Zdroj: liborbenes.webnode.cz
Zpráva ze dne 3.9.2016
933. km Kolymské trasy. Odbočka za řekou Burustach na zimnik ARKTIKA. 1. etapa mé cesty splněna! Ani necítím velké emoce. Přijdou později. Jsem unaven. Vykoupal jsem se v řece, něco vypral a teď ve stanu přemýšlím, jak zpátky do Magadanu. Detaily konce své cesty pošlu později. Děkuji všem za podporu!
Krátké shrnutí první části cesty napříč Sibiří
První část mé cesty splněna - co říci na závěr?
Bylo to těžké, ale to jsem musel očekávat. Odměnou za to byla drsná ale krásná příroda, milí lidé.
Během cesty jsem se stal postupně živým inventářem trasy. I několikrát mě míjeli ti samí řidiči s uhlím nebo palivem, co jezdí sem tam po trase a zásobují ty, co dosud odtud neutekli. Předávali si zprávy o tom Čechovi, co na "samokate" jede po trase. Přijeli opatrně a ohleduplně ke mně, zastavili, poptali se, jestli je vsjo normalno, jestli něco nepotřebuji a jeli dál.
Cruise MAX na 933 km Kolymské trasy / zdroj: Dalibor Beneš
Postihli mě dvě povodně. Při první jsem na 370. km Tenkinské trasy vůbec jako poslední překonal místo, kde voda vzala most, pak i objezd, co cestáři postavili a já se po 0,5 m širokém mostíku ze štěrku dostal dál. Mostík se za mnou zřítil.
Druhá povodeň mě na řece Ajan-Jurach přibila na dva dny na místo.
Měl jsem déšť, mráz, sníh, ale také krásné slunečné dny.
V uhelném dole Tal-Jurach jsem se, nepěkná věc, nedobře ožral s hlavním inženýrem.
Jednu noc jsem vyráběl vodu z louže, protože jiná nebyla.
Teď už to v bezpečí u Aljonky mohu říci. Hodně jsem se bál. U Magadanu zabil medvěd člověka... V Omčaku 4 dny přede mnou zabil medvěd zubního laboranta.
A nakonec v cíli, kdy jsem očekával velké emoce, přišla únava, jako kdybys vypnul vypínač. A k tomu v noci chodil kolem stanu medvěd. Odšrouboval jsem pojistku svého raketometu a se svou konvičkou na čaj a plechovým hrnkem jsem si zahral na bicí.
Povedlo se však a dokonce s týdenním předstihem, protože cestou zpět autostopem do Magadanu jsem hned chytil velkou Toyotu a těch 1000 km jel s 46-ti letým plukovníkem ve výslužbě bez přestávky zpět, do Magadanu, do Podolí, do p...e, to je mi smutno.
No a pokud Dalibor přežije úspěšně veškeré nástrahy návratu, měl by o své výpravě popovídat na Zakončení koloběžkové sezony 2016.
