, jezdil vždy na pohodu vzadu, ale bohužel se zvyšující rychlostí špičky mu hrozila DSFN za překročení časového limitu. Tam už záleželo na pořadateli, jak si s tím poradí. Málokdo dokázal napsat správný čas a zkazit mu radost z dojetého závodu - prostě se něco napsalo a my věděli (kromě Jirky) svoje… Všichni prostě chtěli, aby Dupík zase přijel na další závod (např. během dvoustého Jirkova závodu ve Vlkově se prostě ubrala minuta a Jirka dojel v limitu).
Prezentace...
Čas plynul, Jirka si připisoval starty a přišel rok 2014. Jirka mi připadal v pohodě, zhubnul, i v důchodu si našel zaměstnání, na cestách po závodech sršel vtipem a ani mu nevadilo, když dostal DSFN. Po závodě v Brandýse, kde byla tuze veselá nálada, se nám nevrátil na pokoj. Eva prolezla celý Brandýs, ale Jiří nikde. Mobil nedostupný, my zmatení, co máme dělat a kdo to řekne jeho máti. Dopoledne se mi naštěstí ozval. Nějací debilové ho přepadli. Sice jednomu zlomil pazouru, ale byl na oddělení na Bulovce a s monclem na oku. Kdybych věděl, co se ještě stane, tak kolobku zavřu do sklepa..
Byl to říjnový víkend. Krásné počasí, slunečno. Jeli jsme na závod okolo plzeňských univerzit. Sranda mač od Bezpedálovců. V druhém kole najednou vidím světla, sanita, policie. Projíždím okolo a vidím Jirku, okolo něho hromada záchranářů. Mám zastavit? Nemělo by to cenu, stejně by mne vyhnali, abych nepřekážel.
Všichni už vědí, jak jeho boj skončil. Jirka prostě umřel při tom, co mu bylo nejmilejší. Proto ještě jednou děkuji jeho příbuzným, že nám svěřili do ruky jeho ostatky, které uložíme na místech, které měl Jirka moc rád.
Jirko, budeme na Tebe pořád vzpomínat a myslet. Byl jsi náš koloběžkový guru a budeš nám všem moc chybět.
Celý koloběžkový svět
Jirka Dupal odešel, mezi koloběžkáři však zůstává dále...
Detaily o Poslední jízdě Jirky Dupala naleznete v tomto článku: http://www.kolobezkovyportal.cz/cs/clanky/posledni-kolobezkova-jizda-jirky-dupala-85
