Do minulého víkendu jsem si nedovedl představit, že bych někdy jel 100km soupaž. Teď už ano, a to dokonce dvakrát tolik. Nakonec je to stejně všechno jen o tom, jak si to člověk srovná v hlavě.
Když si začal šéf SILVINI MADSHUS TEAMU Marek Pazderský pohrávat z myšlenkou, zda se nevydat do Švédska na nejdelší závod světa na běžkách, raději jsem se přihlásil mezi prvními, protože u tohoto podniku nemohu přeci chybět. Tento závod se jel naposledy před více než 100 lety na dřevěných přes 2 metry dlouhých těžkých lyžích mezi městy Jokkmok a Kvikkjokk, které leží těsně za polárním kruhem. Tuto tradici letos po létech obnovují borci Rikard Tynell z bratry Auklandovými. (více info na www.redbullnordenskioldsloppet.se)
Mapa závodu
Nakonec nás z týmu SILVINI vyráží osm. Povoleny máme na osobu maximálně 3 páry lyží a 2 páry holí. Z Prahy letíme přes Stockholm do Lulea a odtud autem necelých 200km do Jokkmoku, kde máme pronajatý dům.
Před závodem
Ráno vyrážíme tréninkově do stopy, ve které to díky oteplení vůbec nejede. Hurá na oběd a navečer pro startovní čísla. Malým zklamáním pro nás je, že závod je nepatrně zkrácen na 200km, ale naštěstí o to trošku více kopců (celkem jen asi 1350m). Den před závodem laborujeme s mazáním lyží. Většina z nás nakonec volí lyže s parafínem na hladko (bez stoupacích vosků) s tím, že kdyby bylo nejhůř a odešly ruce, tak se něco na odraz přimázne. Máme také možnost mít na třech místech na trati v igelitovém pytli věci na případné převlečení.
Celý mančaft SILVINI
Start
V den závodu vstáváme ve 4 hodiny a v pět se odjíždí 20km na start. Tady pokládáme nejdříve lyže do stopy a přebytečných 30 deka kvapně odkládáme do nedalekého lesíka. V 6 hodin je výstřelem závod zahájen a hurá do stop, které se bohužel krátce po startu smrsknou na pouhé dvě. Teď po ránu při teplotě mínus 3 stupně to zrovna pěkně jede, ale předjíždění mimo stopu je vysilující až nemožné. Je to docela škoda, zvláště když má člověk v obou stopách dva vláčky jedoucí stejnou rychlostí. Pole se z přibývajícími kilometry začíná konečně pozvolna natahovat.
Asi 40km jedu ze Švédkou (Fia Jobs), která má s sebou po celou dobu mužského vodiče(a není to jediná žena). Tak mne jen napadá, jestli to je ještě vůbec dovolené? V úzkém pruhu mezi stopami je spíš výjimečně vidět, že někdo bruslil, ale spíš se utěšuju, že to byl jen někdo z doprovodu a né ze závodníků. Opak je ale pravdou, jak mi potvrzují kolegové z týmu jedoucí kdesi vepředu.
Laponská krajina / zdroj www.redbullnordenskioldsloppet.se
Před blížícím se sjezdem zrychluji, abych se pokud možno seveřanům trochu vzdálil. Nehodlám se od nich nechat vybržďovat ve sjezdech. Jedou jak Joudové. Místo toho, aby jeli ve stopě šusem, roztáhnou doširoka ruce a jednou nohou brutálně pluží, jako kdyby na tom stáli prvně.
Padesátka zadrženě pod tři hodiny
Pestrá občerstvovačka, něco do sebe a hurá dále. Čtvrtina trati 50 km, čas 2:42, takhle mi to na výletě nejelo, ani nepamatuji. Jenže vychází sluníčko a stopa se najednou velmi zpomaluje. Trať závodu vede z velké části oběma směry, takže se na dvoustopé trati napřímo potkáváme. Je to docela nezvyklý zážitek, když se proti od otočky na 82 km blíží vláček, ve kterém je Dahl, Auklandi, Fjeld, Brink, Otoson, Impola, Tynell atd. Asi jen v minutovém odstupu k mému úžasu jede Brita Norgren a chvíli za ní už z velké dálky nepřehlédnutelná zelenočernobílá kombinéza Máry Pazderského ze SILVINI MADSHUS TEAM, který to kulí jak o život. V delších odstupech následují další už značně roztrhané mini skupinky závodníků.
