Pavlův Mail zněl takto:
Když jsem vyhrál sprint ve Vysočině aréně, tak to pro mne byla taková událost, že jsem si chtěl na diplom napsat pár poznámek, ale pořád to nebylo jaksi výstižné. Nedávno jsem si v práci chtěl konečnou verzi vytisknout na diplom. Dal jsem to přečíst kolegovi, a on mi řekl, že to můžu klidně někam poslat. Nevím jestli se to hodí mezi ty odborné články ke koloběžkám,nebo zprávy o skvělých přejezdech, ale my z druhé půlky výsledkové listiny to prožíváme trochu jinak. Takže rozhodnutí nechám na tobě, jestli to zveřejňovat...
Takže, jak jinak, zveřejňuji, stojí to za to...
Vysočina Aréna - 3.6.2017 - Rollo Liga - sprint 1000m.
V kvalifikaci jsem obsadil 42. místo z 90 koloběžkářů. Nic moc. Lépe zní výsledek v kategorii ultraveteránů. Druhé místo se ztrátou 0,02 sekundy na Jirku Flašku. Maximální rychlost přes 50, a průměrná 29,5 km/h. Dvě ostré zatáčky na trati mi nahnaly strach. Do finále tedy nastupuji s myšlenkou - nevytřískat se, nenechat se zavřít, opatrně. Vždyť je to jenom zábava, body do Rollo ligy máš jisté za druhé místo v kvalifikaci, tak se uklidni.
Stoupám si na startovní čáře nejvíc vlevo, abych měl v první pravotočivé zatáčce přehled a klid. 10, 9 ještě pár dřepů, 5,4 nohu na stupátko, 2,1 vpřed. Tři dupnutí a hop, střídám nohy a nakopávám kolobku dopředu, dup dup dup dup hop. Vpravo troje chlapská záda přede mnou, vlevo třicet stavů biatlonové střelnice.
Dup dup dup dup hop, drž si stopu, nerozhlížej se, dup dup dup dup hop, hlavu mezi ramena a dupej. Dup dup dup dup hop, koleno výš a větší nápřah. Dup dup dup dup hop. Zaber, zaber, zaber. Soupeři vedle mne pleskají botami o asfalt. Už nepočítám kroky. Pohled na tachometr – rychlost 28 km/h. Paráda. Vydrž, vydrž, vydrž, vydrž, hop. Vlevo na střelnici první stav. Gábino drž mi palce. První zatáčka vpravo dolu pod lávku. Kde jsou kluci? Kousek za mnou zalehávají na řidítka. Dupu dál, 34 na tachometru, jedu první a vybírám si stopu. Lehám břichem na představec, asfalt se ještě víc sklápí. Tachometr mám někde pod sebou, určitě jedem kolem 50 km/h. Rychlý výjezd a ostře vlevo. Jedu 20 a asfalt se opět sklápí.
Pavel na startu ve Vysočina aréně
Dup dup dup dup hop. Nabírám opět rychlost. 29, 31, 32, 32 , 33 zalehávám. Kde jsou soupeři nevím, mám strach se otočit. Poprvé přibržďuji a najíždím si do levé zatáčky. Ještě v rychlosti přejíždíme údolíčko, ale již to zvolňuje. Dvakrát dupnu, ale v té rychlosti mne to jen zbrzdí, jedu 35. Pak prudký výjezd a rychle zpomaluji. Dupu, co to jde, a stále zpomaluji. Na tachometru už jen 15, a za mnou se přiblížilo supění soupeřů. Naštěstí je tu již poslední sjezd, a tak to rozdupávám bez střídání na maximum. Zalehávám, lokty k tělu, kolena přes sebe, hlavu dolu. Soupeře za sebou neslyším. Setrvačností vyjíždím na lávku. Beru to středem, tam na asfaltu není zrádný schod. Před sebou ještě 150 metrů do cíle. Při sjezdu z lávky opět rozdupávám na 34 a dupu dupu dupu. Hlavu mezi ramena, výpon na špičku stojné nohy, aby dupnutí bylo co největší. Na tachometru stále 34 a nepolevuji. Nohy už nestřídám, abych nezdržoval. Očima visím na asfaltu, z tribuny slyším potlesk, Jindra s Vlaďkou volají - Pavle výborně, výborně. Jedu pořád naplno. Pode mnou proběhne gumový pás s časomírou. Narovnávám se, stoupnu si oběma nohama na stupátko, najíždím do oblouku dráhy. Jak jsou na tom ostatní? Právě bojují o třetí místo a druhý je v půli mezi námi. Super, poprvé jsem vyhrál.
Klucí, díky že jste mne nechali konečně vyhrát
P.Kň. z Tábora.
