Nutno předsaditi, že toto povídání vznikalo za situace, kdy nebylo jasné, kde je Andulka. Nakonec se ukázalo, že je již doma, a tudíž se může do povídání zapojit. To se také posléze stalo a vše jsem tedy sesadil dohromady...
Péťo vrátila ses z Andulčiny mise minulý týden. Kde je Andulka teď a v jakém je stavu?
Andulka je doma je ve stavu příčetném, doufám, protože má moje auto. Vrátila se dříve, protože celou koloběžkatou cestu myslela na to, jak se stihne nastěhovat, resp. uspořádat nové bydlení (na to se ale radši zeptej jí).
Andulko, jak to tedy bylo?
Letos jsem neměla na cestu tolik času jako vloni (jen necelý měsíc), protože jsem měnila zaměstnání i bydlení a vlastně jsem odjížděla den po té, co se všechny moje věci dostaly do nového bydlení na jednu velkou hromadu, kde zůstaly ležet. Takže má Petra pravdu, že jsem většinu cesty myslela na to, že se budu vracet na skladiště a že na jeho uspořádání není moc času. Proto, když jsem viděla naše tempo, upustila jsem od varianty "Paříž" (natož pak Manchester, který ale v časovém plánu úplně reálný nebyl), která je moc daleko a po mapě nahoru, což samozřejmě znamená do kopce... Když jsme se rozdělily, vydala jsem se k Bodamskému jezeru, kde jsem taky ještě nikdy nebyla (což je srovnatelné s tou Paříží), objela ho téměř celé dokola a pak se vydala autobusem domů. Takže teď jsem ve svém novém doma, příčetná, lehce stonavá (jakýsi Bodamský moribundus) a reorganizující obsahy krabic.
Andulka a Péti stín
Jaká byla cesta? Mám pocit, že vám krapet sprchlo?
Péťa:
Já jsem jela ten kus dolu a pak doleva…tzn. z Prahy přes Tábor do Vranova, pak do rakouského Krems a dál podél Dunaje směrem k pramenu. Dojela jsem do Ulmu, což bylo cca 1100 km. Počasí bylo proměnlivé – moc vedro, pak moc mokro, pak moc dusno….ale v průměru se dalo jet dobře. Je pravda, že asi tři dny v kuse pršelo a Dunaj se začala podezřele zvedat. Až jsme si říkaly, jestli nás voda nevyžene domů. Kus cyklostezky byl dokonce pod vodou, to bylo ale naštěstí jen kousek cesty.
Toho rána byl Dunaj poněkud neklidný
Tohle byla moje zatím nejdelší trasa, kterou jsem v kuse ujela a samotnou mě překvapilo, jak snadno se dá na koloběžce ujet tolik kilometrů. Je pravda, že jsme byly docela pomalé (průměrně jsme ujely asi 65km denně), ale pro nás to byla dovolená, takže pauzy na kafíčko a pívečko byly prostě nutné. A když se nechtělo, tak se nejelo.
Andulka:
Mluví mi z duše :-)
Jaké to je cestovat takhle? Dvě děvčata, sama na silnici?
Péťa:
Letos jsme si vybrali trasu, která vedla téměř celou dobu mimo silnici, což bylo moc příjemné a bezpečné*. Andulka měla obavu, že když pojedeme ve dvou, tak nás už lidi nebudou zvát na kafíčko a k sobě do obýváku, ale to se naštěstí nepotvrdilo :)
Andulka:
Řekla bych bezpečnější, ne bezpečné, protože pořád je to jízda na koloběžce. (Peťa zřejmě zapomněla, jak cyklostezka vedoucí vedle silnice protínala odbočku, na které jí řidič postřehl v poslední vteřině).
Já to můžu srovnat a není to takové, jako když jede člověk sám. Na dvě holky jsou lidi pořád velmi vstřícní, ale už si s nimi tolik nepovídají na ulici, déle trvá než vás osloví, jestli vůbec apod. I za těch pár dní, které jsem letos jela sama to bylo v komunikaci s místními znát...Asi největší výhoda cestování ve dvou je v tom, že se v noci méně bojím. Ačkoliv Petra si lehne, spí a celou noc o ničem neví :-D
A nejbrutálnější a nejhezčí zážitek z cesty?
Péťa:
Nejbrutálnější byli jednoznačně komáři! Nejhorší zážitek byl čůrací pauza, kdy zhruba během 30ti vteřinového zastavení a vběhnutí do lesa se kolem nás vytvořila dvě mračna komárů a odbíhala jsem s minimálně 50ti štípanci. Fuj.
Péťa zasněně kouká na kachny
Naopak nejlepší zážitky z cestování mám vždycky spojené s lidmi. Tentokrát to bylo pozvání na kafe, na meruňkové pyré a úžasnou večeři v rakouském Sitzendorfu od paní Ireny (československá malířka žijící od roku 1968 v Rakousku v nádherném domě, po kterém nás také provedla), která nám poskytla přístřeší během podvečerní bouřky. Další naši zachránci byli tenisté z Marxheimu, kteří nás pozvali na večeři, pivo, pivo, poskytli sprchu a ještě střechu nad hlavou (mimo dosah komárů!). A tak bych mohla pokračovat…dobrých lidí je naštěstí ve světe pořád dost.
Andulka:
Souhlasím :-)
Co má Andulka za lubem v nejbližších dnech?
Andulka má v plánu v nejbližších dnech pořešit bydlení, záhy odjíždí na letní školu kritického myšlení, na to navazuje letní škola Hejného matematiky a pak už nastupuje do školy připravovat třídu pro prvňáky. Letos jsem měla tuze krátké prázdniny, takže nezbyde čas na "letní válení se", ale užila jsme si velmi odpočinkovou Koloběžkatou cestu, kdy jsem poznala zase něco nového, užila si výletování i kavárničky a vlastně i to posezení večer u píva. Všechno v jednom :-)