Občerstvovačky jsou po 10 až 15 km a nemá cenu vynechávat ani jedinou, zvláště když tam mají ty úžasně dobré borůvkové polívky a jiné dobroty. V polovině trati na 100km jsem pod 6 hodin, tak snad nakonec nebudu poslední, když už je tu jen jedna kategorie 18 až smrt. Na 120 km přichází krizička, příští občerstvení je totiž nezvykle o něco dál. Navíc už mám hodně vody v botech. No nic, musím přezutí ještě o 40 km odložit. Nohy se při soupaži moc nehýbou a v tom mokru a chladu pěkně zdřevěněly. Na 150 km v pohodě pod deset hodin mě jen na vteřinu napadne, jestli to mám těsně před důchodem zapotřebí, ale v příští vteřině přijde ujištění, že samozřejmě že mám…
zdroj www.redbullnordenskioldsloppet.se
Laponskem na běžkách
Jedu si chvílemi i dlouho sám, je to až nezvyklé. Člověk se otočí a v dohledu nikde nikdo. Jen kolem ta pěkná laponská příroda - prořídlé lesíky, jezera a v dáli větší hory, sem tam sobíci. Hůlky se hrozně boří a jelikož na nich nejsou velké košíčky, tak se nedá pořádně odrážet a navíc každým odpichem hrozí zlomení holí. Kdo jede klasiku, tak je na tom teď líp, nemusí se totiž tak razantně odrážet.
Konečně je tu 160. kilometr a s ním konečně výměna ponožek i bot a také těstoviny s masem - rozhodně těch 20 minut za to stálo. Přezouvat se ale jen na sněhu, kde nic není, to je na pohled asi pěkná komedie. Válím se po zemi jak pes, který se točí za ocasem. Na občerstvovačce nechávám i ledvinku s gely a bidonem, kterého jsem se ani nedotkl - úplně zbytečná zátěž. A pak hurá dále po nekonečném jezeru
Jediným doprovodným zvukem je monotónní odraz holí a cíl se přibližuje najednou nějak pomaleji. Hlavně aby nezůstal hrot z hole v ledu, to bych mohl jít rovnou na vlak. Občas mám při této jízdě podezření, jestli mi náhodou nechtějí kosti prostřelit v lokti skrze kombinézu ven. Musí to být pěkný nápor na tento aparát.
Cílový čas 14h 36 minut
Z jezera přes pár minikopečků kolem sobí farmy a už je tady Jokkmok a posledních 12km na tratích, které známe z tréninku. Zákruty a osmičky v lese jsou si některé natolik podobné, že mám podezření, jestli je nejedu po druhé. Ještě se sehnu pro talisman u cesty v podobě swixáckého červeného kulíška Santander, kterého zde asi odhodil Aukland, a upaluji kolem jezera do nedalekého cíle ještě za světla.
Konečně v cíli za 14:36. Někdo mi odepne lyže a odjíždím do nedaleké sokolovny. Ještě zaslechnu, že z mužů vyhrál Dahl před Auklandem a Fjeldem, mezi ženami pak Lina Korsgren před Britou Norgren. Tady už potkávám svoje mladší kolegy. Mají také evidentně opravdovou radost, že „strejda“ dojel do cíle. Únava přeci jenom nějaká je, a tak už se raději ani neptám, jestli se náhodou nechtějí jet „vyjet“, a jdu se konečně nacpat normálním jídlem.
Medaili, kterou dostává každý, kdo přijede v limitu stanoveném pořadatelem do 21hodin, dostalo nakonec všech nás osm silviňáků. Já osobně bych jí dal všem, kteří to ujedou.
Druhý den ráno se kupodivu většina nejde projet, a tak jedeme jenom ve třech od cíle v protisměru po jezerech asi 20km v krásném počasí, langsam, parádička. Večer zhodnocení akce a druhý den už po obědě na Ruzyni a směr domov.
Průběh - mezičasy
50km (2:42), 70km (3:50), 100km (5:54), 150km (9:56), 200km (14:36)
A záverem oficiální video závodu:
