Úvodem koloběžkové video pro ty, kteří jsou líní číst
Co nás ten den na koloběžce čekalo?
Po deštivé noci se v Cortině hlásilo krásné ráno s ještě lepší předpovědí. V osm ráno jsme již stáli na svých ořích, neboť jsme nechtěli ponechat nic náhodě a cílem bylo vyhnout se tmě. Klasické precizní plánování před výletem nám hodilo nějakých 100km přes cirka pět dolomitských průsmyků. Klasicky jsme se nakonec sekli o nějakých 40km plus, ale tím lépe, že?
První kopeček
Směřuje z Cortiny na Pocol, kde se cesta dělí. Po chvíli zvažování vyřazujeme Falzarego, protože je kratší a méně prudké a vydáváme se na Passo Giau, tedy delší, ale za to horší cestou. Tady jsme v roce 2012 testovali v noci naše sjezdové schopnosti. Ve dne je to ovšem o poznání příjemnější. Cesta nás šetří na začátku stínem a ke konci nás masíruje brutálním slunečním žárem. Nicméně celý kopec se dá vcelku lehkou nohou vyjet. Ostatně Jelen jako obvykle odmítá slézt z koloběžky, neboť za takový hřích jsou v Silvini těžké pokuty.
Passo Giau z Cortiny od kempu
18,3km, 1020m převýšení, 2:15h
Na vrcholu kupujeme první samolepku a pálíme to dolů. Koupit samolepku a vylepit ji na svůj stroj je ostatně základem každého správného putování na horách. Pan Cvalín nemaje zadní brzdu si pro jistotu vezl dostatek ledové vody, kterou co kilometr poléval ve sjezdech rozžhavené ráfky, aby se nedočkal exploze přední pneumatiky a odchodu do věčných lovišť.
Pod Giau se cesta krásně houpá italskými tichými vesničkami směrem na Falzarego. V místním řeznictví si necháme nakrájet šunky, sýry, salámy a bagety a baštíme obklopeni jeptiškami všeho druhu na návsi. Je to jako revival z mladých let (samozřejmě myšleno z našich, nikoliv Jelenových – v tu dobu se do Dolomit nesmělo). Paráda.
Sella Ronda na koloběžce
Na Falzarego se ovšem nedošplháme, neboť ve spodní části stoupání odbočujeme směr Arraba. Cílem je Sella Ronda nikoliv na lyžích, ale na koloběžce. Je to moje oblíbená cesta a i když čas není s námi, daří se mi ukecat všechny přítomné, abychom to prubli. Stoupáme tedy na Passo Pordoi k pomníku italského hřebce Coppiho Pordoi je krásný kopec na alpských lukách, průměrné stoupání je hratelné a v podstatě se dá celý vyjet. To vše pod Piz Boe a strmými skalami masivu Sella.
Passo Pordoi, 2239m
9km z Arraby, 640m převýšení, 55minut
Na vrcholu nemeškáme a pálíme to dolů pod další kopec, kterým je Passo Sella. Místní korýtko má malý průtok, takže jej vynecháváme, což se nám stane málem osudným. Smrt žízní je v dohledu. Sella už tahá za nohy a kus jdeme pěšky. Nahoře to je na exáč dvou kokakol a zaplácnutí hlaďáku nějakou tou bagetkou.
Passo Sella, 2214m
cca 6km z odbočky sjezdu z Pordoi, 400m výškových, 50 minut
V pozdnějším odpoledni je ve sjezdu už zima, ale jakmile začneme stoupat na Passo Gardena, je zase dobře. Majestátní stěny Selly jsou na dosah, je opět krásně, panoramata jsou panoramatická a cesty skluzné. Parádním sjezdem, kde Italové vybrousili oproti předpředloňsku nový asfalt, padáme do Corvary. V Colfoscu se Jelen stane obětí útoku místního důchodce s holí, avšak jde o jediný incident parádního výletu.
Passo Gardena, 2121m
ca 6km z odbočky sjezdu ze Selly, 300 výškových, ca 40minut
Za Corvarou po lehkém závodění s automobily na státovce směr Bruneck, začínáme stoupat na poslední kopec dne. Passo Valparola. Tady je vždy provoz minimální, o cyklistu téměř nezavadíš a přitom nabízí vše, co má správný kopce nabídnout. Navíc je vše připraveno k západu slunce. Poslední paprsky dopadají na vrcholky hor a údolí pod námi je již ve stínu. Teplota klesá, ale je tu krásně. V hospůdce nahoře si dopřáváme celý den slibované kafíčko, lepíme poslední nálepku a oblečení do několika mnoha vrstev míříme přes Falzarego 15km sjezdem do Cortiny.
Passo Valparola 2192m
13km z La Villa, 800m výškových, cca 1,5h
Po cestě potkáváme Láďu, který iniciuje závod s Jelenem. Ostatně Jelen každý sjezd počítal své oběti stylem, mám autobus, audinu a ještě jsem měl zálusk na žlutý Subaru, ale ten krypl jel pořád středem. Já jedu spíše kochací cestu, protože dolomitské věže se západem slunce mění své barvy do červena, nikde není ani živáčka, natož mrtváčka, a celý sjezd patří jenom nám.
Celý sjezd jsem přemýšlel, jestli to je nejhezčí výlet, který jsem absolvoval. Guido dole říká, že určitě, a já s ním musím souhlasit. Projeli jsme na koloběžce kus světa, ale pokud budete mít někdy chuť a vyjde vám počasí, zkuste tuhle alternativu Maratony. Je to tak akorát, nic kolem závitu, a přitom absolutní bomba se vším všudy…
