Dva ostré koloběžkové mače proběhly o uplynulém víkendu. ČKP v Lounech a další díl Seriálu dlouhého koloběhu.
ČKP Louny
Klasický městský okruh v Lounech hostil v sobotu další kolo Českého koloběžkového poháru.
Půlmaraton prosvištěla nejrychleji aktuálně nejsilnější trojice Michal Kulka, Tomáš Pelc (Ultima) a Honza Pavel (Svět koloběžek) a na stupních vítězů se chlapci seřadili právě v uvedeném pořadí. Holkám kralovala teprve juniorka Petra Fořtová z Bez pedálů.
Pelc, Kulka, Pavel v Lounech / foto: FCB Koloběžky obrazem
Okolo chalupy o kýtu paní starostky, 10 km nebo 202 km (Pavel Štork)
"A opravdu chci jet Přejezd republiky?" To byla jedna ze stovek otázek, které mně běhaly hlavou během brutálního závodu. A nejen mně. Většina zúčastněných se v cíli svěřovala s podobnými myšlenkami. "A proč todleto dělám? Tuhle dvoustovku jedu naposled! Navíc mám vodřený bradavky tak, že mi vystupujou, jak bych měl kojit čtyřčata. A fakt mě tohle baví? Támhleten machr se válí s prsatou krasavicí a já tu lezu do kopce jako magor. Takovýmhle tempem mě musí dojet i Jirka Bouzek, který chce být vždy poslední. Šárka vyrazila do druhého kola? Ta se asi zbláznila." Většina účastníků také objevila nový termín - indiánský koloběh.
Přestože nebylo žádné ukrutné vedro, křeče navštívily řadu závodníků. Kupodivu ženy mají asi jinou fyziognomii, protože jim se křeče nedostavují. Když jsem vyslechl různé minipříběhy a nakonec se dověděl i o rekreačním cyklistovi, který se tu sobotu (tak jako každou jinou) byl projet na kole, dal pro něj krátkých 35 km a pak se pomalu doma nemohl vybelhat ani do schodů, pochopil jsem, že nás navštívili Marťani. Rozpustili se ve vzduchu a plíživě se do nás vsákli. Jak se nám zvolna usazovali v útrobách, odebírali nám značnou část energie a to vše byl důsledek vyčerpání. Šárka sice tvrdí, že se rozhodla za každou cenu dát dvoustovku a tak si z nás ze všech musela trochu té energie nasát (je fakt, že v cíli, kam dorazila za tmy, vypadala ze všech nejsvěžejší, hýřila vtipem a klidně si sedla na bobek), ale mně mou teorii o Marťanech nevymluví.
Pája Trojancová a kýta
Jasně, že to byl zážitek. Jasně, že se o tom bude dlouho vyprávět u táborových ohňů. Za týden, až přestane bolet i ten poslední sval, hlava začne spřádat plány, taktiku a trasu na Přejezd. A také si konečně uvědomíme, v jak nádherné krajině jsme kroužili, vzpomeneme si na výtečný dort, který nám upekla paní starostka a vůbec na celé zázemí, jež nám poskytli Chocnějovičtí. Nuž vzhůru do dalších bláznivin. Protože čím větší bláznivina, tím větší emoce a více vzpomínek, které se účastníkům zažerou pod kůži. Díky Vám všem.
SEJDEME SE NA PŘEJEZDU....
