Hele, Andulko, co sis to zas vymyslela? Proč zrovna na sever a ne zase někam na jih, na západ nebo na východ?
Po loňských zkušenostech s tropickým vedry cestou k Černému moři, kdy bylo přes 40 stupňů a já fakt nemám vedro ráda, jsem usoudila, že na severu by mohlo být lépe. Pravda, lépe tu je, ale ne o moc. Je tu kolem třiceti... Prý nejteplejší léto za posledních 26 let. Ve Švédsku jsou dokonce požáry a v jezerech je výrazně méně vody. Těšila jsem se na chladnější počasí, ve kterém se dobře pojede, a místo toho se potim i v noci a dlouhé kalhoty a mikinu jsem ještě nevytáhla (a to mě mrzí, protože pak se z toho stává zbytečná zátěž v batohu).
Jaký byl původní cíl a jaký je současný cíl po trablích s nosičem?
Původně jsem vyrazila k polárnímu kruhu, právě za tou zimou. Přibližně v polovině Německa mi ale ujela krajnice a zatímco já jsem elegantně (budu si to tak myslet) sestoupila z koloběžky, koloběžka upadla a ohnul se jí nosič. Pak začaly problémy s přední brzdou, která neustále přibržďovala. O několik dní později už tlačila z jedné strany natolik, že jsem se víc vztekala a opravovala, než jela. Pak mi praskl drát a já zajela (z kola osmička, že se to ani tlačit nedalo) do cykloservisu, kde to pan odborník opravil. Další 3 km se jelo nádherně. Pak začala brzdit přední brzda. Opět.
Po poradě s Jakubem Bostlem (šéfkonstruktér Yedoo) jsem začala řešit nosič jako původce problému. Ohnutý nosič vytvářel tlaky, které se kromě děsivých zvuků projevovaly právě na té brzdě. A vytváří je doteď. I po zásahu pana kamioňáka na trajektu, i po úpravě ve švédském autoservisu. Nakonec jsem brzdu vyřadila z provozu a koupila si batoh a v rámci odlehčení zátěže vezu část věcí na zádech, takže se z prima dovolené stává celkem pruda. Proto jsem se rozhodla změnit směr a odbočit ze severu na severovýchod do Stockholmu, odkud poletím domů.
Nosič mám úplně od začátku svého cestování, tj. pět let. Je dělaný doma “na koleni” a projel se mnou vlastně skoro celou Evropu. Myslím, že na nej budu ráda vzpomínat :-)
Kde jsi teď a jak ses tam dostala? Za jak dlouho, kudy a tak?
Teď sedím v kavárně (konečně, protože najít ve Švédsku kavárnu, to je umění) na vzdáleném předměstí Stockholmu. Dostala jsem se sem, kupodivu, na koloběžce. Letos jsem to měla takovou tour po významných evropských městech - Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Děčín, Drážďany, Berlín, Rostock, Kodaň, Helsingborg, Jönköping, Linköping, Stockholm. Je to asi 1500 km a zatímco kontinentální Evropa je v podstatě po rovině, ve Švédsku jsem plně uspokojila své celoroční chodecké potřeby, protože je to (mám pocit) neustále do kopce. Svezení z kopce je zase s naleženou koloběžkou bez přední brzdy dost riskantní, takže to si úplně neužívám.
Musím ale říct, že jsem nadšená z dánských cyklostezek, cyklopruhů a bezpečnosti pro cyklisty (a kolobežkáře samozřejmě). Ani ve velkém městě se s auty prakticky nepotkáte v jednom pruhu. Všude jsou nájezdy na obrubníky apod. Vlastně vás při průjezdu kudykoliv nic nebrzdí ani neotravuje. Ve Švédsku jsem se naopak setkala s velmi špatným systémem značení cest, směrů aj. Často jsem jela dlouhými úseky bez asfaltu a značení, což mě velmi znejišťovalo. Kolikrát jsem třeba 20 km nevěděla, jestli jsem odbočila správně, zmizel asfalt, všude lesy, nikde nikdo a vy čekáte na rozcestí, které bude značené, abyste se zorientovali. Než jsem přivykla tomu, že je to místní norma, chvíli to trvalo :-)
Máš za sebou už nějaké pěkné setkání a loučení? A nějaký hodně strašidelný zážitek?
:-D Mám za sebou pěkné setkání a loučení s Petrou, která se mnou jela z Brandýsa do Berlína a velmi tolerantně přistupovala k několika pracovním dopoledním, která jsem ještě začátkem cesty řešila. Samozřejmě se s ní dobře vysedává po kavárničkách a celkově se ve dvou jinak jede, než když je člověk sám.
Pak mi také udělal radost “brandýsský koloběžkový gang”, který nás jel doprovodit. Letos bych řekla, ze potkávám samé milé lidi. Jen skandinávšťí jsou méně tykaví. Nezastavují a neptají se na koloběžku ani na cestu jako je to v jiných zemích. Dělá to ale hodně cizinců, kterých jsem tu potkala vlastně nejvíce.
Místo lidí mi ale letos přichází do cesty spousta věcí. Už v Čechách jsem nadávala, že jsem si nevzala knížku a ejhle, na lavičce u cyklostezky ležela “harlekýnka” (jsem stále v polovině druhé strany). Takhle mi přišla peněženka, bezdioptrické brýle, dvě vodítka na psy, příbor, cyklistická helma, dokonce i kabelka, sluchátka, plavky a pletení. Něco jsem nechala kde to bylo, něco jsem popovezla dál a nechala to v místech, kde to někdo využije a něco využívám já :-)
Na druhou stranu jsem poslala do světa jedny boty v Drážďanech, druhé moje boty někdo děsně nutně potřeboval, když jsem se sprchovala v kempu na severu Německa, pepřový sprej jsem darovala slečně, která se bála víc než já a tak. Mám radost, když se věci využívají a kolují mezi lidmi.
A strašidelné zážitky nechci zakřiknout. Po loňské cestě Srbskem a Rumunskem jsem celkem zocelená, tady se cítím velmi bezpečně. Jen jsem opět poučená o délce brzdné dráhy naložené koloběžky s jednou funkční brzdou na mokrém asfaltě. Je totiž mnohem delší než má auto. Takhle jsem nedobrzdila příjezd na rozcestí, smykem v podstatě předjela zastavující auto a koloběžku poslala do příkopu naproti. Protože nejelo jiné auto a tenhle řidič mě viděl, kromě leknutí nás obou a pár šrámů na koloběžce, vlastně o nic nešlo. Já jsem zvládla opět elegantně sestoupit ještě na konci křižovatky a pán mi pomohl vyndat brndu z příkopu. Jen myslím, že tohle mu doma neuvěří.
A ještě k výbavě? Neuvažovala jsi trochu o změně ve stylu Blandine, nebo ti prostě vyhovuje ten monstrvak na předním kole?:)
Letos poprvé mě napadlo, když jsem tak tlačila koloběžku do kopce, jestli tam ta brnda není trochu navíc. Jestli bych příště neměla jít pěšky :-) Pak jsem ale usoudila, že když to funguje a jede z kopce dolů, je to vlastně celkem zrychlovadlo. Asi vymyslím nějaký kompromis :-)
Bagáž vpředu je pro mě jediná možnost, jak vzít koloběžku do náruče a vynést ji např. do schodů. To měnit zatím nebudu. Co ale vím, že nechci jezdit s batohem na zádech. Důležitou motivací každé koloběžkářky jsou přece opálená záda a toho s batohem nedocílíte :-D :-D
A kde tě můžeme sledovat?
Sledujte Koloběžkatou na Facebooku a koukejte kolem sebe, jestli mě neuvidíte projíždět. A kdyby snad jo, tak se ke mně nezapomeňte hlásit :-)
