Hotová je zatím první a třetí etapa závodu, tedy cesta do Cíle neznámého a etapa návratová. Královská etapa nás ještě čeká.
Jaký tedy bude Etapák 2022?
Trochu jiný než posledně, ale přitom vlastně stejný.
Start z Chlumu u Třeboně, což je zatím jediné známé místo výletu, dává napovědět, že alespoň chvíli pojedeme po rovině. Pravda to je pravdoucí. Prvních patnáct kilometrů závodu jsme proletěli svižně po zpevněných cestách spíše kvalitního charakteru. Až jsme si kladli otázku, zda má takto vypadat krosový adventure závod.
Odpověď zní: Má!
S přibývajícími kilometry totiž Etapák přitvrzuje. Přibývají traily, vymlacovačky na kořenech, bahno a hlavně výškové metry. Těch je tolik, že zhruba půl hodiny před cílem definitivně zatmíváme v lese tak černém, že černější být nemůže. Klasicky bez čelovek. Jen díky sněhu, který vše tak nějak prosvětluje, jsme schopni se krkolomným sjezdem doklopýtat do posledního zpevněného úseku etapy. Zde se Pelcík rozhodne rozsvítit alespoň blikačku, přičemž zjišťuje, že blikačka je spíše čelovkou a naše potácení se hvozdy mohlo být vlastně poněkud pohodlnější.
V Cíli neznámém se zhroutíme pěkně k plápolajícímu ohni, pivu a večeři, která je vskutku vynikající. Během závodu po večerech tedy rozhodně strádat nebudeme. Není tu navíc signál ani telefonní, ani internetový a wifina jede jen pokud se satelitu chce, tedy ne moc často. Prostě ideální místo na konci světa.
Čas výletu se zastavil na nějakých sedmi a půl hodinách zahrnujících dlouhý oběd, sem tam pauzu, sem tam bloudění. Takže nic hrozného.
Ráno druhého dne se necítím zrovna, že bych měl hory přenášet. A to je chyba. První hodinu a půl vede cesta pouze do kopce tak vysoko, že výše jsme ještě při Etapáku nikdy nebyli. Potom ovšem naopak klesá tak nízko, jak to jen jde, a ke konci je již opravdu hodně skluzná. A to se bude za necelé dva měsíce hodit. Protože dost toho mám tak jako tak.
Takže jaký bude Etapák 2022?
Definitivní verdikt vyneseme po natrasování etapy královské. Nicméně již nyní lze říci, že bude stát za to…