Ženy
čas 1.kola čas po 2.kole
1.Pavla Trojancová 5:44:03 13:18:33 Zadní Třebáň 1987
2.Šárka Štorková 6:42:48 15:35:17 Hodkovice n.M. 1974
3.Lucie Zvárová 6:24:14 - Liberec 1973
4.Gabriela Mullerová 7:08:00 - Liberec 1978
5.-6.Petra Hanzlíková 7:13:59 - Liberec 1973
5.-6.Pavla Valenová 7:13:59 - Hodkovice n.M. 1960
7.Jana Hovorková 8:43:10 - Český Brod 1977
8.Hana Kubánková 10:00:52 - Jablonec n.N. 1960
9.Aurora Arestizabal taxi 6:49:24 nemocnice - Plzeň 1969
Muži
čas 1.kola čas po 2.kole
1.Miloš Dvořák 4:24:57 hod. 9:28:17 hod. Praha 1969
2.Tomáš Drobník 4:37:59 9:41:33 Záborčí 1972
3.Martin Brož 4:35:37 10:06:49 Zadní Třebáň 1979
4.Pavel Štork 5:09:12 11:49:18 Hodkovice n.M. 1969
5.David Kubát 5:46:33 13:31:07 Liberec 1979
6.Milan Jelínek 5:04:30 - Vlastibořice 1955
7.Jaromír Žid 5:21:50 - Rudolfov 1962
8.Petr Tomášek 5:41:27 - Jilemnice 1981
9.-10.Tomáš Lapka 5:42:40 - Praha 1982
9.-10.Michal Trojan 5:42:40 - Hodkovice n.M. 1974
11.Petr Muller 6:19:31 - Liberec 1972
12.-13.Marek Fořt 6:36:21 - Liberec 1971
12-13.Václav Stránský 6:36:21 - Liberec 1971
14.Vlastimil Požárský 7:21:46 - Liberec 1964
15.Patrik Wilke 7:27:19 - Liberec 1988
16.Vratislav Suchý 8:26:49 - Dobrovice 1968
17.Jaroslav Svoboda 8:43:10 - Kolín 1982
19.Petr Masařík 9:10:22 - Liberec 1974
20.Jiří Bouzek 10:06:50 - Dlouhý Most 1974
21.Michal Černík taxi 6:49:24 nemocnice - Plzeň 1968
Okolo chalupy - text Milan Jelínek
Sobotní seriál dlouhého koloběhu pokračoval závodem na méně frekventovaných silničkách Českého Ráje. Jeden okruh má 101km, je možné jet okruhy dva.
Z třicítky koloběžkářů se hned po startu utrhla pětice ve složení Dvořák, Marčáno, Drobník, Jelen a Štork, která jak bývá u těchto solitérů zvykem, spolu moc nespolupracovala. Hned v prvním ultrarozbitém sjezdu mi z košíku vylétl z košíku energetický bidon, nu což, najím se až doma. Je mi divné, že kluky nemůžu předjet ve sjezdu, takže na 15 km zastavuji, abych cuknul z brzdovým lankem na přibrzděném kolu. Dojíždím Pavla a říkám, že je zkusíme dorazit, ale má prý svoje tempo.
Miloš Dvořák a další kýta
Kousek od hradu Kost na fungl nové silnici dole ve sjezdu nečekaně přes silnici bagr + osobák, opatrně se protáhnu kolem a fičím dál. Pekařovou bránou táhlým kopcem na Vyskeř, kde na první občerstvovačce první tři přede mnou ani nezastavovali. Opatrný sjezd kolem Hrubé Skály mezi dementními turisty zvyklými zde chodit po celé šíři silnice, vesnicí to letí přes šedesát, hlavně aby nešel někde hafík, to bych to pak slyšel ještě rok od čoklomilců tu mojí lásku k přejetým psům.
Táhlá stoupání směrem k Suškám dnes v usínacím tempu, dolů po nové silnici přibrzďovanou téměř sedmdesátkou na Malou Skálu, kde je další občerstvení.
A následuje teď už nepříjemné stoupání zadem na Kopaninu. Cestou si dávám v kopci několik cyklistických polobuřtíků (typu Honzy Duška), že prej jestli tam nemám motor? Nečekaně se za mnou objevuje Pavel a z Kopaniny cestou předjíždíme (bezpečně) ve velké rychlosti motorku.
Za Hodkovicemi po sjezdu trošku zrychlím a do cíle asi o 5 minut cuknu. Mám nečekaně rozum a pro jistotu kvůli nově vytvořené miminkovské kůži na patách, která je stále citlivá jak partie v rozkroku, dnes raději jen jedno kolo. Navíc čas mám stejně mizernej a do osobáku na 202 km (9:51) je dnes díky tomu, že skoro nejezdím, zatraceně daleko.
V cíli si prohlédnu zraněnou Auroru a vychutnám si pečené maso s pivem. Na 202 km dle očekávání vyhrál s velkým odstupem „Rosnička“ Dvořák před Drobníkem, který by klidně na rozdíl od ostatních pravděpodobně mohl jet i další kolo.
Stupně vítězů majstršaftu o Kýtu paní starostky
Navečer mi 3 km za barákem v zámeckém parku na Sychrově hrají legendární Jethro Tull se svojí typickou kombinací hard rocku a lidové renesanční hudby, to se prostě nedá nejít. Skupina patří s třiceti alby mezi nejprodávanější progresivní rockovou hudbu všech dob. Vidět vůdčí osobnost excelentního světového flétnistu, jak ve svých sedmdesáti letech poskakuje na jedné pokrčené noze a ještě přitom hraje ,no já to takhle nedokážu ani bez toho klacku v hubě a to jsem o sedm let mladší…
